Vladimír Křivánek: Porovnání verzí
m unif. IB - {{Vlajka a název| |
|||
| (Není zobrazeno 11 mezilehlých verzí od 10 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - spisovatel |
{{Infobox - spisovatel |
||
| jméno = [[profesor|prof.]] [[doktor filozofie|PhDr.]] Vladimír Křivánek, [[Kandidát věd|CSc.]] |
|||
| obrázek = |
|||
| velikost obrázku = |
|||
| popisek = Vladimír Křivánek |
|||
| rodné jméno = |
|||
| datum narození = [[7. květen|7. května]] [[1951]] |
|||
| místo narození = [[Kolín]], [[Československo]] |
|||
| datum úmrtí = {{nowrap|{{Datum úmrtí a věk|2022|04|21|1951|05|07}}}} |
|||
| pseudonym = |
|||
| místo úmrtí = [[Nová Ves pod Pleší]] |
|||
| ⚫ | |||
| pseudonym = |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| národnost = česká |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| období = |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| období = |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| téma = |
|||
| hnutí = |
|||
| díla = |
|||
| ocenění = |
|||
| choť = |
|||
| partnerka = |
|||
| děti = |
|||
| příbuzní = |
|||
| vlivy = [[Josef Hora]], [[Vladimír Holan]], [[Jan Skácel]] |
|||
| ovlivnil = |
|||
| ovlivnil = |
|||
| podpis = |
|||
| citát = |
|||
| web = |
|||
| wikisource = |
|||
| wikicitáty = |
|||
| gutenberg = |
|||
| nk = |
|||
}} |
}} |
||
'''Vladimír Křivánek''' ( |
'''Vladimír Křivánek''' ([[7. květen|7. května]] [[1951]] [[Kolín]] – [[21. duben|21. dubna]] [[2022]]<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení = |
|||
| ⚫ | |||
| titul = Zemřel literární historik a vysokoškolský pedagog Vladimír Křivánek |
|||
| periodikum = Univerzita Hradec Králové |
|||
| url = https://www.uhk.cz/cs/pedagogicka-fakulta/pdf/pracoviste-fakulty/katedra-ceskeho-jazyka-a-literatury/novinky-a-udalosti/zemrel-literarni-historik-a-vysokoskolsky-pedagog-vladimir-krivanek |
|||
| jazyk = cs |
|||
| url archivu = https://web.archive.org/web/20220423103450/https://www.uhk.cz/cs/pedagogicka-fakulta/pdf/pracoviste-fakulty/katedra-ceskeho-jazyka-a-literatury/novinky-a-udalosti/zemrel-literarni-historik-a-vysokoskolsky-pedagog-vladimir-krivanek |
|||
| datum archivace = 2022-04-23 |
|||
| datum přístupu = 2022-04-23 |
|||
| nedostupné = ano |
|||
}}</ref>) byl [[Češi|český]] [[básník]], literární [[historik]], [[kritik]], [[vysokoškolský pedagog]], [[Editování|editor]] a [[překladatel]], který mimo jiné působil na [[Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové|Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové]]. |
|||
== Život == |
== Život == |
||
Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky [[1959]] a [[1966]] vykonával profesi obchodního zástupce v [[Čína|Číně]] a na [[Kuba|Kubě]]. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích.<ref name="scl">[http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1057 Heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945])</ref> Po návratu rodiny do [[Čechy|Čech]] vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v [[Hořice|Hořicích]] v Podkrkonoší ( |
Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky [[1959]] a [[1966]] vykonával profesi obchodního zástupce v [[Čína|Číně]] a na [[Kuba|Kubě]]. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích.