Šimon Abeles
| Šimon Abeles | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1682 Praha |
| Úmrtí | 21. února 1694 (ve věku 11–12 let) Praha |
| Místo pohřbení | Kostel Panny Marie před Týnem (50°5′16″ s. š., 14°25′22″ v. d.) |
| Povolání | svědek doby |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šimon Abeles (asi 6. srpna 1682, Praha – 21. února 1694, Praha) byl pražský Žid, který zemřel za nejasných okolností ve věku dvanácti let. Šimonova smrt byla dávána do souvislosti s jeho nedávným zájmem o přijetí křtu a byla označena za nábožensky motivovanou vraždu, z níž byl obviněn Šimonův otec Lazar Abeles a jejich příbuzný Löbl Kurtzhandl. Případ Šimona Abelese se záhy stal populární legendou a mladičký konvertita začal být oslavován jako křesťanský mučedník. Jeho kult se snažili prosadit především klementinští jezuité. Ačkoli nikdy nebyl pokřtěn, byl s velkou pompou pohřben v chrámu Matky Boží před Týnem.[1]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Šimon Abeles pocházel z významné pražské židovské rodiny. Byl synem židovského obchodníka Lazara Abelese, který podnikal spolu se svým bratrem Jakubem. Šimonův dědeček byl primas pražského židovského města Moyses ben David Bunzl Abeles.[2]
Úcta[editovat | editovat zdroj]
Již krátce po pohřbu složil na počest nového českého mučedníka don Christoforo Angelo Rotondo, italský lékař z Neapole, oslavné oratorium a dedikoval ho císaři Leopoldu I.;[3] vyšlo i tiskem v Praze roku 1695.[4]
Od sklonku 17. století začaly vycházet texty, které byly věnovány mučednické smrti Šimona Abelese, a to v jazyce českém, latinském i německém.[5] Jednalo se o různorodou produkci: letáky, kramářské písně, divadelní hry, které psali a se svými žáky provozovali jezuité, i povídky a statě, které byly otiskovány v katolických kalendářích a v různých sbírkách životů svatých. Převážně šlo o texty s hagiografickým zaměřením.
Řada takovýchto prací byla publikována ještě v 19. století. Premonstrátský kněz Viktor Josef Bezděka (1823–1900) zařadil do knihy Drahé kameny z koruny Svatováclavské (1871) obšírný životopis mučedníka Šimona Abelese a svůj výklad ukončil slovy: „Za účinek přímluv umučeného Šimonka pokládali to, žeť se Kurtzhandl a mnozí mládenečkové židovští dali křtíti".[6] Také Beneš Metod Kulda uvádí v publikaci Církevní rok (1880) mezi světci a mučedníky, jejichž památka se připomíná 21. února, i ctihodného Šimonka a připojuje životopis.[7]
V katolickém kalendáři Poutník na rok 1877 je otištěna povídka Šimon Abeles, v níž autor s básnickou licencí domýšlí příběh zavražděného chlapce: „Otec mu přinášel zlé, rouhavé knihy, a čítal mu z nich. Ale Bůh takovou milostí osvítil chlapce, že na všecky rouhavé řeči odpověděti dovedl. Svůj křížek, medalii a růženec měl dobře uschované, když pak býval sám, třeba v noci, tu postavil křížek před sebe, a vroucně říkával modlitby, kterým již tenkráte od křesťanských dětí se byl naučil, aneb které mu anděl strážný do srdce byl vnukl; na to si zase své svaté věci schoval, a Bůh jej tak potěšil, že byl celý blažený."[8]
Ke kanonizačnímu procesu však nedošlo a ve dvacátém století nejsou již oslavné připomínky časté. Ale ještě v roce 1931 uvádí mučedníkovu památku (ke dni 21. února) Isidor Vondruška v knize Životopisy svatých.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NOVOTNÝ, Lubomír. KAUZA „ABELES“ [online]. [cit. 2014-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-21.
- ↑ http://wc.rootsweb.ancestry.com/cgi-bin/igm.cgi?op=GET&db=lorenfamily&id=I62149
- ↑ Historické drobnosti. Lumír. 13. 2. 1862, roč. XII, čís. 7, s. 162–163. Dostupné online.
- ↑ ROTONDO, Christoforo Angelo. IL NEO-MARTIRE DI BOEMIA ò vero LA CONVERSIONE, E MARTIRIO DI SIMONE ABBELES Descritto in due Oratorij, per Musica. Praha: Laboun, Jiří - sen., 1695. 71 s. Dostupné online. (italsky)
- ↑ SOUKUP, Daniel. Šimon Ábeles: Zrození barokní legendy. Česká literatura: časopis pro literární vědu. 6. 2009, roč. 57, čís. 3, s. 346–371. Dostupné online.
- ↑ BEZDĚKA, Viktor Josef. Drahé kameny z koruny Svatováclavské, čili, Životy Světců, Blahoslavenců a domněním svatých národa českoslovanského. 2. vyd. V Praze: Dědictví Svatojanské, 1871. 506 s. Kapitola Šimonek Abelesův, s. 439–452, citováno ze s. 452.
- ↑ KULDA, Beneš Metod. Církevní rok: kniha naučná pro každý stav i věk, obsahující na každý den několik životopisů světcův a světic Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého. Díl 2., Měsíc únor a březen. V Praze: B. M. Kulda, 1880. 555 s. Kapitola Ctihodný Šimonek Abelesův, s. 207–209.
- ↑ Poutník: kalendář pro katolíky na obyčejný rok 1877. V Praze: tiskem a nákladem Cyrillo-Methodějské kněhtiskárny, (1876). Stať Šimon Abeles, s. 13–22, citováno ze s. 16.
- ↑ VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. [Část čtvrtá]. V Praze: Ladislav Kuncíř, 1931. 334 s. Kapitola Šimon Abeles, s. 83.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CARLEBACH, Elisheva. The death of Simon Abeles: jewish-christian tension in seventeenth-century Prague. New York: Center for Jewish Studies, 2001. 44 s. (anglicky)
- SVÁTEK, Josef. Dějiny Čech a Moravy nové doby. Kniha třetí, Vladaření císaře a krále Leopolda I. Díl II. V Praze: I. L. Kober knihkupectví, 1894. 451 s. Kapitola 41. Zavraždění židovského hocha Šimona Abelesa v Praze, s. 382–395.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šimon Abeles na Wikimedia Commons - Seznam prací o Šimonu Abelesovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
Encyklopedické heslo Abeles v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Abeles v Riegrově slovníku naučném na Wikizdrojích
- Abeles ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Šimon Abeles v Biografickém slovníku českých zemí
