Čou Jung-kchang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Čou Jung-kchang
Narození3. prosince 1942 (81 let)
Wu-si
Alma materStřední škola v Su-čou (1958–1961)
China University of Petroleum (Beijing) (1961–1966)
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny (1964–2014)
ChoťWang Shuhua (do 2001)
Jia Xiaoye (od 2001)
DětiZhou Bin
Zhou Han
Funkceministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky (2002–2007)
člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (2002–2012)
Státní poradce (2003–2008)
tajemník politické a právní komise ústředního výboru KS Číny (2007–2012)
člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (2007–2012)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čou Jung-kchang (čínsky pchin-jinem Zhōu Yǒngkāng, znaky 周永康; * 3. prosince 1942 Wu-si) je bývalý čínský naftař, který vstoupil do nejvyšších politických kruhů a stal se členem stálého výboru politbyra a mocenské frakce prezidenta Ťiang Ce-mina uvnitř Komunistické straně Číny.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Před vstupem do světa politiky pracoval Čou Jung-kchang téměř 30 let na ropných polích v Čínské národní ropné společnosti, kde se dostal do nejvyššího vedení.[1] Poté, co jeho první manželka zemřela při automobilové nehodě, požádal Čou o ruku neteř bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina.

Politika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 vstoupil do komunistické strany Číny a v roce 1998 opustil Čou Jung-kchang svou pozici v čele Čínské národní ropné společnosti a byl jmenován ministrem pozemků a zdrojů. O rok později se stal Čou stranickým vůdcem v provincii S’-čchuan.[2]

V roce 1999 připravoval tehdejší prezident Ťiang Ce-min celostátní kampaň proti náboženským skupinám v ČLR, do níž si jako svého relativně důvěryhodného společníka zvolil právě Čou Jung-kchanga. Jeho kampaň obsahovala tvrdý úder proti náboženským skupinám v zemi, který zasáhl zejména početnou 70milionovou skupinu následovníků Fa-lun-kungu.[3]

Během jeho návštěvy USA v roce 2001 byla na Čou Jung-kchanga podána praktikujícími Fa-lun-kungu žaloba za zločiny proti lidskosti. Během jeho působení bylo v provincii S’-čchuan v důsledku represí zaznamenáno nejméně 217 potvrzených úmrtí praktikujících Fa-lun-kungu v důsledku mučení a zneužívání.

Vzhledem k jeho aktivní účasti na Ťiang Ce-minově celostátní kampani proti Fa-lun-kungu byl Čou Jung-kchang v prosinci 2002 povýšen na pozici šéfa Ministerstva veřejné bezpečnosti a úspěšně vstoupil do ústředního orgánu komunistického režimu. Jako člen politbyra a sekretariátu Ústředního výboru strany byl Čou zapojen do personálních rozhodnutí týkajících se strany i státu.[3]

V roce 2007 byl Čou Jung-kchang povýšen do čela Politického a legislativního výboru komunistické strany, kde dostal na starost dohled nad všemi orgány vynucujícími právo. Jeho široká kompetence obsahovala řízení zpravodajských služeb, veřejného pořádku, bezpečnosti, soudů a prokuratur.[2]

Stránka Clearwisdom.net zveřejnila informace, že oficiální dokumenty, které unikly z takzvaného Úřadu 610, uvádějí, že tento stranický úřad zřídil předseda Ťiang Ce-min za účelem vymýcení Fa-lun-kungu. Dále uvádí, že do čela úřadu byl jako ředitel jmenován Luo Kan, který úřad zastával od roku 1998 do roku 2007. Na jeho místo byl v roce 2007 dosazen Čou Jung-kchang, který vede úřad dodnes.[2]

Jako šéf Politického a legislativního výboru komunistické strany řídil potlačování protestů rodičů dětí, které zemřely v důsledku zřícení nekvalitních školních budov při zemětřesení v provincii S’-čchuan v roce 2008. Po častých zprávách o protestech mnichů, kteří se na protest upalovali, inicioval vyslání vojska do Tibetu. Také podpořil postup získávání zámořských čínských studentů pro práci pro zpravodajské služby.[3]

List New York Times uvedl, že podle několika uniklých amerických depeší, které se objevili na Wikileaks stál Čou Jung-kchang také za kybernetickými útoky na internetový vyhledávač Google.[4]

Podle zdrojů deníku The Daily Telegraph kontroluje Čou Jung-kchang také monopol na čínském trhu s naftou.[5]

Wang Li-ťünův incident[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Wang Li-ťünův incident.

