Antonio Madonizza

Antonio Madonizza
Antonio Madonizza
Poslanec Říšského sněmu
	Ve funkci:; 1848 – 1849
Poslanec Istrijského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1860 – 1861
	Ve funkci:; 1867 – ???
Narození	8. února 1806 ; Koper; Rakouské císařství
Úmrtí	1. září 1880 ; Poreč; Rakousko-Uhersko
Alma mater	Padovská univerzita
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Antonio Madonizza (8. února 1806 Koper – 1. září 1880 Poreč^[1]) byl rakouský publicista a politik italské národnosti z Istrie, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Studoval práva na Padovské univerzitě. Během studií se zapojil do protirakouského studentského hnutí. Roku 1830 získal titul doktora práv. Působil jako advokát v Terstu. Roku 1836 založil kulturně a kosmopolitně orientovaný list La Favilla. Roku 1838 redakci opustil a odešel do Benátek a Lombardie. Od roku 1839 žil v Koperu. Zřídil zde podle moderních pedagogických teorií Ferrante Aportiho dětský útulek. Politicky byl orientován jako terstský italský separatista.^[1] V roce 1845 byl jmenován soudním advokátem.^[2]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm.^[1] Zastupoval volební obvod Koper v Rakouském Přímoří. Uvádí se jako advokát.^[3] Patřil ke sněmovní levici.^[4] Během roku 1848 se profiloval jako stoupenec liberálního státního zřízení a podporoval existenci etnických Italů v rámci svobodného Rakouska. V Říšském sněmu vystupoval jako spojenec polských federalistů. Patřil mezi nejvýraznější poslance z Rakouského přímoří.^[1]

Po porážce revoluce za éry Alexandera Bacha se vzdal politických aktivit a působil jako literární publicista. V roce 1857 podnikl cestu po Německu.^[1]

Po obnovení ústavního života se počátkem 60. let vrátil do politiky. V letech 1860–1861 byl poslancem ustavujícího Istrijského zemského sněmu. Vedl zdejší liberální většinu a prosazoval italský separatismus. V roce 1865 se podílel se pořádání oslav 600. výročí narození Danteho Alighieriho na Istrii. V roce 1866 odešel do exilu do Itálie. V roce 1867 se vrátil do Istrijského zemského sněmu v rámci liberální většiny a spoluzakládal list La Provincia. V letech 1869–1870 byl starostou města Koper. Inicioval vznik sociálních institucí a veřejné knihovny. Patřil k stoupencům federativního uspořádání Rakouska a inspiroval ho svými myšlenkami etnického federalismu a samosprávy Adolf Fischhof. Obhájil mandát v zemském sněmu a zemřel krátce před tím, než měl být vyslán do Říšské rady (celostátní parlament).^[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Madonizza, Antonio (1806-1880), Politiker und Publizist, s. 402. (německy)
↑ REIL, Dominique: Nationalists Who Feared the Nation: Adriatic Multi-Nationalism in Habsburg ... [online]. books.google.cz [cit. 2014-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)
↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.

[Biographien-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Madonizza, Antonio (1806-1880), Politiker und Publizist, s. 402. (německy)

[Madonizza-2] REIL, Dominique: Nationalists Who Feared the Nation: Adriatic Multi-Nationalism in Habsburg ... [online]. books.google.cz [cit. 2014-09-21]. Dostupné online. (anglicky)

[3] Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)

[4] Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.

[1]

[2]

[3]

[4]