Briestenskovci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Briestenskovci
znak rodu
ZeměUhersko
Titulyzeman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Briestenskovci nebo Briestenský byl šlechtický zemanský kuriální rod pocházející z trenčínské obce Briestenné. První zmínky o příslušnících rodu jsou známé z přelomu 15. a 16. století.

Dějiny rodu[editovat | editovat zdroj]

V listině z roku 1510 se připomíná "nobilis Michael de Briest". Zajímavý je údaj z roku 1576. Jde o zápis z výslechu svědků v hraničním sporu mezi považskobystrickým a Lietavským panstvím o užívání tzv. Suché doliny. Výslech vedl Juraj Nozdrovický, slúžný Trenčínské stolice a Rafael Prečinský, přísežný stolice, pro Andreje Baláša z Balážskych Ďarmôt a na Bystrici. Zápis je pozoruhodný v tom, že byl učiněn v češtině (s mnoha slovakismy). V zápisu se jako pristald uvádí "urozený Mateg Bryestenski z Bryesteneho". [1] Rodině patřila zemanská obec Briestenné. V postavení rychtářů obce se střídali pouze zemané Briestenští. Např. v letech 1866 - 1873 byl rychtářem Ján Briestenský. Právě v roce 1873 bylo v Briestennom 14 domů, 81 obyvatel, katastrální území obce mělo rozlohu 326 katastrálních jiter. Sedro (soudní dvůr) pro Briestenné byl v Trenčíně, okresní soud měl sídlo v Ilavě. Nejbližší pošta byla v Považské Bystrici. Stejný stav je i v roce 1877, navíc máme pouze informaci, že Briestenné podléhá při výběru daní Bernímu úřadu v Púchově.

Z listiny Nitranské kapituly z 1. prosince 1492 (Potvrzující držení Drienového syny Ladislava Podmanického - Janem, Michalem a Štefanem). V listině se mezi svědky uvádí Ján z Briestenného - Joannes de Brezthen. Maďarský historik Lukinich v poznámkovém aparátu k listině uvádí, že Jan z Briestenného je členem rodu Briestenských v Briestenném.[1]

Původní listina je psána na pergamenu, je opatřena přívěsnou pečetí na hedvábné šňůře cihlově barvy. Nachází se v zemském archivu v Budapešti, ve fondu Diplomatikai levéltár pod č.19 923.[2] Protože Jan z Briestenného je v listině uveden mezi ostatními významnými svědky - zemany, naznačuje to, že obec i rod existovaly již mnohem dříve [3] .

Už v 17. století se rod Briestenských začal rozvětvovat a jednotlivé větve si začali psát příjmení. Dokazuje to i soupis šlechty Trenčínské stolice z let 1646/47. V soupisu jsou uvedeni: Ján starší, František, Michal, Juraj starší, Briestenskovci (Briesztenszky), Jan Briestenský, jinak Mikloviech se syny a Michal Briestenský, jinak Václavoviech. Ve druhé polovině 17. století přibyla ještě větev Briestenský, jinak Dolný.[4]

V první polovině 18. století přibyla další větev rodu - Briestenský, jinak Némesi. Rod se rozšířil i mimo Briestenného - nejdříve do Pružiny [1], později do Německého (dnes Nitranského Pravna). V Německém Pravně příslušníci rodu vlastnili kurii v centru městečka (na náměstí). Působili zde jako rektoři na městské škole i jako Varhaníci v kostele Mučednické smrti sv. Jana Křtitele. Příslušníci rodu byli i soukeničtí mistři a stali se členy Soukenického cechu v Německém Pravně, který zde existoval již od druhé poloviny 16. století.

V 18. století se příslušníci rodu Briestanský uvádějí v první polovině století kromě Trenčínské už i v Nitranské a Tekovské stolici, o něco později také v Bácské a Hevešská stolici. Známé jsou i údaje o některých členech rodu. Štefan Briestenský byl roku 1717 notářem obce Velké Kostoľany. Od roku 1777 působil v Žilině Ján Jozef Briestenský (1751 – 1806) jako farář, později i žilinský vicearchidiakon, působil do roku 1792. V letech 17971806 byl nitranským kanovníkem.[4]

Juraj Briestenský byl roku 1668 familiárem barona Michala Majthényiho, asesora Nejvyššího uherského soudu.

Erb rodiny Briestenských[editovat | editovat zdroj]

I když je samozřejmé, že rod používal vlastní heraldické znamení (erb) určitě už od 15. století, erb rodu se našel až na pečetích příslušníka rodu z konce 18. století. Maďarský historik Béla Kempelen vzpomíná erbovní listinu Briestenskovcov z roku 1726, nenašla se však nikde zveřejněna. Pokud skutečně existovala, muselo jít jen o potvrzení, nebo vylepšení erbu.[5]

Erb rodu našli historici na pečetích Andreje Briestenského (1788 - 1811), jakož i na pečeti Jana Briestenského (1798). Barevné řešení erbu uveřejnil maďarský historik Július Andráši ml. v roce 1913. Erb Briestenských tvoří modrý štít, ve kterém na zeleném pažitu stojí doprava obrácený dvouocasý lev s mečem v pravé tlapě. Klenot tvoří bílý pelikán krmící své potomstvo. Přikrývadla jsou modro - zlaté a červeno - stříbrné.[6]

Známí příslušníci rodu[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější členy rodu patřili:

  • Michael de Briest ( 16. století ?), Asi zakladatel rodu
  • Ján Briestenský ( 19. století ?), Rychtář obce Briestenné
  • Štefan Briestenský (18. století), notář obce Velké Kostoľany
  • Ján Jozef Briestenský (18. století), farář v Žilině, později vicearchidiakon, Nitrianský kanovník
  • Anton Adalbert Bresztyenszky (* 1786 - † 1851 ), maďarský matematik a autor učebnic
  • Andrej Bresztenszky (* 1769 - † 1842), římskokatolický kněz
  • Anton Vojtech Briesztanszký, OSB (* 1786 - † 1851), římskokatolický kněz, řád svatého Benedikta - benediktinské
  • Anton Bresztyenszky (* 1806 - † 1834), římskokatolický kněz
  • Ján Bresztyenszky (* 1849 - † 1904), římskokatolický kněz
  • Július Bresztyenszky (* 1867 - † 1911), římskokatolický kněz, pohřben je ve Vrícku - Münnichwies
  • Alojz Ernest Bresztyánszky (* 1868 - † 1911), římskokatolický kněz
  • Ambrož Bresztyenszky (* 1869 - †), římskokatolický kněz

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Briestenskovci na slovenské Wikipedii.

  1. a b c Štátny archív Bytča: *Župa Trenčianska – I., Nobilitária – fascikle Briestenský, Budiač, Nosticius.
  2. FOJTÍK, Juraj: Mestské a obecné pečate Trenčianskej župy. Slovenská archívna správa, Bratislava 1974.
  3. Župa Nitrianska – I., Nobilitária, Súpisy šľachty – fascikel Briestenský.
  4. a b HALAŠA, Andrej: Zemianske rodiny v Trenčianskej. In:Sborník Muzeálnej slovenskej spoločnosti, 13, 1908.
  5. OLŠOVSKÝ, Martin: Po stopách predkov (Archeológia Stredného Považia od praveku po stredovek). Považská Bystrica, 12.12.2008.
  6. ANDRÁSSY, Gyula: Magyarország címeres könyve, I., Budapest 1913.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]