Brdíčkův mlýn
| Brdičkův mlýn | |
|---|---|
 Vodní mlýn u Šlakhamrů | |
| Účel stavby | |
muzeum hamernictví, dřevařství a bydlení za posledních majitelů | |
| Základní informace | |
| Materiály | Lomový kámen, cihla, dřevo |
| Současný majitel | Technické muzeum v Brně |
| Poslední majitel | Jan Brdička |
| Poloha | |
| Adresa | Šlakhamry 222, Šlakhamry,  Česko |
| Nadmořská výška | 525 m n. m. |
| Souřadnice | 49°33′58,11″ s. š., 15°52′42,74″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 18343/7-7028 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Brdičkův mlýn (Šlakhamr) je vodní mlýn, který stojí na katastrálním území Najdek na Moravě části Šlakhamry obce Hamry nad Sázavou v okrese Žďár nad Sázavou. Jde o bývalý hamr, později přestavěný na mlýn, který dokládá spojení zemědělského statku s mlynářským řemeslem. Mlýn byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
O hamrech v okolí obce Hamry nad Sázavou je zmínka v 15. století. Byly v majetku žďárského kláštera a vyráběly zemědělské, těžební a stavební nástroje a zbraně. Šlakhamer (také Flexlinův hamr) se uvádí v roce 1409, který pravděpodobně založil rychtář z Německého Brodu a hamerník Mikuláš Flexlin.[2] Další písemná zmínka je z roku 1453, kdy opat žďárského kláštera prodává hamr hamerníkovi Hanušovi ze Šlakhamru. V té době hamr zpracovával železnou rudu, která se těžila v okolí a byla zpracována v redukční peci.[2] Pracoval až do 17. století, kdy hamry byly nahrazeny šachtovými pecemi a také železná ruda už měla malou výtěžnost. Hamry byly převážně zrušeny nebo byly přestavěny na obilní mlýn. V roce 1694 převzal grunt s mlýnem Melichar, syn zemřelého Jiřího Šlakhamera. Rod Šlakhamerských vlastnil mlýn až do roku 1811, kdy jej odkoupil Jakub Svoboda.[3] V roce 1930 odkoupil mlýn Jan Brdíčka, který tragicky zemřel před druhou světovou válkou a mlýn přešel do vlastnictví jeho ženy a syna Jana Brdíčka. V době druhé světové války se ve mlýně jen šrotovalo, pohon zajišťoval spalovací stabilní motor Slavia. V roce 1950 pozemky a polnosti převzalo místní jednotné zemědělské družstvo, mlýn zůstal Brdičkům a byl v jejich majetku až do roku 1976, kdy jej odkoupilo Technické muzeum v Brně.[4] Mlýn byl v roce 1977 zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.
Technické muzeum po odkoupení mlýna nechalo vyrobit vodní kolo na svrchní vodu a začalo uvažovat o zřízení expozice hamernictví s funkčním hamrem. Za tímto účelem bylo zakoupeno zařízení zrušeného hamru Josefa Zíky z Podhůří u Nepomuku. K převezení použitelných částí a instalace hamru došlo až v roce 2000.[5] Po roce 1986 byl proveden ve mlýně a jeho okolí archeologický průzkum, který odhalil pozůstatky činnosti hamru (vrstvy železářské strusky, vrstvu uhlíků a mouru, zasypaný náhon) a doložil jeho lokaci západně od mlýna.[3][4]
V roce 2011 byla otevřena expozice věnovaná hamernictví, dřevařství a bydlení za posledních majitelů. Jádrem expozice je plně funkční hamerské zařízení, na kterém při speciálních akcích pracují kováři.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Původní vodní mlýn stojí ve výškově členitém terénu v údolí na pravém břehu řeky Sázavy. Je tvořen třemi křídly, která uzavírají obdélný dvůr, dispozičně jejich seskupení vytváří půdorys písmene U. Nejvýraznější je severní budova, která delší stranou přiléhá k mlýnskému náhonu. Celý mlýn má vlastní budovu mlýna, která je rozdělena na část hospodářskou a obytnou s mlýnicí, přístavek pro vodní kolo (lednice) a na jižní straně je zděná hospodářská budova.[7] Celý areál uzavírá na západní straně krytá kolna a na východní straně cihlová zeď.
Hospodářská budova (chlévy a stáje) je zděná z lomového kamene s cihlovou nadezdívkou, postavena na půdorysu obdélníku, je zastřešena sedlovou střechou krytá eternitem, štíty jsou bedněné. Krov střechy je vaznicový se stojatou stolicí vyztužen šikmými vzpěrami ob vazbu.[4]
Otevřená kůlna je dřevěná sloupové konstrukce se zděnou obvodovou zdí z lomového kamene, střecha je sedlová.
Obytná budova s mlýnicí je jedno poschoďová postavena částečně z lomového kamene a cihel na půdorysu obdélníku. Střecha je sedlová s polovalbou krytá šindelem.[7][4]Krov střechy je vaznicový se stojatou stolicí
Obytná část je na vyvýšeném přízemí, pod kterým je sklep s valenou klenbou. V obytné části je kuchyně, dva pokoje s neckovými klenbami a lunetami a komora. Prostor mlýnice je rozdělen dřevěnou plošinou do dvou úrovní. V mlýnici byly zbytky starého jednostoličného českého složení z období 19. století. Vodní kolo bylo na svrchní vodu.[7][4]
Vodní náhon je částečně zapuštěný ve skále a je veden podél hlavní budovy na severní straně. V areálu jej kryjí mohutné ploché kameny. V letech 1986–1992 byl prohlouben a jeho stěny zpevněny a byla nainstalována malá vodní elektrárna.
Na přelomu 20. a 21. století byla rekonstruována lednice, která je vyzděna lomovým kamenem a z části mohutnými žulovými kvádry. Do ní byly osazeny dvě repliky vodního kola na svrchní vodu zhotovená dle dobové dokumentace z roku 1930 sekerníkem Josefem Kudrnou z Kunžaku. Pohání hamerské kladivo a měchy výhně.[8] Nová vodní kola na svrchní vodu jsou obkročmé konstrukce, věnce kol mají korečkové lopatky spojené s vály šesti rameny na dlab. V roce 1930 byl průtok svrchní vody 0,068 m³/s, spád 3,5 m, výkon kola 5 HP.[8]
K mlýnu patřila zděná budova bělidla západně od areálu mlýna, která je využívána jako rekreační objekt. V budově je sklep s protilehlou valenou klenbou.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-27]. Identifikátor záznamu 129048 : Bývalý vodní mlýn. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b KOLNÍKOVÁ, Eliška. Historie výroby slitin železa na Českomoravské vysočině [online]. Brno: 2012 [cit. 2021-01-27]. S. 19. Dostupné online.
- ↑ a b Vodní mlýn (šlakhamr). www.industrialnitopografie.cz [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Brdíčkův mlýn, Šlakhamr |. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ V Hamrech nad Sázavou je k vidění plně funkční hamerské zařízení. www.propamatky.info [online]. 2017-09-09 [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou [online]. Technické muzeun v Brně [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Evidenční list. iispp.npu.cz [online]. 1975 [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Brdíčkův mlýn, Šlakhamr |Technologické vybavení. vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2021-01-28]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Brdičkův mlýn na Wikimedia Commons
