Šídlatka ostnovýtrusá
 Šídlatka ostnovýtrusá | |
|---|---|
 Šídlatka ostnovýtrusá | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | plavuně (Lycopodiophyta) |
| Třída | šídlatky (Isoëtopsida) |
| Řád | šídlatkotvaré (Isoëtales) |
| Čeleď | šídlatkovité (Isoëtaceae) |
| Rod | šídlatka (Isoëtes) |
| Binomické jméno | |
| Isoëtes echinospora Durieu, 1861 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora) je druh z rodu šídlatek, tedy zvláštních plavuňovitých rostlin. Vyskytuje se v severní a střední Evropě, ale i v Severní Americe. V ČR je výskyt omezen na Plešné jezero (Šumava).
Stanoviště[editovat | editovat zdroj]
Jezera s písčitým dnem nebo s vrstvou bahna. Studium substrátu rhizosféry ukázalo, že roste v organickém substrátu, splavovaném z ostřicových porostů (Caricetum rostratae) a lesů. Rostliny se nacházejí v hloubce 0,5–1 m a bývají viditelné z břehu. Rostou většinou jednotlivě. V minulých letech byly na Šumavě zjištěny i souvislé porosty.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Je to vytrvalá vodní rostlina. Spolu s šídlatkou jezerní (Isöetes lacustris) patří k makrofytům květeny České republiky.
Rostlina má trsnatý vzhled, který je podmíněný spirálovitě uspořádanými listy na zdřevnatělém stonku. Kořeny vyrůstají ze zářezu na spodní straně stonku. Jsou bez vlášení, často vidličnatě větvené (dichotomicky).
Stonek je hlízovitě zkrácený a druhotně tloustne (do 1,5 cm).
Listy jsou světle zelené a ve vodě odstálé. Šídlovité, půlkruhovité, do špičky vytažené, měkké a dobře ohebné. Na bázi jsou přisedlé a mohou být opatřeny pajazýčkem, který má sací funkci při jímání vody, o čemž svědčí napojení cévních svazků.
Výtrusnice jsou ponořené do báze listu z vnitřní strany. Vnější listy nesou megasporangia. Sporangia jsou uvnitř s přepážkami a na povrchu kryté ostěrou (indusium, velum).
Megaspory jsou asi 0,5 mm velké, poseté lámavými ostny. Megaspory dozrávají v IX.–X. měsíci.
Podobnost[editovat | editovat zdroj]
Značná podobnost se šídlatkou jezerní. Odlišujeme je podle výběžků na megaspoře a tvaru listů.
Ochrana[editovat | editovat zdroj]
Patří na seznam kriticky ohrožených druhů rostlin ČR. Chráněna i v Polsku.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kremer B.P., Muhle H. Lišejníky, Mechorosty, Kapraďorosty : Evropské druhy. Praha : IKAR, 1998. ISBN 80-7176-804-9
- Klíč ke květeně České republiky. Nakladatel: Academia. ISBN 80-200-0836-5
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu šídlatka ostnovýtrusá na Wikimedia Commons 
Taxon Isoetes echinospora ve Wikidruzích- HUSÁK, Štěpán. Substráty v rhizosféře šídlatek (Isoëtes) v šumavských jezerech. In Aktuality šumavského výzkumu II [online]. Srní, 4. – 7. října 2004, str. 129–131, [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: <https://web.archive.org/web/20140904133623/http://www.npsumava.cz/storage/str129-131.pdf>.
- http://botany.cz/cs/isoetes-echinospora/
- http://www.biolib.cz/cz/taxon/id3062/
- http://www.paukertova.cz/view.php?nazevclanku=cerveny-seznam-c1-c2&cisloclanku=2007090002
