Voračičtí z Paběnic: Porovnání verzí

Voračičtí z Paběnic; Voračičtí-Bissingenové; Woracziczky von Pabienitz (Pabeinitz); Woracziczky-Bissingen
Země	České království; Moravské markrabství; Rakouské císařství; Rakousko-Uhersko
Tituly	vladykové, rytíři, svobodní páni, hrabata
Zakladatel	Hrabiš z Paběnic
Rok založení	13. století
Vymření po meči	1985
Současná hlava	rod vymřel
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 2. 5. 2024, 09:32

Voračičtí z Paběnic (dříve též Woracziczky z Pabienitz či Pabeinitz) jsou starý český vladycký rod, který později povýšil až do hraběcího stavu. Pocházeli z Paběnic nedaleko Kutné Hory. Od druhé poloviny 18. století se rod nazýval Voračičtí-Bissingenové (Woracziczky-Bissingen) kvůli následnictví po jedné vymřelé větvi Bissingenů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky rodu lze sledovat do počátku 13. století, kdy se již v roce 1212 uvádí Vít jako vlastník panství Paběnice v Čáslavském kraji. Panství následně drželi bratři Oldřich a Hrabiše. Oldřich působil jako pražský kanovník a biskupský administrátor, v roce 1327 vstoupil do sedleckého kláštera, kde se později stal opatem.

Hrabišovi synové se usídlili v jižních Čechách. Oldřich působil jako místopurkrabí na Krumlově, půjčoval Rožmberkům peníze. Jan získal v roce 1510 tvrz Voračice, která ležela severně od Tábora a po které se rod přejmenoval. Původní majitelé této tvrze nejsou známi.

Během 16. století se rozdělili do několika větví, drželi statky po celých Čechách, například Proseč, Prčice, Polánky, Heřmanice, Pyšely, Smilkov, Křtěnovice, Blanici a dokonce i statky na Moravě.

Jan vykonával funkci nejvyššího berníka, Jan Lipolt bojoval proti Švédům za třicetileté války. V 17. století všechny větve povýšily do panského stavu, v 18. století dokonce do hraběcího. V roce 1704 byl jako první do hraběcího stavu přijat František Helfríd se svými bratry Antonínem Josefem, Vojtěchem Ferdinandem a Leopoldem Karlem, kteří sloužili v císařské armádě jako důstojníci. Helfríd vykonával úřad hejtmana Loketského kraje a sloužil u zemského soudu. Věnoval se genealogii a heraldice českých a moravských šlechtických rodin.

Jan Kryštof Ignác se na počátku 18. století stal profesorem filosofie a teologie na pražské univerzitě a rektorem novoměstské koleje u sv. Ignáce. Roku 1778 vymřela nippenburská větev rodu Bissingenů a její poslední potomek Jan Jindřich odkázal své statky svému bratranci Jáchymu Jindřichovi Voračickému z Paběnic s podmínkou, že ponese jméno jeho rodu. Od této doby se rod také nazývá Voračický-Bissingen (Woracziczky-Bissingen).

Rod vymřel po meči v roce 1985.

Znak[editovat | editovat zdroj]

Od počátku 14. století byl erbem Voračických čtvrcený štít se stříbrnými a modrými poli. Od 15. století doplněná ještě o klenot s křídly. V této podobě byl potvrzen i při povýšení do hraběcího stavu roku 1701. Roku 1710 byl přidán srdeční štítek s iniciálami Ferdinanda III. a Leopolda I., klenot orel a dva lvi jako štítonoši.

Wappenbuch der Österreichischen Monarchie (1831–1868), Johann Andreas Tyroff
Znak hrabat Voračičkých, pánů z Paběnic, z let 1846–1865
Znak hrabat Voračických-Bissingenů
Znak s přidaným srdečním štítkem a iniciálami

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Čabelickými ze Soutic, Kolovraty, Šporky, Kounici, Kořenskými z Terešova či Leskovci z Leskovce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Voračičtí z Paběnic, s. 175–176.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Encyklopedické heslo Voračický v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 22: / Řádek 22: @@
 Hrabišovi synové se usídlili v [[Jižní Čechy|jižních Čechách]]. Oldřich působil jako místopurkrabí na [[Český Krumlov|Krumlově]], půjčoval [[Rožmberkové|Rožmberkům]] peníze. Jan získal v roce [[1510]] tvrz [[Voračice]], která ležela severně od [[Tábor]]a a po které se rod přejmenoval. Původní majitelé této tvrze nejsou známi.
-Během [[16. století]] se rozdělili do několika větví, drželi statky po celých Čechách, například [[Proseč]], [[Prčice]], [[Polánky]], [[Heřmanice]], [[Pyšely]], [[Smilkov]], [[Křtěnovice]], [[Blanice|Blanici]] a dokonce i statky na [[Morava|Moravě]].
+Během [[16. století]] se rozdělili do několika větví, drželi statky po celých Čechách, například [[Proseč]], [[Prčice]], [[Polánky]], [[Velké Heřmanice|Heřmanice]], [[Pyšely]], [[Smilkov]], [[Křtěnovice]], [[Blanice (Mladá Vožice)|Blanici]] a dokonce i statky na [[Morava|Moravě]].
 [[Jan Voračický z Paběnic|Jan]] vykonával funkci nejvyššího berníka, [[Jan Lipolt Voračický z Paběnic|Jan Lipolt]] bojoval proti [[Švédská říše|Švédům]] za [[třicetiletá válka|třicetileté války]]. V [[17. století]] všechny větve povýšily do panského stavu, v [[18. století]] dokonce do [[hrabě]]cího. V roce [[1704]] byl jako první do hraběcího stavu přijat [[František Helfrýd Voračický z Paběnic|František Helfríd]] se svými bratry [[Antonín Josef Voračický z Paběnic|Antonínem Josefem]], [[Vojtěch Ferdinand Voračický z Paběnic|Vojtěchem Ferdinandem]] a [[Leopold Karel Voračický z Paběnic|Leopoldem Karlem]], kteří sloužili v císařské armádě jako důstojníci. Helfríd vykonával úřad hejtmana [[Loketský kraj|Loketského kraje]] a sloužil u [[Zemský soud|zemského soudu]]. Věnoval se [[genealogie|genealogii]] a [[heraldika|heraldice]] českých a moravských šlechtických rodin.