Český balivát Řádu německých rytířů

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Znak Řádu německých rytířů

Český balivát Řádu německých rytířů je jeden z balivátů Řádu německých rytířů na území někdejších zemí Koruny české. Český balivát zahrnoval na tři desítky komend. Kromě komend, které sloužily jako řádové kláštery, držel Řád německých rytířů v českých zemích také několik hradů a větší množství vesnic. Mezi nejvýznamnější hrady patřily Bouzov, Sovinec, dále pak hrady Najštejn ad.

Seznam komend českého balivátu[editovat | editovat zdroj]

Následuje seznam komend na někdejším území Koruny české, tj. v Čechách, Moravě a ve Slezsku.

Komenda od do poznámka obrázek
Komenda Bílina 1302 1407 (1421) Komenda byla dána do zástavy králi Václavovi IV. a již nebyla vykoupena.
Komenda Blatno červen 1403[1] konec roku 1404 Blatno bylo založeno řádem v polovině 13. století. Do roku 1403 náleželo k chomutovské komendě. Jelikož řád nesplatil své sluhy vůči králi Václavovi IV., byla mu komenda odebrána a předána mosteckému purkrabímu Hynek z Kauffungu.
Komenda Býčkovice 1253 (1233) 1417 Zemský komtur Oldřich musel 4. dubna 1409 býčkovickou komendu zastavit.
Komenda Deblín 1. července 1299 nejpozději 1487 Gertrud, vdova po míšeňském purkrabím Bernhardovi z Hartenštejna, darovala řádu svůj dědičný hrad Deblín i s patnácti poddanými panstvími.[2]
Komenda Dobrovítov (dnešní Verneřice) 7. července 1242 20. září 1411 Dar od Jan z Miletína.[3] Na počátku 15. století sídlo balivátu pro Čechy. Roku 1411 zkonfiskován králem Václavem IV..[4] V kostele se nachází hrob velmistra řádu, Konráda z Feuchtwangenu.
Komenda Drobovice 1242 Od roku 1405 neměla vlastního komtura. Václav IV. jí odebral majetek, po husitských válkách zastavena Jiřímu z Dubé a Vízmburka. Poslední zmínka o existující komendě je z roku 1458, od roku 1510 pustá.
Komenda Hostěradice 1237 1318 (1486) Část vesnice daroval řádu v roce 1237 král Václav I. Do té doby patřila louckému klášteru.[5] Komenda zanikla kvůli své nedobré pověsti.[6]
Komenda Hrotovice 1330[7] kolem roku 1420 Prodáno Oldřichovi z Doubravice
Komenda Hradec Králové 1251 15. století Komenda byla zničena během husitských válek.
Komenda Chomutov 29. března 1252[8] 21. září 1411[4] Chomutov byl darován řádu Bedřichem z Chomutova. Řád musel město na nátlak krále Václava IV. postoupit Štěpánovi z Kobersheimu. Největší a nejvýznamnější komenda v Čechách.
Komenda Jindřichův Hradec 1269 1450 Již před rokem 1237 zde existoval řádový špitál. Roku 1450 byl prodán pánům z Hradce.[9]
Komenda Krnov 1281 1414 V roce 1281 daroval vévoda Mikuláš I. Opavský Německému řádu městský farní kostel sv. Martina.[10] Odňat řádu králem Zikmundem kvůli dluhům.[11]
Komenda Křenovice 1382[12] 15. století Zničen za husitských válek a poté opuštěn.
Komenda Miletín 19. října 1241 1410 Vesnice byly dar Domislavy z Miletína.[13] Roku 1410 prodáno Benešovi z Choustníka.[14]
Komenda Moravský Krumlov 1294 15. století Od roku 1237 patřil farní kostel Německému řádu. Zničen za husitských válek a následně opuštěn. Ke komendě patřil také městský špitál.[15]
Komenda Německý Brod 1255 1422 Páni z Hradce darovali na počátku 13. století řádu dvě vesnice.[16] Zničen za husitských válek a opuštěn.
Komenda Nový Žeberk po roce 1402 Po roce 1402 je majitelem hradu Nový Žeberk uváděn zemský komtur Albrecht z Dubé. Roku 1407 ho získal do zástavy Albrecht z Ervěnic.
Komenda Opava 1203 1561 Řád zřídil farnost a kostel Panny Marie.[17] V roce 1542 přešla farnost díky králi Ferdinandovi I. na opavský magistrát, zbylý majetek byl v roce 1561 prodán Albertovi z Fulštejna.[18]
Komenda Opavice 1256.[19] konec 15. století
Komenda Piszkowice (Dolnoslezské vojvodství) 6. února 1233.[20] 1437.[21] Dána jako zástava králem Zikmund Hynkovi z Valdštejna Valdštejnové. Řád se jí definitivně vzdal 16. dubna 1488.
Komenda Plzeň 1224 1546[22] Roku 1224 založil řád špitál farnost.[23] V roce 1546 předal císař Ferdinand I. komendu městu Plzeň.
Komenda Polná 1252[12] 1418[24] Postoupeno roku 1418 vévodovi Janu I. Opavskému.
Komenda Praha 1203[25] kolem roku 1433.[26] Patřily k ní kostel sv. Benedikta, špitál alžbětinek, mariánský špitál a farnost u sv. Jakuba.
Komenda Rohoteř?u Olomouce
Komenda Řepín 1207 1417 Dočasně sídlo zemského komtura. V roce 1417 prodáno Vilémovi ze Schönburgu.[27]
Komenda Slavkov u Brna 1236[3] 1410[28] Město bylo založeno řádem v roce 1237 z příkazu krále Václava I. V roce 1397 město obsadil Jošt Moravský a již jej nevydal.
Komenda Sovinec 1623[29] 1939 Karel I. z Lichtenštejna prodal panství Sovinec (něm. Eulenberg) německému řádu.[30] V roce 1939 vyvlastněno nacisty.
Komenda Ústí nad Labem
Komenda Velká Bíteš 1295 1428 Bíteš daroval řádu král Václav II.[5] Komenda erlosch durch die husitských válek.
Komenda Velké Hostěrádky 1418[24] Zastavena opavskému vévodovi a již nebyla vykoupena.
Komenda Vinaře (dnes součást obce Vilémov) 1256 24. Juni 1272 Roku 1192 daroval kníže Václav II. polovinu vsi Německému řádu.[19] Roku 1272 byla přeložena ke komendě Dobrovice.[31]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Kommenden des Deutschen Ordens na německé Wikipedii.

