Božena Fridová
| Božena Fridová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Božena Veselá |
| Narození | 1. srpna 1853 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 8. listopadu 1938 (ve věku 85 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Pseudonym | Božena Veselá Olga Šeborová |
| Povolání | spisovatelka a překladatelka |
| Národnost | česká |
| Stát |  Rakousko-Uhersko Československo |
| Žánr | dívčí román |
| Manžel(ka) | Bedřich Frida |
| Děti | dcera Viola (1884) a syn Vladimír (1885-1949) |
| Příbuzní | František Kavalír Antonie Kavalírová Josef Kavalier Jaroslav Vrchlický Josef Václav Sládek |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Božena Fridová, křtěná Antonie Božena Marie, někdy také Frídová, rozená Veselá (31. července 1853, Praha[1] – 8. listopadu 1938, tamtéž) byla česká spisovatelka a překladatelka, manželka Bedřicha Fridy, bratra Jaroslava Vrchlického.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se roku 1853 v Praze v rodině inspektora na Severozápadní železniční dráze Jana Veselého. Rodina se často z důvodů otcovy profese stěhovala (byl přeřazován z místa na místo). Po matce Antonii pocházela ze sklářského rodu Kavalírů. Její matka byla dcerou zakladatele skláren Františka Kavalíra a sestrou Josefa Kavaliera.[3]
Božena žila od svých šesti let v Praze u dědečka, aby mohla navštěvovat Dívčí vzdělávací ústav manželů Svobodových. Poté pokračovala ve studiu na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici.[4] Zároveň navštěvovala přednášky o literatuře v bytě Sofie Podlipské.[5] U Sofie se později dostala mezi představitele literární skupiny lumírovců, seznámila se zde se svým budoucím manželem Bedřichem Fridou a se Sofijinou dcerou Ludmilou, se kterou se roku 1879 oženil bratr jejího muže, básník Jaroslav Vrchlický. Dalším jejím švagrem se stal básník Josef Václav Sládek, který se rovněž roku 1879 oženil s její sestrou Marií.[2]
Za Bedřicha Fridu se Božena provdala[6] roku 1883. Měla s ním nejprve dceru Violu (1884), která zemřela den po porodu na psotník. Roku 1885 se jim narodil syn Vladimír (1885–1949, později JUDr., MUDr., hudební skladatel a básník).[7][8]
Manžel jí zemřel roku 1918 na španělskou chřipku spojenou se zápalem plic. Přežila jej o třicet let. Zemřela roku 1938 a je pohřbena vedle svého manžela na Vyšehradském hřbitově[9].[10]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Byla velmi aktivní ženou. „Vyráběla složité ruční práce, četla, co kde vyšlo, včetně kritik, chodila do divadla a na koncerty, navštěvovala literární salóny, dobročinné spolky a také sama psala."[11] Přispívala především do časopisů Květy, Lumír, Zlatá Praha a Ženský svět a připravila do tisku korespondenci J. V. Sládka a Julia Zeyera.[12] Používala také pseudonymy Božena Veselá či Olga Šeborová.[13] Nebyla však příliš originální autorkou. V mnoha jejích dílech, které se obsahem podobají dívčím románům nebo sentimentálním črtám, je možno nalézt stejné náměty (zamilovaná dívka, která dává přednost povinnosti vůči svému okolí před svým citem) a velmi podobnou typologii postav (například mladíci v jejích příbězích jsou vždy vysocí, štíhlí s bílou pletí a temnýma očima). Kromě próz a divadelních her je také autorkou několika překladů (především z francouzštiny) a také pamětí napsaných v letech 1930–1933 a dochovaných v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.[2]
Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Próza[editovat | editovat zdroj]
- Helena (1880), autorčina prvotina, novela vyprávějící o tragické lásce, časopisecky (Lumír).
- Resignace (1882), novela popisující lásku dvou lidí, která nikdy nedošla naplnění, časopisecky (Lumír).
- Vása (1900), povídka, časopisecky (Ženský svět).
- Rozčarování (1903), povídka, časopisecky (Květy).
- Augusta Holmesová (1903), vzpomínka na zesnulou skladatelku Augustu Holmesovou, časopisecky (Ženský svět).
