Adrian Schindler

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Adrian Schindler
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Osobní údaje
Datum narození17. století
Datum úmrtí30. říjen 1703
Místo úmrtíHlohov
Národnostněmecká
Povoláníkazatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adrian Schindler OFM (?- 1703), též Hadrian Schindler byl františkán německého jazyka působící v Čechách a ve Slezsku. Do řádu vstoupil někdy před rokem 1654.[1] Působil jako německý kazatel v Plzni, na této pozici byl potvrzen provinční kapitulou roku 1657.[2] Přinejmenším v 60. a pak v 80. a 90. letech pobýval v klášteře ve slezském Hlohově, kde byl literárně činný a zpracoval alespoň dva ze svých níže uvedených tiskem vydaných titulů. Podle františkánské historiografie patřil k „nejúspějšnějším bojovníkům církve“ proti protestantismu v Čechách 17. století.[3] Zemřel 30. října 1703 v slezském Hlohově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Schindlerova literárního díla spočívá v asketické literatuře na podporu duchovního života a vzešly ze zapojení řeholníka do náboženských bratrstev:

  • Geistliches Rosen-Gärtlein. Dyhernfurth nad Odrou (dnes polský Brzeg Dolny) : Jan Theophil Kopidlanský, 1669.[pozn. 1]
  • Academia mortis, exhibens mortalibus pro totius anni diebus lectiones sacras - kniha rozjímání o smrti pro každý den v roce. Vznikla dle předmluvy ve spojitosti s bratrstvem pro podporu zemřelých fungujícím při františkánském kostele v Hlohově, dedikována bylo v první řadě rektorovi a protektorovi bratrstva Kryštofu Václavu z Nostic, tehdy hejtmanu hlohovského knížectví.[pozn. 2] Lze předpokládat, že Schindler dílo tvořil přímo v Hlohově ve spojitosti s bratrstvem a dokončil jej v roce 1685 nebo počátkem roku 1686.[pozn. 3] Tato meditativní příručka patřila do oblasti literatury „ars moriendi“, která byla velmi populární v barokní zbožnosti.[4] Také Schindlerova rozjímání, které vybral ze starších autorů, jako byl francouzský františkánský kazatel Philippe Bosquier (1561/62–1636), si evidentně záhy získala nemalou oblibu i přesto, že dílo vycházelo jen latinsky, německé či české verze se dosud nepodařilo zjistit. První vydání vyšlo v Hlohovu nepříliš vzdáleném městě Wschowa (orig. Fraustadii) v tiskařské dílně Johanna Christopha Wilda roku 1688.[pozn. 4] Pro zřejmý zájem u knihkupců však záhy následovala další vydání v Německu a Slezsku – v Nise dílo vytiskl městská tiskař Christophor Lertz na náklady brněnského knihkupce Jana Štěpána Huebera roku 1689[pozn. 5] a v Kolíně nad Rýnem Wilhelm a Franz Metternichové v roce 1691[pozn. 6] a pak ještě jednou již jen Franz Metternich roku 1698.[pozn. 7]
  • Latinská verze „akademie smrti“ se zřejmě ukázala nesrozumitelná pro lidi bez hlubšího vzdělání, a tak byla vytištěna i německá verze Geistliches Blumen- Gärtlein, Lust und Erquickung der Seelen, Verdeutschter Academiae Mortis, jíž dal knižní podobu opět Johann Christoph Wild ve městě Wschowa roku 1691, tedy tři léta po latinské verzi.[pozn. 8]
  • Miraculum hispanicum S. Antonius Paduanus transplantatum in hortum alterum ..., někdy uváděné dle pokračování názvu jako Exercitium pium Antonianum. Knížku o Antonínu z Padovy doplněnou o rozjímání a modlitby k tomuto světci napsal bratr Adrian během svého pobytu v Hlohově a vytiskl ji zase Johann Christoph Wild v tentokrát již městě Schlichttingsheim (dnes Szlichtyngowa v Polsku) v roce 1694.[pozn. 9]
  • Refectio sacra seu Exercitia religiosa militiae Seraphicae FF. Minorum de Obser. Reforma Poprvé údajně vydána v Poznani,[pozn. 10] aktualizovanou podobu pak v Olomouci vytiskl Vít Jindřich Ettel roku 1665.[pozn. 11] Dochování ve fondech klášterů různých řádů naznačuje, že si kapesní knížečka rozjímání pro řeholníky našla oblibu i mimo františkánský řád, jemuž byla určena.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dochování Vlastivědné muzeum Slaný, původně z františkánské knihovny v místním klášteře, signatura: Františkáni Slaný 39. Popis viz VD 17[1] 4369:692739K. Více o tiskaři, jehož je známo jen několik tisků a tento má být druhý vytištěný v Dyhernfurthu viz KAŠPAR, Jan. Fond knihovny bývalého konventu františkánů ve Slaném. Slánský obzor. 2008, roč. 15, s. 5–15, zde s. 12–13. . Zde a také v soupise VD17 se tisk uvádí jako unikátně dochovaný ve slánském muzeu. Další možný exemplář může být dochován v knihovně dominikánů ze Znojma - srov. popis v katalozích Moravské zemské knihovny - [2] (cit. 4.12.2017) pořízený někdy v 60.-80. letech 20. století, posléze byla kniha vrácena řádu v restitucích. Dle popisu nemá exemplář titulní list, jen církevní aprobaci v Nise roku 1668, a přesnější určení by si žádalo srovnání se slánským výtiskem.
