Bořivoj Nechvátal
| PhDr. Bořivoj Nechvátal, CSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. ledna 1935 (89 let) Berlín, místo úmrtí nebo Praha |
| Úmrtí | 5. března 2024 Praha |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | historik a archeolog |
| Ocenění | 1998 Maltézský záslužný řád 2020 Medaile Ant. Podlahy |
| Choť | Alena Lobovská |
| Děti | Antonín Nechvátal |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bořivoj Nechvátal (4. ledna 1935 Berlín - 5. března 2024 Praha)[1] byl český historik a archeolog mediavelista, který se specializoval na Vyšehrad.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině vyššího úředníka konzulátů Československé republiky ve Vídni a Berlíně, jehož rodina pocházela z Vršovic u Loun. Rodina matky byla ze selského rodu Krausů z Blšan na Lounsku. Roku 1939 se rodina vrátila do Československa. Jeho dětství na konci války poznamenala úspěšně vyléčená tuberkulóza, jeho postoje formovala skautská organizace. Po návratu rodiny do Prahy vystudoval Reálné gymnázium v Praze - Karlíně. V letech 1953–1958 studoval historii a archeologii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde jeho učiteli archeologie byli profesoři Jan Eisner, Jan Filip a Rudolf Turek, historie František Graus a František Kavka. Jako student již od roku 1956 pracoval na záchranných archeologických výzkumech, nejprve ve Strahovském klášteře u Dobroslava Líbala a na Pražském hradě u Ivana Borkovského, kde byl zaměstnán na poloviční úvazek již od roku 1956. V letech 1958-1960 byl na vojenské základní službě.
V letech 1960–2020 působil v Archeologickém ústavu ČSAV. Nejprve na záchranných výzkumech v Ervěnicích na Mostecku, poté v Plzni v Solní ulici a v jihočeských Branišovicích.
V roce 1963 objevil rozsáhlé mladohradištní pohřebiště v Radomyšli u Strakonic, zahrnující více než tisíc hrobů. Následný archeologický výzkum zahrnul i kostel sv. Martina a související johanitskou kurii. Celý výzkum trval až do roku 1968.
Založil a vedl pracoviště Archeologického ústavu na Vyšehradě.
Kromě toho se věnoval stavebně historickým průzkumům, na nichž spolupracoval s Františkem Kašičkou jak v Praze, tak v jižních Čechách, zejména na Strakonicku.
V letech 1992–2012 byl pořadatelem a redaktorem čtyř svazků významného historicko-archeologického sborníku Královský Vyšehrad, který vydávala Vyšehradská kapitula.
V letech 2001–2015 přednášel jako pedagog v kurzu středověké archeologie na Filosofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 19. června 1998 obdržel za výzkum Vyšehradu a Radomyšle Croix de l’Ordre "Pro Merito Melitensi" od generála Suverénního řádu Maltézských rytířů.
- 17. června 2020 převzal za celoživotní přínos archeologickému výzkumu Vyšehradu medaili biskupa Antonína Podlahy z rukou kardinála Dominika Duky.[2]
- 23. listopadu 2023 obdržel medaili hlavního města Prahy.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
- Manželka Doc. MUDr. Alena Lobovská, CSc. (1936–2019) byla dlouholetou přednostkou Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí 1. LF UK v Praze a členkou Lékařského kolegia Václava Havla.
- Syn MUDr. Antonín Nechvátal (*1964) je lékař; byl zastupitelem a radním Městské části Praha 6.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
Vydal 341 statí a 18 knih. K nejvýznamnějším patří:
- Vyšehrad. Odeon, Praha 1976.
- Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Praha 2004.
- Rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavřince na Vyšehradě. Archeologický výzkum. Praha 2009.
- Vyšehrad. Knížecí a královská akropole. Svědectví archeologie (spoluautor Ladislav Varadzin). Praha 2015.
- Loket. Odeon, Praha 1983.
- Radomyšl. Raně středověké pohřebiště. Praha 1999.
- Tvrze a hrádky na Strakonicku. Strakonice 1986.
- Tvrze a hrádky na Prachaticku. Prachatice 1990
- Hrady, hrádky a tvrze na Písecku. Písek 1995.
- Královský Vyšehrad - imprimis 1992, 2001, 2007, 2012.
- NECHVÁTAL, Bořivoj; KAŠIČKA, František. Hrady, hrádky a tvrze na Strakonicku. Blatensku a Vodňansku. 2. vyd. Strakonice: Muzeum středního Pootaví, 2014. 630 s. ISBN 978-80-905572-0-8.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Redakce Hana Petrová. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-253-8.
- ↑ Ocenění PhDr. Bořivoje Nechvátala, CSc. ze Společnosti Vyšehrad. Zpravodaj pražské arcidieceze. Červenec 2020, roč. 28, čís. 7, s. 3. Dostupné online. ISSN 2570-8155.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Šolle, Miloš: Bořivoj Nechvátal šedesátníkem. In: Archeologické rozhledy 47, č. 1, 1995, s. 161-163.
- Justová, Jarmila - Sommer, Petr: Bořivoj Nechvátal osmdesátníkem. In: Archeologické rozhledy 67, č. 4, 2015, s. 677-678.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bořivoj Nechvátal na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bořivoj Nechvátal
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
