Země dobrá, to jest země česká

Celým názvem Země dobrá, to jest země česká, do které semeno z dobroty božské hojně vsaté, učinilo užitek stý. Knižně vyšlo v Hradci Králové r. 1754 u Jana Klimenta Tibelliho. Dílo je ze zatím blíže neznámých důvodů anonymní. Český bohemista prof. Alexandr Stich uvažoval o autorství Josefa Bonaventury Pitra (1708-1764), význačné kulturní osobnosti poloviny 18. století. Tento názor ovšem není obecně přijímán. Jiná hypotéza předpokládá, že původcem byl Václav Vítek, jehož nákladem kniha vyšla a který ji také prodával. Kromě knižního vydání se dochoval i nedatovaný kramářský tisk obsahující první tři a půl kapitoly, a další patrně měly náledovat na pokračování - je zřejmé, že dílo mělo být šířeno i mezi nejméně majetnými čtenáři.

Dílo patří k úhelným kamenům pozdější barokní literatury, protože podle tradičních představ po r. 1730 v českých zemích utichá jak literatura, tak národní cítění, které se obrozují až od cca. 1770. Kniha, která vyšla přesně uprostřed tohoto období, je navíc vypjatě vlastenckého zaměření. Šlo pravděpodobně o reakci na zrušení České dvorské kanceláře r. 1749 v rámci centralizace monarchie, jež znamenalo de facto včlenění českých zemí do Rakouska coby jedné z provincií. Programovým cílem, formulovaným nejen v závěru, je povznesení národního vědomí - dějinný materiál je setříděn a podán tak, aby oslavoval přednosti českých zemí i Čechů, v tomto případě vymezených ne územně, nýbrž etnicky a jazykově. To je další novinka, protože v obecné povědomí panuje přesvědčení, že tento koncept u nás oživilo až obrození (a často je odkazováno na Herderovu filozofii).

Země dobrá je historiografickým dílem v dobovém duchu, podobně jako například Hájkova Kronika česká, nelze od ní tedy ahistoricky čekat vědeckou práci s fakty. V předosvíceneckém pojetí jsou kroniky především poučnými vyprávěními minulých událostí, které mají sloužit jako poučení pro současníky a budoucí. Objektivita v nich tudíž zpravidla nemá místo. Kroniky patří mezi texty hrající důležitou roli při vytváření společného dějinného povědomí. Země dobrá je silně závislá na Beckovského Poselkyni příběhův českých (1700), z níž jsou přebírany i delší úseky. Méně pak autor čerpá z Předchůdce Moravopisu (1663) Tomáše Pešiny z Čechorodu. Oba tyto prameny vycházejí z velké části z Hájka.