  2. ↑ Bratrstvo latinsky: „Confraternitas de suffragio pro mortuis“ - srov. věnování a úvod v různých vydáních této knihy.
  3. ↑ Podle schválení řádových teologů a představených v různých vydáních knihy.
  4. ↑ Dochováno např. ve františkánském klášteře v Moravské Třebové, fondy knihoven z M. Třebové a Dačic (více exemplářů). Nebo v: Zakład Narodowy im. Ossolińskich we Wrocławiu, signatury XVII-7639, XVII-12772 (srov. http://pw.kasaty.pl Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.). Biblioteka uniwerystecka we Wrocławiu, signatura 494126 (exemplář pocházející právě od františkánů z Hlohova). Viz též ESTREICHER, Karol. Bibliografia staropolska. Tom XVII. Kraków: K.Estreicher, 1929. Dostupné online. S. 201.  Dílo bez uvedení konkrétního vydání zmiňuje také SCHALLER, Jaroslav. Beschreibung der Königlichen Haupt und Residenzstadt Prag... Band IV. Prag: [s.n.], 1797. S. 160. 
  5. ↑ Popis viz báze VD 17, 547:695877P, kde se uvádí dochování v Univerzitní knihovně v Erfurtu. Přepis impresa: Reimpressa Nissae, Christophori Lertz, Civitatis Typographi, impensis Joannis Stephani Hueber, Bibliopol. Brunensis. Dále dochováno v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích, signatura CK 1322 (původem od minoritů v Českém Krumlově), nebo v Provinzialbibliothek Amberg, signatura: 999/Theol. asc. 683 c(1/.
  6. ↑ Dochování: Národní knihovna České republiky, signatura 46 B 210 (exemplář původem z Klementina - jeho digitalizovaná kopie dostupná na Google Books (cit. 7.11.2017). Nebo v Provinční knihovně kapucínů Praha-Hradčany, signatura:
  7. ↑ Popis viz báze VD 17, 12:107446H. Digitalizovaná kopie dostupná na Google Books (cit. 7.11.2017, exemplář z Bayerische Staatsbibliothek München).
  8. ↑ Dochování: Biblioteka Narodowa Warszawa, signatura XVII.2.1318 adl.
  9. ↑ Formát 8°. Popis viz VD 17, 1:080615L. Viz též ESTREICHER. Bibliografia staropolska (cit.). XVIII, s. 201. SCHALLER. Beschreibung der Königlichen... (cit.), s. 160. Dochováno v Biblioteka narodowa w Warszawie (signatury: SD.XVII.2.945 adl., SD.XVII.2.946 adl.) nebo Staatsbibliothek zu Berlin (signatura: Dw 2138, dig. kopie dostupná na [3], cit. 13.11.2017.).
  10. ↑ Přinejmenším se takto zmiňuje úplný titul dále uvedeného olomouckého vydání: „... Edita primò Posnaniae, aucta plurimis...“
  11. ↑ Dochováno v Jihočeské vědecké knihovně (signatury: Be 134?, Be 232, oba exempláře původem od františkánů z Bechyně), Moravské zemské knihovně v Brně (signatura: ZK-0001.968, původem od kapucínů ze Znojma), knihovně benediktinského kláštera v Rajhradě (signatura: R - R. II. bb. 17) a údajně v knihovně dominikánů ve Znojmě – viz portál Historické fondy (cit. 8.11.2017). Dílo uvádí též historický katalog františkánské knihovny v Jindřichově Hradci, součást klášterní pamětní knihy – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54..

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Řádové nekrologium jej uvádí jako jubilanta slibů, tj. působícího min. 50 let v řádu.
  2. ↑ Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 504 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. Jeho funkci „concionator germanicus“ - německý kazatel uvádí např. jeho kniha Refectio sacra vytištěná roku 1665 (viz níže).
  3. ↑ HOLZAPFEL, Heribert. History od the Franciscan Order [online]. 1942, rev. 2009 [cit. 2014-03-05]. S. 326. Překlad orig. něm vyd. Handbuch der Geschichte der Franziskanerordens. Freiburg, 1909.. Dostupné v archivu. 
  4. ↑ Srov. MIKULEC, Jiří. Náboženský život a barokní zbožnost v českých zemích. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-3698-3. S. 213–262. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adrian_Schindler&oldid=21951571“