Leónidás I.: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m editace uživatele 193.34.237.222 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Stavrog
značka: rychlé vrácení zpět
zmněna namíuehwfázwfr
značky: revertováno možný vandalismus editace z Vizuálního editoru
Řádek 2: Řádek 2:
| obrázek = Leonidas Statue.jpg
| obrázek = Leonidas Statue.jpg
| popisek = Mramorová socha spartského hoplíta, patrně Leónidás I.
| popisek = Mramorová socha spartského hoplíta, patrně Leónidás I.
}}ahoj to je zajímaví co?
}}
'''Leónidás I.''' ({{vjazyce|el}} ''Λεωνίδας'') ([[6. století př. n. l.]] – [[480 př. n. l.]]) byl [[Sparta|spartský]] král z dynastie [[Agiovci|Agiovců]] v letech 489 až 480 př. n. l. Proslavil se v [[Řecko-perské války|řecko-perských válkách]], především svým hrdinským odporem proti mnohonásobné [[Perská říše|perské]] přesile v [[Bitva u Thermopyl|bitvě u Thermopyl]], v níž v srpnu 480 př. n. l. padl.

== Život ==
Otcem Leónida byl král [[Anaxandridás II.]] Leónidás měl dva vlastní bratry, staršího Dória a mladšího Kleombrota, který se po Leónidově smrti stal [[regent]]em za jeho nezletilého syna. Král [[Kleomenés I.]] byl Leónidovým nevlastním bratrem. [[Paul Cartledge]], významný badatel a historik, dospěl k závěru, že Leónidás se narodil někdy kolem roku 540 př. n. l. Pokud akceptujeme hypotézu, že datum jeho narození spadá do některého z roků krátce po 540 př. n. l., lze předpokládat, že v době konfliktu s Peršany dosáhl Leónidás věku padesáti let. O Leónidově mládí a dospělosti se nedochovaly žádné informace. Kvůli nedostatku písemných pramenů nelze s určitostí tvrdit, zda se spartskými princi bylo zacházeno lépe než s ostatními Sparťany. Leónidás nebyl královým prvorozeným synem a tak je pravděpodobné, že od svých sedmi let absolvoval stejně tvrdý výcvik jako ostatní [[Sparta|spartští občané]]. První dochovaná informace o Leónidovi pochází z roku 489 nebo 488 př. n. l., kdy se stal králem, když Kleomenés I. za nevyjasněných okolností zemřel. Příčinou Kleomenovy smrti byla patrně sebevražda, avšak nelze vyloučit, že se jednalo o vraždu, do níž byl Leónidás zapleten. Leónidás se následně oženil s Kleomenovou dcerou [[Gorgó]], jež mu porodila syna [[Pleistarchos|Pleistarcha]]. O Leónidově vládě nejsou známy žádné podrobnosti až do roku 480 př. n. l., kdy perský král [[Xerxés I.]] přitáhl s obrovským vojskem do [[Starověké Řecko|Řecka]].

{{Viz též|Bitva u Thermopyl}}
Po řadu let se král [[Dareios I.]] chystal k invazi do Řecka, ale v roce 490 př. n. l. byl poražen [[Athény|Athéňany]] v [[Bitva u Marathónu|bitvě u Marathónu]]. Po něm i jeho syn Xerxés se připravoval k nové invazi do Řecka, kterou chtěl pomstít deset let starou porážku svého otce. V čele zřejmě nejpočetnějšího soudobého vojska, podporovaného podobně ohromným námořnictvem, se vypravil proti [[Řekové|Helénům]]. Řekové odmítající podrobit se králi si uvědomovali hrozící nebezpečí a už v roce 481 př. n. l. se jejich zástupci sešli na [[Korintská šíje|Isthmu]], kde vytvořili helénský spolek, jehož vůdcem byla ustavena Sparta. Po obdržení žádosti o pomoc od řeckých spojenců, se Sparťané dotázali na radu [[Apollón]]ova orákula v [[Delfy|Delfách]]. Podle [[Hérodotos|Hérodota]] poskytla [[Pýthia|Pýthie]] Sparťanům tuto odpověď:

:''„Mužové, kteří dlíte v širé krajině spartské,''
:''buď vám Peršané zpustoší vaše veliké město,''
:''nebo nad smrtí zapláčou hory v Lakedaimonu –''
:''krále z Hérakla rodu –, když osud rozhodne jinak.''
:''Bojovnost jeho a síla překoná býky a tygry,''
:''silný bude jak Zeus a pravím vám s jistotou toto:''
:''Bojovat bude do konce, zvítězí, anebo padne.“''<ref name="rfr1">Hérodotos VII.220</ref>

