Diskuse:Mamut

Co se týče pojídání mamutího masa v současné době, nemají ani Vámi citovaný W. R. Farrad (1961), ani švédský paleontolog B. Kurtén (v knize: How to deep-freeze a mammonth, Columbia Univ. Press, N.York 1986, str. 51), který podobné počínání také považuje jen za pouhou legendu, pravdu. Mimo tvrzení lidí, kteří vykopávali berezovského mamuta a jeho masem krmili psy, existuje také článek v ruské Prirodě (cca z konce 40.let - bohužel si už nepamatuji přesnou citaci)o případu, kdy vězňové z gulagu (takto však nebyli v článku označeni)vykopali zmrzlého mauta a snědli ho. Mimo to ruská televize kolem roku 2000 vysílala krátký pořad o "paleosvačince", v kterém ruský geolog M. Dašceren a ruský paleontolog prof. I. S. Barskov spolu s několika dalšími lidmi pojídali karbanátky z mamuta nalezeného vysoko za polárním kruhem u řeky Jany, starého podle radiometrické analýzy 32 000 let. Kus masa z něj se dostal také do Prahy, kde ho v "syrovém stavu" ochutnalo kolem 20 lidí. Krátký šot vysílala také televize Nova jako legrácku na konci zpráv a před kamerou tehdy jedla mamutí maso i moderátorka Žaneta Kroupová. Maso nijak nepáchlo. Díky částečnému rozkladu (spíše až v procesu mumifikace než před pohřbením ve zmrzlé půdě - ještě jednou zdůrazňuji nepáchlo!) bylo zčásti změněno na "mrtvolné" vosky a "mrtvolné" mýdlo a z toho důvodu se také Rusům při smažení karbanátků roztékalo. Syrové chutnalo jako tak trochu jako vosk vyválený v hlíně s velmi slabou mýdlovou příchutí. Nebyla to tedy buhvíjaká dobrota, ale také vůbec nebylo odporné. Pevně věřím, že v případě nouze by se jím mohl najíst bez nebezpečí kdokoli. Tím ovšem nepopírám, že pseudomumie mamutů mohou být i shnilé, prvotně před pohřbením i druhotně po vytátí z ledu. Pokud vím, u těch asi 17 případů, které jsou známé, byla každý nález v jiném stavu zachování.

      Jaroslav Marek, Ústav geologie a paleontologie PřF UK Praha

Potvrzuji - jsem jeden z těch, kteří mamutí maso v Praze ochutnali. Jen tu chuť, myslím, pan docent Marek hodnotí dosti shovívavě :-)