2B1 Oka
| 2B1 Oka | |
|---|---|
 2B1 Oka | |
| Typ vozidla | Samohybný minomet |
| Země původu |  Sovětský svaz |
| Historie | |
| Výrobce | Kirovův závod |
| Návrh | 1955 – 1960 |
| Období výroby | 1957 |
| Vyrobeno kusů | 4 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 1 při přesunech 7 pro bojové použití |
| Délka | 20,02 m |
| Šířka | 3,08 m |
| Výška | 5,728 m |
| Hmotnost | 55,3 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Hlavní zbraň | minomet ráže 420mm délka hlavně 47,5 ráží |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | vznětový motor V12-5 |
| Síla motoru | 700 hp (521 kW) |
| Max. rychlost | 30 km/h po silnici |
| Dojezd | 220 km po silnici |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
2B1 Oka (rusky 2Б1 «Ока» podle indexu GRAU) byl sovětský těžký samohybný minomet ráže 420 mm, jehož hlavním designerem byl Boris Ivanovič Šavyrin. První prototyp této zbraně byl připraven v roce 1957.[1] Rychlost střelby u této zbraně byla jeden výstřel za 5 minut. Dostřel byl 25 km, v případě použití miny s reaktivním pohonem až 50 km. Hmotnost dělostřeleckých min byla 750 kg.[2] Počítalo se s použitím jaderných náloží. O jeho obsluhu se staralo sedm členů obsluhy. Při přepravě byl v 2B1 pouze řidič, zbytek obsluhy se přesouval v jiném prostředku.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Rada ministrů SSSR vydala 18. listopadu 1955 vyhlášku, na jejímž základě došlo k zahájení prací na těžkém samohybném minometu 2B1 Oka a samohybném dělu 2A3 Kondensator.[3] Minomet s hladkou hlavní nabíjený ze strany závěru navrhla konstrukční kancelář strojního inženýrství v Kolomně, zatímco vývoj podvozku byl svěřen leningradkému závodu Kirov. Podvozek obdržel označení Objekt 273 a byl vybaven pohonnou jednotku z tanku T-10. Byly vyrobeny celkem 4 prototypy.[4] Tento typ se předvedl veřejnosti 7. listopadu 1957 na vojenské přehlídce v Moskvě. Někteří zahraniční pozorovatelé považovali 2B1 Oka za maketu.[5]
Systém 2B1 Oka měl řadu nedostatků. Neměl opatření pro potlačení zpětného rázu, který se tak při výstřelu přenášel přímo na podvozek, což v minimálně jednom případě vedlo k odtržení převodovky.[2] Typ trpěl podmotorováním a díky svým rozměrům byl obtížně přepravitelný.
Práce na minometu pokračovaly až do roku 1960, kdy byly další práce na něm zastaveny.
2B1 Oka je vystaven v muzeu dělostřelectva v Petrohradu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2B1 na ruské Wikipedii.
- ↑ KARPENKO, A. V. Тяжёлые самоходные артиллерийские установки, стр. 44. [s.l.]: [s.n.] 44 s. (ruština)
- ↑ a b 420-мм миномет 2Б1 "Ока" [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (ruština)
- ↑ 406-мм пушка 2А3 [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (ruština)
- ↑ 2B1 Oka: Sovětský minomet zkázy, který při výstřelu zničil sám sebe [online]. ArmyWeb [cit. 2022-07-11]. Dostupné online.
- ↑ CHALUPA, Tomáš. Ruský atomový minomet byl nepochopitelné monstrum [online]. extraStory, 2015-01-29 [cit. 2021-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-19.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 2B1 Oka na Wikimedia Commons - 2B1 Oka na webu valka.cz