<ref name="scl">[http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1057 Heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945])</ref> Po návratu rodiny do [[Čechy|Čech]] vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v [[Hořice|Hořicích]] v Podkrkonoší (1966–1969) s maturitou v [[Praha|Praze]] a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v [[antikvariát]]u, vystudoval učitelství [[Bohemistika|češtiny]] a [[Historie|dějepisu]] na [[Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy|Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy]] v [[Praha|Praze]] (1974 závěrečná práce ''Pojetí [[romantismus|romantismu]] v díle [[Karel Hynek Mácha|K. H. Máchy]] a [[Michail Jurjevič Lermontov|M. J. Lermontova]]'').<ref name="scl" /> Poté pár let pracoval v [[Kladno|Kladně]] jako učitel na [[Základní škola|základní škole]] (1974–1976), načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu [[Československá akademie věd|ČSAV]] (bibliograf, odborný pracovník oddělení dějin české literatury). Na konci 70. let 20. století získal na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] titul PhDr. (1978 závěrečná práce ''Podoby [[historismus (umění)|historismu]] v české obrozenské próze předbřeznové'') a začal navštěvovat [[Bulharsko]], kde se od té doby několikrát účastnil letní školy ''bulharistiky'' v [[Sofie|Sofii]], což mu umožnilo [[Komparatistika|komparatistická]] studia a občasné překlady.<ref name="pz">Vladimír Křivánek: Profesní životopis. (cit. 23. 3. 2014)</ref> |
||
O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let ( |
O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let (1989–1990) stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury ''Iniciály''. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím.<ref name="pz" /> To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu [[Akademie věd České republiky|AV ČR]] z roku 1995 (závěrečná práce ''Počátky lyriky [[májovci|májovců]] a Máchovo dědictví''), už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v [[Londýn]]ě na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědeckého pracovníka Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., kde působil také jako oborový redaktor sekce [[poezie]] pro [[Dějiny]] české [[Literatura|literatury]] 1945–1989.<ref name="pcl">{{Citace elektronického periodika |titul=Heslo na Portálu české literatury |url=http://www.czechlit.cz/autori/krivanek-vladimir/ |datum přístupu=2014-03-24 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100706142057/http://www.czechlit.cz/autori/krivanek-vladimir/ |datum archivace=2010-07-06 |nedostupné=ano }}</ref> Na Univerzitě Karlově rovněž vedl kurzy tvůrčího psaní poezie (Pedagogická fakulta a Institut základů vzdělanosti), které vedl také na [[Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého)|Literární akademii]] ([[Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého]]).<ref name="pz" /> |
||
Titul docenta teorie a historie české literatury získal roku 2001 na [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|Filozofické fakultě Univerzity Palackého]] v [[Olomouc]]i (závěrečná práce ''Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek'').<ref name="pz" /> Pedagogicky působil také na Literární akademii (2000-2004), [[Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci|Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci]] ( |
Titul docenta teorie a historie české literatury získal roku 2001 na [[Filozofická fakulta Univerzity Palackého|Filozofické fakultě Univerzity Palackého]] v [[Olomouc]]i (závěrečná práce ''Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek'').<ref name="pz" /> Pedagogicky působil také na Literární akademii (2000-2004), [[Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci|Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci]] (2005–2007) a od roku 2008 už jako profesor na [[Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové|Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové]], kde působil až do své smrti.<ref name="scl" /> Profesorský titul, přesněji titul profesora dějin slovanských literatur se zaměřením na dějiny české literatury, získal na návrh vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci (práce ''Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945-2000'') i za podíl na tvorbě a redigování čtyřsvazkových akademických Dějin české literatury 1945–1989.<ref name="pz" /> |