Tato věštba znamenala, že Sparta bude buď vydrancována, nebo přijde o svého krále. V srpnu 480 př. n. l. vyrazil Leónidás k průsmyku [[Thermopyly]] („Teplé brány“), který kontroloval vstup do středního Řecka a byl proto vybrán jako místo, kde mělo dojít k utkání s Xerxovou armádou. Leónida doprovázelo pouze 300 příslušníků jeho osobní tělesné stráže, z nichž všichni měli syny,{{Doplňte zdroj}} kteří by dále zachovali jejich rod. Vlastní spartské vojsko mělo údajně přitáhnout ihned po skončení svátku karnejí. Společně se Sparťany dorazili k průsmyku také [[Arkádie|arkádští]], [[korint]]ští a jiní [[Peloponés|peloponéští]] těžkooděnci. K nim se připojili rovněž [[Thespie|Thespijci]], [[Théby|Thébané]], [[Lokris|Lokrové]] a [[Fókida (historické území)|Fókové]]. Celé řecké vojsko čítalo podle různých [[Starověk|antických]] pramenů přibližně mezi 4000 až 7000 [[hoplít]]y. Tato síla měla v thermopylském průsmyku zadržet ze severu se blížící Xerxovu armádu, jež podle rozličných moderních odhadů sestávala z asi 80&nbsp;000 až 200&nbsp;000 mužů.

Xerxés se prý smál, když se od svých zvědů doslechl jak nepatrné množství Helénů mu u Thermopyl stojí v cestě. Na počátku prvního dne vyslal k Řekům svého emisara, jenž královým jménem žádal, aby složili své zbraně. Leónidás mu na to odpověděl: „Pojď a vezmi si je!“ (''„Molón labe!“''). Xerxés poté vyčkával další tři dny v naději, že Řekové sami odejdou. Konečně pátého dne zahájil útok. V úzkém průsmyku nebyli však Peršané schopni uplatnit svoji početní převahu nad Řeky, kteří díky svým delším kopím a dokonalejší výzbroji přivodili lehce ozbrojeným barbarům těžké ztráty. Král nasadil do boje i svůj elitní oddíl „[[Nesmrtelní (Persie)|nesmrtelných]]“, ovšem i ti byli Helény strašlivě zmasakrováni. S obdobným průběhem se střetnutí vyvíjelo i šestý den. Teprve následující den přinesl obrat v bitvě, neboť [[Mális|málijský]] zrádce [[Efialtés (zrádce)|Efialtés]] prozradil Xerxovi tajnou stezku přes hory, po níž bylo možné obejít postavení Řeků. Perský velitel [[Hydarnés]] potom touto cestou vpadl Helénům do týlu. Jakmile se o tom Řekové za úsvitu sedmého dne dozvěděli, leckteří z nich se vyslovovali pro stažení vojska. Nicméně Leónidás odeslal většinu Helénů pryč, zatímco s 300 Sparťany, 900 [[Heilóti|heilóty]] a 700 Thespijci vytrval v průsmyku. 400 Thébanů bylo nuceno zůstat proti své vůli jako rukojmí. Thespijci, jejichž vůdcem byl Démofilos, setrvali dobrovolně. Jak poznamenal Hérodotos: ''„prohlásili, že neodejdou a neopustí Leónida a jeho druhy, a také tam zůstali a padli.“''<ref>Hérodotos VII.222</ref> Podle jedné domněnky uváděné Hérodotem poslal Leónidás zbývající muže pryč, jelikož je chtěl uchránit před smrtí, aby tak mohli čelit Peršanům v pozdějších bitvách. Zároveň si byl dobře vědom, že Sparťané mají zakázáno ustoupit. Hérodotos se ale klonil spíše k tomu názoru, že Leónidás rozkázal ostatním Řekům stáhnout se, protože si všiml jejich váhání a neochoty podstoupit nebezpečí.<ref name="rfr1" /> Tudíž propustil všechny vojáky kromě Thespijců a heilótů.

Líčení závěru bitvy se v jednotlivých pramenech liší. Podle Hérodota vyrazili ze všech stran sevření Helénové proti Peršanům a usmrtili při tom mnoho [[barbar]]ů. V rozhořčeném boji padl Leónidás, kolem jehož mrtvoly se strhlo zuřivé střetnutí, v němž byli zabiti dva Xerxovi bratři. Sparťané a Thespijci byli nakonec zcela obklíčeni a pobiti do jednoho, zatímco Thébané se vzdali. [[Diodóros Sicilský]] se zmiňuje o nočním útoku proti perskému táboru. Během něho měli Řekové uvést své nepřátele ve zmatek a ještě předtím, než vinou perských šípů a oštěpů padli, měli zabít velký počet Peršanů. Tento popis je s největší pravděpodobností pouhou smyšlenkou, neboť perské ležení se nalézalo ve vzdálenosti asi osmi kilometrů od řeckého.

