Azidokomplexy kovů
2(SO3)N3-3D-balls.png)
Azidokomplexy kovů jsou koordinační sloučeniny obsahující alespoň jeden azidový (N -
3 ) ligand.[2]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Azidový anion je pseudohalogenid, více nukleofilní než chloridový. Jedná se o monodentátní ligand, který se na kovy váže přes jeden z koncových atomů dusíku, podle vzorce M-N=N=N. N3 jednotky jsou lineární a úhly M-N-N vychýlené. Azidy mohou vytvářet můstky; v nich jsou obvykle oba kovy navázány na stejný dusík. Méně časté je navázání podle vzorce M-N=N=N-M, vyskytující se například u [Cu(N3)(PPh3)2]2.[2]
Homoleptické komplexy[editovat | editovat zdroj]
7.png)
Je známa řada homoleptických (neobsahujících ligandy jiného druhu) azidových komplexů. Koordinační čísla se pohybují od 2 (například u [Au(N3)2]−) do 7 (například [W(N3)7]−). V mnoha případech jde o oktaedrické anionty s obecným vzorcem [M(N3)6]n−:
- dianionty čtyřmocných kovů: V, Pt, Ti, Zr, Hf
- trianionty trojmocných kovů: Cr, Fe, Ru, Rh, Ir
- tetraanionty o dvojmocného Ni
U některých kovů mohou mít homoleptické komplexy dvě různá oxidační čísla: [Au(N3)2]− / [Au(N3)4]− a [Pt(N3)6]4− / [Pt(N3)4]2−.[2]
Komplexy s více druhy ligandů[editovat | editovat zdroj]
(PMe3)2.svg)
Ke smíšeným azidovým komplexům patří například Zn(N3)2(NH3)2 a (C5H5)2Ti(N3)2.
Příprava a reakce[editovat | editovat zdroj]
Azidové komplexy se připravují podvojnými záměnami, jako jsou reakce chloridů kovů s azidem sodným. Někdy se jako zdroj azidových iontů používá trimethylsilylazid.
Po zahřátí, někdy i působením ultrafialového záření, azidy uvolňují dusík. Za přítomnosti vhodných přídatných ligandů se vytvářejí izolovatelné nitridokomplexy.
Azidové ligandy reagují s nitrosoniovými ionty za vzniku oxidu dusného, což se využívá na přípravu koordinačně nenasycených komplexů.[6]
- [Co(NH3)5N3]2+ + NO+ + H2O → [Co(NH3)5(H2O)]3+ + N2O + N2
Komplexy organoazidů jsou meziprodukty azido-alkynových Huisgenových cykloadicí.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transition metal azide complex na anglické Wikipedii.
- ↑ I. Bernal; J. Cetrullo; W. G. Jackson. The Phenomenon of Conglomerate Crystallization in Coordination Compounds. XXIII: The Crystallization Behavior of [cis-Co(en)2(N3)(SO3)]·2H2O (I) and of [cis-Co(en)2(NO2)(SO3)]·H2O (II). Structural Chemistry. 1993, s. 235. DOI 10.1007/BF00673698.
- ↑ a b c Wolf Peter Fehlhammer; Wolfgang Beck. Azide Chemistry - an Inorganic Perspective, Part I Metal Azides: Overview, General Trends and Recent Developments. Zeitschrift für Anorganische und Allgemeine Chemie. 2013, s. 1053–1082. DOI 10.1002/zaac.201300162.
- ↑ Giovanni De Munno; Teresa Poerio; Guillaume Viau; Miguel Julve; Francesc Lloret. Ferromagnetic Coupling in the Bis(μ-end-on-azido)iron(III) Dinuclear Complex Anion of[FeII(bpym)3]2[Fe2III(N3)10]·2H2O. Angewandte Chemie International Edition in English. 1997, s. 1459–1461. DOI 10.1002/anie.199714591.
- ↑ Ralf Haiges; Jerry A. Boatz; Muhammed Yousufuddin; Karl O. Christe. Monocapped Trigonal-Prismatic Transition-Metal Heptaazides: Syntheses, Properties, and Structures of [Nb(N3)7]2− and [Ta(N3)7]2−. Angewandte Chemie International Edition. 2007, s. 2869–2874. DOI 10.1002/anie.200604520. PMID 17348060.
- ↑ Yong-Joo Kim; Dae-Hun Kim; Jae-Young Lee; Soon-W. Lee. Preparation and Reactions of Methylpalladium(II) and -Platinum(II) Azido Complexes. The Crystal Structure of trans-PdMe(N3)(PMe3)2 and trans-PdMe[CN4(C6H11)](PMe3)2. Journal of Organometallic Chemistry. 1997, s. 189–197. DOI 10.1016/S0022-328X(96)06908-2.
- ↑ David A. Buckingham; I. I. Olsen; Alan M. Sargeson; H. Satrapa. The Mechanism of Substitution Reactions of Pentamminecobalt(III) Complexes. Product Distributions in the Induced Aquation of Some [Co(NH3)5X]2+ Ions in the Presence of Added Anions. Inorganic Chemistry. 1967, s. 1027–1032. DOI 10.1021/ic50051a038.