||
V letech |
V letech 2001–2011 byl předsedou občanského sdružení [[Litterula]] a v letech 2008–2011 [[Obec spisovatelů|Obce spisovatelů]]. Byl členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Umělecké besedy, občanského sdružení Slovo a hlas a Literárněvědné společnosti. |
||
== Tvorba == |
== Tvorba == |
||
=== Dobový kontext === |
=== Dobový kontext === |
||
Jak je uvedeno v heslu o Vladimíru Křivánkovi na Portálu české literatury parafrází komentáře [[Jiří Opelík|Jiřího Opelíka]] v jeho doslovu ke Křivánkovu bilančnímu svazku ''Zátiší s loňskými ořechy'', „''tento [[Lyrická poezie|lyrik]] vstoupil do české poezie v jakémsi meziaktí a do prostoru, kdy generačně provázané milieu básníků 60. let minulého století bylo roztrháno nástupem [[normalizace]] a odchodem mnohých do [[exil]]u a kdy se rovněž nemohla profilovat poezie bran a východisek z [[Totalitní režim|totalitní]] tmy, objevující se sice v náznaku u některých autorů 80. let (k nimž náležel i Křivánek), ale plně se uplatňující až v lyrické explozi 90. let.''“<ref name="pcl" /> Dále se zde upozorňuje na to, že v oné době už byl zavedeným autorem, jehož první knihy pocházejí z 80. let 20. století, „''a proto se nemohl příkře, třeba novou [[poetika|poetikou]], rozejít se svou kontinuálně a niterně se vyvíjející poezií, která jako by vždy kráčela mimo generace..."''<ref name="pcl" /> Ve svých prvních sbírkách ''Vypouštění holubice'' a ''Nahé stromy'' se ještě hlásí ke generační tendenci té doby směrem k výraznější [[Alegorie|alegoričnosti]] a tajemnosti. Představu o tom, do jaké kategorie soudobých českých literátů spadal, poskytuje Bílkova ''Generace osamělých běžců'', která jako o tzv. „mezigeneraci“ v českém básnictví 2. poloviny 20. století, jejíž představitelé ''„hledali své místo a putovali ze židle na židli“'', hovoří vedle Křivánka také o [[Lubomír Brožek|Lubomíru Brožkovi]], [[Jiří Kamen|Jiřím Kamenovi]], [[Bohumil Hrabal|Bohumilu Hrabalovi]], [[Věra Chytilová|Věře Chytilové]], [[Zdena Bratršovská|Zdeně Bratršovské]] či [[Jiří Rulf|Jiřím Rulfovi]].<ref name="odkazátko">BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 56.</ref> |
Jak je uvedeno v heslu o Vladimíru Křivánkovi na Portálu české literatury parafrází komentáře [[Jiří Opelík|Jiřího Opelíka]] v jeho doslovu ke Křivánkovu bilančnímu svazku ''Zátiší s loňskými ořechy'', „''tento [[Lyrická poezie|lyrik]] vstoupil do české poezie v jakémsi meziaktí a do prostoru, kdy generačně provázané milieu básníků 60. let minulého století bylo roztrháno nástupem [[normalizace]] a odchodem mnohých do [[exil]]u a kdy se rovněž nemohla profilovat poezie bran a východisek z [[Totalitní režim|totalitní]] tmy, objevující se sice v náznaku u některých autorů 80. let (k nimž náležel i Křivánek), ale plně se uplatňující až v lyrické explozi 90. let.''“<ref name="pcl" /> Dále se zde upozorňuje na to, že v oné době už byl zavedeným autorem, jehož první knihy pocházejí z 80. let 20. století, „''a proto se nemohl příkře, třeba novou [[poetika|poetikou]], rozejít se svou kontinuálně a niterně se vyvíjející poezií, která jako by vždy kráčela mimo generace..."''