Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily se v souladu s voršilskou tradicí zaměřuje na pastoraci, evangelizaci a výchovu mládeže. Je tvořena 4 komunitami sester, které sídlí v Praze, Kutné Hoře, Jiřetíně pod Jedlovou a Olomouci. Provincie provozovala v říjnu 2006 4 školy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První klášter sester voršilek byl na českém území založen v listopadu roku 1655 v Praze na Novém Městě, kam na pozvání hraběnky Sibyly de Lamboy, rozené z Pamelbergu, přišlo sedm řeholních sester z Lutychu v Belgii. V jejich čele stála matka představená Anna Dorothea de Seliis, tehdy osmadvacetiletá. Všechny sestry byly vlámského či frankofonního původu[1].

Novoměstský mateřinec u sv. Voršily dal posléze vzniknout klášterům ve Vídni (1675), v Praze na Hradčanech (1691, zrušen Josefem II. v roce 1784), v Olomouci (1697), v Chrudimi (1701)[2] a v Kutné Hoře (1712). Další konventy vznikly v Liberci a v České Skalici. Z Olomouckého kláštera pak byl založen klášter u sv. Josefa v Brně (1782), kam byly převedeny sestry jiných řádů toho roku zrušených.

V roce 1875, když byly v Prusku v rámci tzv. Kulturkampfu zrušeny voršilské školy a internáty, řada voršilek odtamtud emigrovala do českých zemí a zde založila několik dalších komunit a ústavů. Tak vznikly konventy v Hostinném (po 1877), Přestavlkách u Přerova (1878), ve Frývaldově (1881) a přechodně v Králíkách.

Sestry zakládaly školy od mateřských, přes školy měšťanské až po odborné školy pro ženská povolání, a při nich vedly penzionáty. V Praze pak existovalo dívčí reálné gymnázium, v Hostinném sirotčinec a v Kutné Hoře učitelský ústav. První voršilské školy byly německé, od roku 1897 však vznikaly i školy ryze české.

Z popudu papežů se během 19. století stále více uvažovalo o větším propojení voršilských domů a jejich užší spolupráci. V roce 1900 vznikla Římská unie řádu svaté Voršily sloučením prvních 62 domů. První z voršilských domů na českém území se připojil k Unii v Praze roku 1928. V roce 1933 oficiálně vznikla Českomoravská provincie unie.

V období nacistické nadvlády byly zrušeny řádové školy a zabrána velká část klášterů. Sestry se živily převážně domácími pracemi. Představená provincie Anežka Škaloudová byla pro neloajalitu k Říši vykázána z Prahy a okupační úřady jí zakázaly vykonávat její funkci. Po válce docházelo k postupné obnově, ta však byla ukončena nástupem komunismu.

Komunistický režim do roku 1950 postupně zrušil nebo zestátnil ústavy sester a zabavil jejich kláštery. Sestry byly šikanovány, nezákonně internovány a nuceny pracovat v nevyhovujících podmínkách v továrnách. Bylo jim znemožňováno přijímat novicky a dodržovat své řeholní povinnosti. Po sametové revoluci získala provincie zpět některé své kláštery a obnovila některé své ústavy. V říjnu 2006 zahrnovala Českomoravská provincie Římské unie řádu svaté Voršily 4 komunity sester a provozovala 4 školy. Vedení provincie v čele s představenou sídlí v Praze.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Provozované kláštery a ústavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. J.F. Hammerschmidt, Prodromus gloriae Pragenae. Praha 1723, s.348-349.
  2. P. Burdová-M. Čermáková, Inventář voršilského archivu v Praze, SÚA Praha 1957, sign. 4

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Johann Florian Hammerschmidt, Prodromus gloriae Pragenae. Praha 1723, s. 348-349.
  • P. Burdová-M. Čermáková, Inventář voršilského archivu v Praze, Státní ústřední archiv v Praze, 1957.
  • Pavel Vlček-Petr Sommer-Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Libri Praha 1997, s. 166-167.
  • Bohumila Tinzová, Dějiny kláštera Řádu sv. Voršily ve Frývaldově a jeho dívčích škol 1881-1948. In: Zapadlí vlastenci 2. Bruntál 2001 s. 65-87.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]