Čop
| Čop Чоп / Csap | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°25′ s. š., 22°12′ v. d. |
| Nadmořská výška | 102–107 m n. m. |
| Časové pásmo | +2 +3 (letní čas) |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Zakarpatská |
| Okres | Užhorod |
  Čop Čop, Ukrajina | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 6,19 km² |
| Počet obyvatel | 8 765 (2007) |
| Hustota zalidnění | 1416 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci, Rusíni, Maďaři, Romové a Rusové |
| Náboženské složení | řeckokatolické, římskokatolické a pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Samardak Valerij Vladimirovič |
| Vznik | 1281 |
| Oficiální web | chop-rada |
| Adresa obecního úřadu | вул. Берег, м. Чоп, Закарпатська область, 289502, Україна |
| Telefonní předvolba | (+380) 3137 |
| PSČ | 89500-89509 |
| KOATUU | 2111000000 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čop (ukrajinsky, rusínsky a rusky Чоп; maďarsky Csap; slovensky Čop) je město (do července 2020 město oblastního významu) v okrese Užhorod v jihozápadním cípu Zakarpatské oblasti na západní Ukrajině. Leží při trojmezí s Maďarskem a Slovenskem v úzkém pásu mezi řekami Tisa a Latorica, zhruba 25 km jižně od správního centra oblasti Užhorodu. Jde o nejzápadněji položené ukrajinské město. Je zde sídlo čopské městské komunity.
Pro svůj velký strategický význam (železniční uzel) byl Čop během 20. století několikrát předmětem územních požadavků a sporů, nakonec byl roku 1945 získán Sovětským svazem v rámci anexe Podkarpatské Rusi, ačkoliv byl předtím součástí země Slovenské.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Čop byl poprvé zmíněn v listinách v roce 1281, ale po mnoho staletí se vyvíjel velmi pomalu. Nacházel se na jižní výspě Užské župy u jejích hranic se župami Zemplínskou, Sabolčskou a Berežskou.
Historie Čopu v moderní době je zcela svázána s výstavbou železniční sítě: v letech 1871–73 vznikla hlavní trať z Koroleva (Királyháza) u Chustu do Sátoraljaújhely s odbočkami z Baťova do Mukačeva a z Čopu na sever do Užhorodu a na jih do Kisvárdy. Z Mukačeva byla trať v roce 1887 prodloužena přes karpatský hřeben do Lvova, jako páteřní spojení mezi Uhrami a Haličí. Z Užhorodu byla trať v letech 1894–97 prodloužena k severu do Velkého Berezného a v roce 1905 přes Sambor také do Lvova. V roce 1905 vzniklo také spojení na východě přes Jasiňu do východní Haliče a Bukoviny. Čop se tak během jedné generace stal dopravním uzlem významným pro celou monarchii.[1]
S rozpadem habsburské monarchie připadl Čop, ačkoliv téměř čistě maďarský, Československu, a v jeho rámci ke Slovensku. Stalo se tak na základě žádosti, kterou Edvard Beneš přednesl 25. března 1919 na pařížské mírové konferenci, důvody byly především strategické a dopravní. Československá armáda obsadila Čop 29. dubna. O měsíc později zahájila ofenzívu vojska Maďarské republiky rad a na východním Slovensku postoupila až k polské hranici. Po dalším zákroku u dohodových mocností stanovila nejvyšší rada 12. června 1919 maďarské hranice a maďarská vláda byla po ultimátu nucena svá vojska stáhnout. Čop byl opět obsazen československou armádou 22. července 1919 a stal se součástí Slovenska; spadal pod politický a soudní okres se sídlem v Královském Chlumci.[2]
Tak tomu bylo až do až do první vídeňské arbitráže (2. listopadu 1938), kterou Československo ztratilo jižní Slovensko a jihozápad Podkarpatské Rusi ve prospěch Maďarska.
Navzdory ujištění sovětských představitelů (Molotov 21. března 1945), že při odstoupení Karpatské Ukrajiny bude zachována východní hranice Slovenska, obsadil a anektoval Sovětský svaz pruh území podél hranice od Čopu až po polskou hranici se železniční tratí v údolí Uhu.[3] Tehdy Slovensko ztratilo 250 km² území v okresech Kráľovský Chlmec a Veľké Kapušany, mj. obce Ašvaň, Batva, Čop, Galoč, Komárovce, Malé Slemence, Palaď, Palov, Rátovce, Surty, Šalamúnová a Téglás; jako náhradu dostalo Československo v roce 1946 pouze obec Lekárovce[4].
Čopský železniční uzel byl přestavěn na širší ruský rozchod a stal se hlavním železničním přechodem ze Sovětského svazu do Československa i Maďarska, kde za hranicemi vznikla velká překladiště.
Od 15. května 2003 do administrativně-teritoriální reformy v červenci 2020 měl Čop status města oblastního významu.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V Čopu žije necelých 9 000 obyvatel (2020), z nichž přibližně 40 % tvoří Ukrajinci a Rusíni, 40 % Maďaři, zbytek pak Romové, Rusové, Bělorusové, Slováci a Židé.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]
Čop je známý především díky tomu, že je první ukrajinskou železniční stanicí po příjezdu ze Slovenska a Maďarska (s Maďarskem je zde i silniční přechod). Společně s Čiernou nad Tisou a Záhony tak tvoří velký a složitý železniční uzel, neboť se zde stýká normální evropský rozchod kolejí (1435 mm) s ruským (1520 mm). Zastavují tu tedy vlaky spojující Bratislavu, Košice, Vídeň nebo Budapešť přes Čop, Mukačevo a Lvov s Kyjevem a Moskvou; těm se zde mění podvozky. Alternativní méně vytížená trať vede do Lvova přes Užhorod a Sambir. Z Čopu vedou normálněrozchodné tratě třemi směry (do Maďarska, na Slovensko směr Košice a přes Vynohradiv do Rumunska), širokorozchodné čtyřmi směry: do Záhony, do Čierné nad Tisou a dvě tratě do ukrajinského vnitrozemí – směrem na sever (Užhorod, Lvov) a směrem na východ, kde jsou dvě větve – přes Mukačevo do Stryje a přes rumunské území a Jasiňu do Kolomyje a Ivano-Frankivska.
Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]
Přes Čop vede evropská silnice E573, která vede z maďarského města Püspökladány do ukrajinského Užhorodu. Je zde silniční hraniční přechod mezi Maďarskem (EU) a Ukrajinou.
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Milove, Ukrajina
Sokołów Małopolski, Polsko
Záhony, Maďarsko
Čierna nad Tisou, Slovensko
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Kostel -
Nádraží pro dálkové vlaky -
Nádraží pro příměstské vlaky -
Hranice se Slovenskem
_02.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ RYCHLÍK, Jan; RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918-1946. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2016. 240 s. ISBN 978-80-7429-556-0. S. 124–126.
- ↑ RYCHLÍK, Jan; RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Podkarpatská Rus v dějinách.... [s.l.]: [s.n.] S. 46–47.
- ↑ Podkarpatská Rus v dějinách.... [s.l.]: [s.n.] S. 212–213.
- ↑ Stratená zem. Ako Slovensko prišlo o časť územia
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čop na Wikimedia Commons - (ukrajinsky) Oficiální portál čopské městské rady Archivováno 13. 8. 2011 na Wayback Machine.