  1. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 110. Wien 1901.
  2. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 145, Wien 1901.
  3. ↑ a b Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 2; Wien 1863.
  4. ↑ a b Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 38; Wien 1863.
  5. ↑ a b Arno Mentzel-Reuters: Arma spiritualia, Bibliotheken, Bücher und Bildung im Deutschen Orden str. 340; Harrassowitz Verlag Wiesbaden, 2003.
  6. ↑ Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411 str. 29; 1967.
  7. ↑ Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411; 1967.
  8. ↑ Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 10; Wien 1863.
  9. ↑ Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten : Böhmen und Mähren; str. 398ff; Kröner-Verlag, Stuttgart 1998.
  10. ↑ Marian Tumler, Der Deutsche Orden im Werden, Wachsen und Wirken bis 1400 mit einem Abriß der Geschichte des Ordens von 1400 bis zur neuesten Zeit, str. 102; Wien 1955.
  11. ↑ Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 42; Wien 1863.
  12. ↑ a b Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411; 1967.
  13. ↑ Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 8; Wien 1863.
  14. ↑ Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 28; Wien 1863.
  15. ↑ Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411, str. 47; Bonn-Bad Godesberg, 1967.
  16. ↑ Marian Tumler, Der Deutsche Orden im Werden, Wachsen und Wirken bis 1400 mit einem Abriß der Geschichte des Ordens von 1400 bis zur neuesten Zeit, str. 100f; Wien 1955.
  17. ↑ Marian Tumler, Der Deutsche řád im Werden, Wachsen und Wirken bis 1400 mit einem Abriß der Geschichte des Ordens von 1400 bis zur neuesten Zeit, str. 101; Wien 1955.
  18. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 124; Wien, 1901.
  19. ↑ a b Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 125, Wien 1901.
  20. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 108; Wien 1901.
  21. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 110; Wien 1901.
  22. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 107; Wien 1901.
  23. ↑ Josef Hemmerle: Die Deutschordens-Ballei Böhmen in ihren Rechnungsbüchern 1382–1411 str. 14; 1967.
  24. ↑ a b Johannes Voigt: Geschichte der Ballei des deutschen Ordens in Böhmen, str. 48; Wien 1863.
  25. ↑ Archeologický výzkum
  26. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 1116; Wien 1901.
  27. ↑ Ernst Graf v. Mirbach-Harff: Beiträge zur Personalgeschichte des Deutschen Ordens. Ballei Böhmen-Mähren in: Jahrbuch der K.K. Heraldischen Gesellschaft „Adler“; sv. 11 str. 118, Wien 1901.
  28. ↑ Klaus Militzer Die Geschichte des Deutschen Ordens, Stuttgart 2005, str. 176.
  29. ↑ Bernhard Demel: 1190–2010 820 Jahre Deutscher Orden, S 128; Riedeldruck 2011.
  30. ↑ Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren, str. 138f; Kröner-Verlag, Stuttgart 1998.
  31. ↑ http://www.vinare.cz/?option=com_content&task=view&id=14&Itemid=47

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Český_balivát_Řádu_německých_rytířů&oldid=22888091“