Druhá vláda Davida Lloyd George
| Druhá vláda Davida Lloyd George | |
|---|---|
.jpg) premiér David Lloyd George | |
| Předseda | David Lloyd George |
| Počet členů | 23 (kabinet) 269 (celá vláda) |
| Politické subjekty | Konzervativní strana Liberální strana[p 1] Labouristická strana[p 2] |
| Dolní sněmovna | 520/707
|
| Jmenována | Jiřím V. |
| Datum jmenování | 14. prosince 1918 |
| Konec v úřadu | 19. října 1922 |
| Důvod ukončení | rozpad koalice |
| Opozice | Labouristická strana |
| Posloupnost vlád | |
Law > | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Druhá vláda Davida Lloyd George byla v letech 1918 až 1922 vládou Spojeného království. Vláda byla pokračováním předchozí válečné koalice Konzervativní strany, Liberální strany a labouristů; liberálové ale nyní byli na otázce podpory vlády rozděleni a v administrativě sloužila jen jejich část pod vedením Davida Lloyd George. Naprostá většina Labouristické strany vládu nepodporovala.
Lloyd George vedl za Británii vyjednávání v Paříži o uspořádání poválečné Evropy. Na domácí půdě musel kabinet čelit válce s Irskem, kterou se nakonec podařilo kompromisně ukončit vytvořením Irského svobodného státu. Postupně však začala vzrůstat animosita mezi liberály a konzervativci, která po korupčním skandálu, do nějž byl Lloyd George osobně namočený, vedla k pádu vlády v říjnu 1922.
Politika[editovat | editovat zdroj]
Volby 1918 a vytvoření vlády[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1916 vládla Británii válečná koalice sestávající z Liberální strany, Konzervativní strany a Labouristické strany; premiérem byl liberál David Lloyd George. Během války byla široká koalice mezi radikálními liberály a konzervativci pochopitelná, 11. listopadu 1918 ale bylo podepsáno příměří, čímž se smysl pokračování spolupráce stal méně jasným. Lloyd George ale viděl v koalici příslib národní jednoty pro strukturální změnu britské společnosti. Před válkou se jako ministr financí zasadil o hluboké sociální reformy a neměl v úmyslu v tomto polevit.[1] Konzervativci sice vnímali premiéra jako radikála, viděli v něm ale silnou osobnost, „muže, který vyhrál válku“ a pevnou hráz proti bolševismu, vzmáhajícímu se v Rusku a Německu.[2]
Na prosinec 1918 byly vyhlášeny všeobecné volby. V nich si kandidáti koalice rozdali „koaliční kupony“, aby nekandidovali proti sobě. Naprostou většinu obdrželi členové Konzervativní strany (445), následovali Lloyd Georgeovi liberálové (145). Zbylých 24 kuponů získali podporovatelé vlády z řad labouristů a jeden nezávislý. Volby skončily drtivým vítězstvím koalice, pro kterou hlasovalo 53% voličů a obsadila 520 mandátů ze 707.
Rozpad koalice[editovat | editovat zdroj]
Během roku 1922 začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál prezident Úřadu pro obchod Stanley Baldwin. O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici.[3][4][5][6]
Legitimita vlády[editovat | editovat zdroj]
| Vládní strana | Hlasy ve volbách | % zisk | Mandáty v Dolní sněmovně | Křesla v kabinetu | Vůdce strany |
|---|---|---|---|---|---|
| Konzervativní strana | 4 003 848 | 38,4 % | 379/707
|
13 | Andrew Bonar Law |
| koaliční liberálové | 1 318 844 | 12,6 % | 127/707
|
9 | David Lloyd George |
| koaliční labouristé | 197 475 | 1,9 % | 13/707
|
1 | George Barnes |
| Vláda celkem | 5 529 441 | 53,0 % | 520/707
|
23 | David Lloyd George |
Seznam členů kabinetu[editovat | editovat zdroj]
Zde je uveden seznam členů mírového kabinetu, který nastoupil do úřadu 10. ledna 1919. Pro seznam členů válečného kabinetu, lterý v rámci Lloyd Georgovy vlády fungoval do tohoto data, vizte Válečná vláda Davida Lloyd George.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vedení Liberální strany vládu nepodporovalo a oficiální strana tak byla v opozici; část jejích členů vedená Davidem Lloyd Georgem se ale na vládě podílela.
- ↑ Podobně jako Liberální strana se ani Labouristická strana na vládě oficiálně nepodílela, někteří její členové ale ve vládních funkcích sloužili.
- ↑ Zahrnuje též Národní demokraty
- ↑ Zahrnuje jednoho nezávislého podporovatele vlády.
- ↑ ministr financí
- ↑ Do 15. srpna 1919 prezident Úřadu pro zemědělství a rybolov.
- ↑ Jeho nástupce v úřadu ministra letectva se nestal členem kabinetu.
- ↑ Do 24. června 1919 prezident Úřadu pro místní samosprávy.
- ↑ ministr obchodu
- ↑ Jeho nástupce ve funkci ministra dopravy se nestal členem kabinetu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Lloyd George's Ministry Men [online]. World War I Centenary [cit. 2020-11-23]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ WASSON, Ellis. Dějiny moderní Británie od roku 1714 po dnešek. Londýn: Blackwell Publishing Limited, 2010. ISBN 978-80-247-3267-1. Kapitola Válka, mír a válka: 1915-39, s. 291.
- ↑ JOHNSON, Paul. Churchill. Londýn: Barrister & Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-87-9. S. 74.
- ↑ BASTON, Lewis. Half a Government and no real Opposition – the general election of 1922 [online]. Conservative Home, 2016-07-08 [cit. 2020-10-07]. Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ David Lloyd George [online]. BBC [cit. 2020-11-23]. (History). Dostupné online. (v angličtině)
- ↑ O MORGAN, Kenneth. Number 10 under Lloyd George 1916-1922 [online]. GOV.UK, 2012-05-01 [cit. 2020-11-23]. (History of government). Dostupné online. (v angličtině)