1. března 2012 - Deník Velká Epocha (The Epoch Times) zveřejnil informace o tom, že policejní ředitel Wang Li-tün odevzdal na velvyslanectví USA americkému velvyslanci informace o spiknutí tajemníka Po Si-laje a šéfa policejních sil Čou Jung-kchanga, kteří údajně připravují v ČLR převrat.[6] Čínský disidentský server Boxun napsal, že Wang Li-tüna vyšetřují v Pekingu. Pravděpodobně již předal informace o spiknutí Čou Jung-kchanga a Po Si-laje, kteří chtěli zabránit nástupu Si Ťin-pchinga.

4. března 2012 - Deník Velká Epocha zveřejnil informace (o nichž tento deník tvrdí, že mu byly zaslány od anonymního zdroje) popisující obsah předaných dokumentů. Podle tohoto anonyma dokumenty zahrnují důkazy, že Po Si-laj a člen stálého výboru politbyra Ústředního výboru ČKS Čou Jung-kchang chtěli odstranit Si Ťin-pchinga, budoucího předsedu politbyra a chopit se moci. Spiknutí bylo údajně podpořeno vedením komunistické strany, tedy frakcí bývalého předsedy komunistické strany Ťiang Ce-mina.[7]

19. března 2012 - Internetoví mikrobloggeři na Weibo.com tvrdí, že v noci z 19. na 20. března došlo k pokusu o převrat (puč).[8] V Pekingu se objevilo velké množství armádních vozů.[9] Neoznačené armádní složky údajně zrána obsadily všechna důležitá místa vládního komplexu v Čung-nan-chaj i jinde v Pekingu.[10] Vše odstartovala aféra Po Si-laje, jenž byl podle portálu Mingjing News chráněncem člena devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany Čou Jung-kchanga, který kontroluje policii a bezpečnostní složky, rozhořel se boj mezi nejmocnějšími členy politbyra.[10] Za soupeřící kliku vůči Čouovi označují čínští blogeři generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa a premiéra Wen Ťia-paa, kteří kontrolují armádu.[10] Některá média hovoří o střelbě v centru Pekingu, pohybech obrněných vozidel v metropoli i záhadné nehodě Ferrari, v němž měl zahynout syn člena vlády.[11]

Vnitrostranické vyšetřování[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2012, čelil Čou Jung-kchang vnitrostranickému vyšetřování.

Trest doživotí[editovat | editovat zdroj]

