Svatý Lukáš
| Svatý Lukáš | |
|---|---|
 Svatý Lukáš | |
| apoštol, evangelista a mučedník | |
| Narození | 1. století Antiochie |
| Úmrtí | 1. století Théby |
| Svátek | 18. října |
| Uctíván církvemi | všechny křesťanské církve s kultem svatých |
| Atributy | evangelium, pero, ikona, štětec |
| Patronem | umělců, lékařů, zemědělců, historiků, notářů, knihařů |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jako Lukáš (starořecky Λουκᾶς) je tradičně označován evangelista, který je autorem Evangelia podle Lukáše (třetí kniha Nového zákona; jedno ze tří synoptických evangelií) a Skutků apoštolských (pátá kniha Nového zákona). Je nositelem epigraficky dobře doloženého jména, které je domácí variantou jména Lucius.[1] Již ve starocírkevní tradici byl spojován s lékařem Lukášem, zmiňovaným v Kol 4,14 (jako Pavlův společník se objevuje také v Fm 24 a 2Tm 4,11).
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se na počátku letopočtu v syrské Antiochii v řecké nebo židovské helenizované rodině.[2] Původním povoláním byl lékařem[3] a podle tradice také malířem.[4] Podle svých slov se s Ježíšem nikdy nesetkal. Až později jej oslovilo Kristovo učení a humanismus křesťanství.[5] Z vědeckých poznatků vyplývá, že byl robustní postavy, vysoký 163 až 165 cm a měl krevní skupinu 0.[6] Okolo roku 50 se připojil k apoštolu Pavlovi, kterého 17 let doprovázel.[7] Pavel se o něm krátce zmiňuje ve druhém listu Timotejovi: "Jediný Lukáš je se mnou." (2.Tim 4, 11). Po smrti apoštola Pavla působil jako zvěstovatel víry zejména v achajské Bojótii. Zemřel stářím ve věku 84 let a byl pohřben v Thébách, podle jiné verze byl pověšen na olivovníku.[8] Hrob apoštola Lukáše je v tureckém Efezu (je mimo vlastní archeologickou lokalitu antického města), při silnici směrem od Seldžuku na Slavičí hory.
Úcta, tradice a patronáty[editovat | editovat zdroj]
Svátek svatého Lukáše je v pravoslavné, římskokatolické, arménské a anglikánské církvi slaven 18. října. Kromě toho pravoslavná církev spojuje s Lukášem ještě další svátky slavené 4. ledna a 22. dubna, arménská 9. dubna a koptská církev 19. října.
V církevní tradici je Lukáš považován také za malíře a je mu přisuzováno autorství několika obrazů Panny Marie, i když všechny dochované portréty pocházejí z pozdějších dob, po jeho smrti.[9] Bývá proto zobrazován také jako malíř obrazu Panny Marie. Mezi jeho atributy patří okřídlený býk, pero a kniha nebo svitek.
Lukáš je křesťanským patronem lékařů a umělců (především malířů – malířský cech se označoval jako cech sv. Lukáše), dále také historiků, notářů, knihařů, méně často řezníků atd., ochránce před neštěstím a dobytka před morem. Je patronem měst Bologna a Padova. Významnou část jeho ostatků – celou dobře zachovalou lebku – přivezl roku 1354 na Pražský hrad císař Karel IV. a daroval je do Svatovítského pokladu v Praze.[10] Původně byla lebka uložena ve stříbrném zlaceném poprsí světce. Zbytek ostatků bez lebky je v italské Padově, v alabastrovém sarkofágu v kostele svaté Justiny.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Bauer, Walter: Griechisch-deutsches Wörterbuch zu den Schriften des Neuen Testaments und der frühchristlichen Literatur. Vyd. Kurt a Barbara Alandovi. Berlin-New York: Walter de Gruyter, 1988 (6. zcela přepracované vydání), sl. 974.
- ↑ Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-19.
- ↑ http://www.newadvent.org/cathen/09420a.htm
- ↑ Archivovaná kopie. velkenemcice.farnost.cz [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-09-28.
- ↑ http://www.frantiskani.sk/kazatel/svati/1018.htm
- ↑ Lebka sv. Lukáše z pražské katedrály sv. Víta. vesmir.cz [online]. [cit. 2019-09-04]. Dostupné online.
- ↑ a b SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. S. 542.
- ↑ http://www.svmoric.net/content/view/246/1/
- ↑ Ravik, S. O světcích a patronech, str. 110, ISBN 80-7309-343-X
- ↑ Archivovaná kopie. kramerius.mlp.cz [online]. [cit. 2010-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-13.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HENGEL, Martin: Evangelista Lukáš. První křesťanský dějepisec. Praha 1994.
- MITTELSTAEDT, Alexander: Lukas als Historiker: Zur Datierung des lukanischen Doppelwerkes. Tübingen 2005.
- SCHRÖTER, Jens: Lukas als Historiograph. Das lukanische Doppelwerk und die Entdeckung der christlichen Heilsgeschichte. In: Becker, Eve-Marie (Hg.): Die antike Historiographie und die Anfänge der christlichen Geschichtsschreibung. Berlin 2005 (Beihefte zur Zeitschrift für die neutestamentliche Wissenschaft 129), s. 237–262.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- TICHÝ, Ladislav: Lukáš: historik a evangelista. In: Studia Theologica 17 (2015), č. 2, s. 75–85.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Lukáš na Wikimedia Commons