Po boji přikázal Xerxés, aby byla Leónidově mrtvole uťata hlava a naražena na kůl. Král tím chtěl demonstrovat, co se stane těm, kteří se mu budou stavět na odpor. Přesto oběť, jíž Leónidás a jeho muži přinesli u Thermopyl, nezbavila Helény odvahy, nýbrž naopak upevnila jejich odhodlání, což mělo posléze za následek Xerxovu definitivní porážku. Poté, co se Sparťané zmocnili Leónidových ostatků, zpopelnili je se všemi poctami a uložili ve velkolepém [[Mauzoleum|mauzoleu]], jež se nachází v severní části dnešní Sparty. Kromě toho zavedli každoročně konané festivaly na počest Leónida. V místě bitvy u Thermopyl se nyní nachází památník, nazývaný „Leónidův monument“. Pod zde vztyčenou bronzovou sochou Leónida jsou vyryta slova, která Leónidás odpověděl prvního dne perskému poslovi vyzývajícímu Helény ke složení zbraní.

== Odraz v kultuře ==
Do dnešních dnů je Leónidás vnímán jako ztělesnění spartské statečnosti, odvážnosti, bojového ducha a ukázněnosti. Již brzy po své smrti byl považován za všeřeckého hrdinu, ve Spartě byl navíc i kultovně uctíván. Leónidás patřil mezi antickými dějepisci nejčastěji připomínané Sparťany. Cestovatel [[Pausaniás]] podotkl, že ''„mnoho bojů se strhlo mezi Řeky a cizinci ... avšak čin Leónidův převýšil skutky současné i ty dávno minulé.“''<ref>Pausaniás III.4.2</ref> [[Křesťanství|Křesťan]] [[Órigenés]] srovnával Leónidovu a [[Sókratés|Sókratovu]] smrt s ukřižováním [[Kristus|Krista]].<ref>Órigenés. ''Contra Celsum'' II.17</ref>

Leónidovo sebeobětování u Thermopyl nebylo v moderním věku zapomenuto a stalo se pevnou součástí [[Evropa|evropské]] historické tradice, přičemž se na něho odvolávaly velice odlišné názorové a filozofické proudy, vyzdvihující ho jako hrdinského válečníka bojujícího za svobodu. V roce 1814 inspiroval svým činem [[Jacques-Louis David|Jacquesa-Louise Davida]] k namalování obrazu ''Leónidás u Thermopyl''. O několik let později se Leónidás stal symbolem [[filhelénství]]. V [[Česko|českých zemích]] tohoto spartského krále oslavovali mimo jiné básníci [[Josef Svatopluk Machar]] a [[Petr Bezruč]]. Motiv bitvy u Thermopyl a hrdinství krále Leónidy byl v roce 2007 zpracován ve volné filmové adaptaci ''[[300: Bitva u Thermopyl]]'' od režiséra [[Zack Snyder|Zacka Snydera]], jež vycházela z [[komiks]]u ''300'' od [[Frank Miller|Franka Millera]], jemuž posloužil jako námět film ''The 300 Spartans'' od Rudolpha Mathého z roku 1962.


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 16. 4. 2024, 19:14

Leónidás I.
Portrét
Mramorová socha spartského hoplíta, patrně Leónidás I.
NarozeníSparta
Úmrtí11. srpna 480 př. n. l.
Thermopyly
PohřbenSparta a Tomb of Leonidas in Sparta
PotomciPleistarchos
OtecAnaxandridas II.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ahoj to je zajímaví co?

Odkazy

Reference


Literatura

  • DOČKALOVÁ, Martina. Buď zvítězit nebo padnout. Živá historie. Duben 2010, s. 66–68. 
  • HÉRODOTOS. Dějiny. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1192-7. 
  • HOLLAND, Tom. Perský oheň : první světová velmoc a boj o Západ. Praha: Dokořán, 2007. ISBN 978-80-7363-094-2. 
  • OLIVA, Pavel. Kolébka demokracie : dějiny a kultura klasického Řecka 5.-4. stol. př. n. l.. Praha: Arista, 2000. ISBN 80-86410-04-8. 
  • PAUSANIAS. Cesta po Řecku I.. Praha: Svoboda, 1973. 584 s. 
  • ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Řecký zázrak. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2000. ISBN 80-242-0403-7. 

Externí odkazy