11. června 2015 byl bývalý šéf čínských bezpečnostních složek Čou Jung-kchang, odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody na základě obvinění z korupce. Dle Prvního středního lidového soudu byl obžalovaný souzen již během uzavřeného procesu 22. května 2015, a to na základě obvinění z přijímání úplatků, zneužití státní moci a vyzrazování státních tajemství. Soud uvedl, že obviněnému nebude umožněno podat odvolání.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ China's Who's Who: ZHOU Yongkang. China Today [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c China's Leadrs: ZHOU Yongkang. BBC News [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. Velká Epocha [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-06. 
  4. ↑ Vast Hacking by a China Fearful of the Web. New York Times [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ WikiLeaks: China's Politburo a cabal of business empires. The Daily Telegraph [online]. 2011-12-06 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Čína: Neúspěšný zběh možná Američanům prozradil plán převratu uvnitř ČKS [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-27. 
  7. ↑ Čína: Dokument policejního ředitele v rukou USA je pro ČKS tikající bombou [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-13. 
  8. ↑ Převrat v Pekingu! tvrdí bloggeři. Nesmysl, píší státní média [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-23. 
  9. ↑ Čínou se šíří zvěsti o převratu a přítomnosti tanků v Pekingu [online]. idnes.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c Boj o moc otřásl vedením rudé Číny, spekuluje se o pokusu o puč. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-03-24]. Dostupné online. 
  11. ↑ Čínským webem se šíří fámy o puči, strana je nervózní [online]. aktualne.cz [cit. 2012-03-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ Bývalý šéf čínských bezpečnostních složek odsouzen na doživotí [online]. epochtimes.cz [cit. 2015-06-23]. Dostupné online. 
Člen vedení Komunistické strany Číny
16. sekretariát ÚV KS Číny (listopad 2002 – říjen 2007)
tajemníci sekretariátu
15. sekretariát ← • → 17. sekretariát
16. politbyro ÚV KS Číny (listopad 2002 – říjen 2007)
členové politbyra
stálý výbor
Chu Ťin-tchao (generální tajemník ÚV) • Wu Pang-kuo • Wen Ťia-pao • Ťia Čching-lin • Ceng Čching-chung • Chuang Ťü (zemřel v červnu 2007) • Wu Kuan-čeng • Li Čchang-čchun • Luo Kan
kandidáti politbyra
15. politbyro ← • → 17. politbyro
17. politbyro ÚV KS Číny (říjen 2007 – listopad 2012)
členové politbyra
stálý výbor
16. politbyro ← • → 18. politbyro
Tajemníci a předsedové politické a právní komise/skupiny ústředního výboru Komunistické strany Číny
Pcheng Čen (1956–1959) • Luo Žuej-čching (1959–1960) • Sie Fu-č’ (1960–1972) •• Ťi Teng-kchuej (1978–1980) • Pcheng Čen (1980–1983) • Čchen Pchi-sien (1983–1985) • Čchiao Š’ (1985–1992) • Žen Ťien-sin (1992–1998) • Luo Kan (1998–2007) • Čou Jung-kchang (2007–2012) • Meng Ťien-ču (2012–2017) • Kuo Šeng-kchun (2017–2022) • Čchen Wen-čching (2022– )
V čele komise či skupiny odpovídající za politiku KS Číny v oblasti práva a legislativy postupně stáli předseda právní komise ÚV (1956–1958) • předseda politické a právní skupiny ÚV (1958–1980) • tajemník politické a právní komise ÚV (1980–1988) • předseda politické a právní skupiny ÚV (1988–1990) • tajemník politické a právní komise ÚV (1990– )
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky
vláda: Chua a Čao (1978–1983)
Čao C’-jang II (1983–1988)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Ministři veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky
Luo Žuej-čching (1949–1959) • Sie Fu-č’ (1959–1970) • Li Čen (1970–1973) • Chua Kuo-feng (1973–1977) • Čao Cchang-pi (1977–1983) • Liou Fu-č’ (1983–1985) • Žuan Čchung-wu (1985–1987) • Wang Fang (1987–1990) • Tchao S’-ťü (1990–1998) • Ťia Čchun-wang (1998–2002) • Čou Jung-kchang (2002–2007) • Meng Ťien-ču (2007–2012) • Kuo Šeng-kchun (2012–2018) • Čao Kche-č’ (2018–2022) • Wang Siao-chung (2022– )
Představitelé S’-čchuanu po roce 1952
tajemníci provinčního výboru KS Číny
Li Ťing-čchüan (1952–1965) • Liao Č’-kao (1965–1967) • Čang Kuo-chua (1971–1972) • Liou Sing-jüan (1972–1975) • Čao C’-jang (1975–1980) • Tchan Čchi-lung (1980–1983) • Jang Žu-taj (1983–1993) • Sie Š’-ťie (1993–2000) • Čou Jung-kchang (2000–2002) • Čang Süe-čung (2002–2006) • Tu Čching-lin (2006–2007) • Liou Čchi-pao (2007–2012) • Wang Tung-ming (2012–2018) • Pcheng Čching-chua (2018–2022) • Wang Siao-chuej (2022– )
předsedové provinčního lidového shromáždění
Tu Sin-jüan (1979–1985) • Che Chao-ťü (1985–1993) • Jang Si-cung (1993–1998) • Sie Š’-ťie (1998–2003) • Čang Süe-čung (2003–2007) • Tu Čching-lin (2007–2008) • Liou Čchi-pao (2008–2013) • Wang Tung-ming (2013–2019) • Pcheng Čching-chua (2019–2023) • Wang Siao-chuej (2023– )
guvernéři
Li Ťing-čchüan (1952–1955) • Li Ta-čang (1955–1966) • Čang Kuo-chua (1968–1972) • Liou Sing-jüan (1972–1975) • Čao C’-jang (1975–1979) • Lu Ta-tung (1979–1982) • Jang Si-cung (1982–1985) • Ťiang Min-kchuan (1985–1988) • Čang Chao-žuo (1988–1993) • Siao Jang (1993–1996) • Sung Pao-žuej (1996–1999) • Čang Čung-wej (1999–2007) • Ťiang Ťü-feng (2007–2013) • Wej Chung (2013–2016) • Jin Li (2016–2020) • Chuang Čchiang (2020– )
předsedové provinčního výboru ČLPPS
Li Ťing-čchüan (1955–1965) • Liao Č’-kao (1965–1967) • Tu Sin-jüan (1977–1979) • Žen Paj-ke (1989–1983) • Jang Čchao (1983–1985) • Feng Jüan-wej (1985–1988) • Liao Po-kchang (1988–1993) • Nie Žung-kuej (1993–2002) • Čchin Jü-čchin (2002–2008) • Tchao Wu-sien (2008–2013) • Li Čchung-si (2013–2014) • Kche Cun-pching (2014–2022) • Tchien Siang-li (2022– )
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čou_Jung-kchang&oldid=23762931“