- Nokturno (1905), povídka, časopisecky (Kalendář paní a dívek):
- Na jarní procházce (1906), črta, časopisecky (Ženský svět)..
- Paprsek štěstí (1907), povídka, časopisecky (Zlatá Praha).
- Mladá láska (1908), povídka, časopisecky (Kalendář paní a dívek:)
- Květ na úhoru (1909), dívčí román, knižně (Alois Hynek).
- Taje srdcí (1909), soubor čtyř krátkých novel (Hedina láska, Mráz se vrátil, Z denníku ženy, Premiera), kterým je společné téma lásky, knižně (Jan Otto).
- Jenda na jahodách (1910), pohádka, knižně (Alois Hynek).
- Babiččino krédo (1911), krátká próza s mnoha autobiografickými prvky, časopisecky (Ženský svět)..
- Cesta do Itálie (1914), krátká novela inspirovaná pobytem v Itálii, časopisecky (Zlatá Praha).
- Moje poslední návštěva u J. V. Sládka (1916), črta, časopisecky (Zvon).
- Divotvorné oči (1918), povídka popisující popisující nešťastné manželství básníka s obhroublou ženou, časopisecky (Zvon).
- Chimera (1923)), povídka,v novinách Národní listy.
- Touha po lásce (1924), krátký příběh s nádechem tajemna, časopisecky (Rozkvět)..
- Vzplanutí (1929), časopisecky (Zvon).
Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]
- Neodpírejte zlu (1906), krátká divadelní hra o sedmi scénách, časopisecky (Kalendář paní a dívek)
- Letní idylla (1906), divadelní hra o třech dějstvích, časopisecky (Květy).
- Teta Anna (1911), divadelní hra o třech dějstvích, časopisecky (Květy).
Překlady[editovat | editovat zdroj]
Kromě divadelní hry Nevěrná jsou všechny překlady z francouzštiny.
- Alexandre Dumas mladší: Poprava v Piroche, časopisecky (Lumír, 1882).
- Alfred Capus: Dobročinný koncert, časopisecký (Lumír, 1892).
- Marcel Prévost: Po letech, časopisecký (Lumír, 1892).
- Jules Lemaître: Nejstarší, časopisecký (Lumír, 1893).
- André Theuriet: Karafiáty, časopisecký (Lumír, 1894).
- Roberto Bracco: Nevěrná, italská divadelní hra, inscenace Národního divadla na přelomu let 1896 a 1897
- Alfred de Musset: Frédéric a Berneretta, obsaženo v knize Novelly a povídky II., Jan Otto, 1903.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Boženy Veselé farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
- ↑ a b c MATĚJKOVÁ, Miloslava. Paměti Boženy Frídové: rodinné vztahy a komunikace v pramenech osobní povahy. , 2011 [cit. 2018-04-05]. diplomová práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofie. Vedoucí práce prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc.. Dostupné online.
- ↑ Božena Antonie Frídová (Veselá) [online]. Geni.com [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
- ↑ LENDEROVÁ, Milena; STRÁNÍKOVÁ, Jana; BOROVIČKOVÁ, Martina. Důvěrné stránky: obrazy z 19. století v pramenech osobní povahy. Vydání 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2015, S. 106-117. ISBN 978-80-7395-935-7.
- ↑ LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, 2009. S. 328. ISBN 978-80-7106-988-1
- ↑ Matriční záznam o sňatku Antonie Boženy Veselé s Bedřichem Fridou farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ NK ČR autoritní záznam: Frída Vladimír
- ↑ Božena Frídová [online]. Geni.com [cit. 2018-04-05]. Dostupné online.
- ↑ hrob Boženy Fridové na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-25.
- ↑ Božena Frídová [online]. BillionGraves.com [cit. 2018-04-05]. Dostupné online.
- ↑ VRCHLICKÁ, Eva. Dětství a mládí s Vrchlickým. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960. S. 97.
- ↑ Masarykův slovník naučný, Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. díl II., Praha: Československý kompas, 1926, S. 876.
- ↑ VOPRAVIL, Jaroslav. Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973 , S. 558.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Božena Fridová