<ref name="pcl" /> Ve svých prvních sbírkách ''Vypouštění holubice'' a ''Nahé stromy'' se ještě hlásí ke generační tendenci té doby směrem k výraznější [[Alegorie|alegoričnosti]] a tajemnosti. Představu o tom, do jaké kategorie soudobých českých literátů spadal, poskytuje Bílkova ''Generace osamělých běžců'', která jako o tzv. „mezigeneraci“ v českém básnictví 2. poloviny 20. století, jejíž představitelé ''„hledali své místo a putovali ze židle na židli“'', hovoří vedle Křivánka také o [[Lubomír Brožek|Lubomíru Brožkovi]], [[Jiří Kamen|Jiřím Kamenovi]], [[Bohumil Hrabal|Bohumilu Hrabalovi]], [[Věra Chytilová|Věře Chytilové]], [[Zdena Bratršovská|Zdeně Bratršovské]] či [[Jiří Rulf|Jiřím Rulfovi]].<ref name="odkazátko">BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 56.</ref> |
||
| Řádek 55: | Řádek 68: | ||
Jeho lyrická tvorba by se dala definovat jako reflexivní poezie s [[Meditace|meditativní]], [[Existencialismus|existenciální]], [[Retrospektiva|retrospektivní]], filozoficko-přírodní a [[Lyrická poezie|lyricky]] [[kosmická|kosmickou]] tendencí. V autorském heslu na Portálu české literatury se o charakteru Křivánkovy poezie uvádí, že k „''základním tónům ticha, soustředění, [[meditace]], niterné [[reflexe]] a přemítavosti se přirozeně druží i Křivánkovy lyrické nástroje a finesy...''“<ref name="pcl" /> Zároveň se tu v souvislosti s charakterem jeho lyrické tvorby hovoří o „''niterné polaritě básníka touhy, vášně, milostného citu a snu..."'', s čímž se pojí také motivy osamělosti.<ref name="pcl" /> Upozorňuje se také na jeho sklon „''k precizní a lakonické přesnosti básní stále víc se koncentrujících a zapouzdřujících, spějících – [[Metafora|metaforicky]] řečeno – od plného, rozvitého tvaru nejprve k torzu, posléze k jeho pokračující destrukci, nakonec vždy upomínající na prvotnost východiska, skály, kamene, úlomku verbálních [[horniny|hornin]], ze kterého je tesán nejen tvar, ale i [[život]].''“<ref name="pcl" /> Podstatné je i to, že „''Od třetí knihy, Kameny písní, přes Testamenty, Krajinu s torzy až k Tušovým kresbám plasticky a reliéfně vystupuje z [[veršové|veršových]] sítí, pavučin a nástrah nezachytitelnost toho, co se skrývá za obrazem, i toho, co se vyjevuje pouze v náznaku, nikoli v podstatnosti.''“<ref name="pcl" /> |
Jeho lyrická tvorba by se dala definovat jako reflexivní poezie s [[Meditace|meditativní]], [[Existencialismus|existenciální]], [[Retrospektiva|retrospektivní]], filozoficko-přírodní a [[Lyrická poezie|lyricky]] [[kosmická|kosmickou]] tendencí. V autorském heslu na Portálu české literatury se o charakteru Křivánkovy poezie uvádí, že k „''základním tónům ticha, soustředění, [[meditace]], niterné [[reflexe]] a přemítavosti se přirozeně druží i Křivánkovy lyrické nástroje a finesy...''“<ref name="pcl" /> Zároveň se tu v souvislosti s charakterem jeho lyrické tvorby hovoří o „''niterné polaritě básníka touhy, vášně, milostného citu a snu..."'', s čímž se pojí také motivy osamělosti.<ref name="pcl" /> Upozorňuje se také na jeho sklon „''k precizní a lakonické přesnosti básní stále víc se koncentrujících a zapouzdřujících, spějících – [[Metafora|metaforicky]] řečeno – od plného, rozvitého tvaru nejprve k torzu, posléze k jeho pokračující destrukci, nakonec vždy upomínající na prvotnost východiska, skály, kamene, úlomku verbálních [[horniny|hornin]], ze kterého je tesán nejen tvar, ale i [[život]].''“<ref name="pcl" /> Podstatné je i to, že „''Od třetí knihy, Kameny písní, přes Testamenty, Krajinu s torzy až k Tušovým kresbám plasticky a reliéfně vystupuje z [[veršové|veršových]] sítí, pavučin a nástrah nezachytitelnost toho, co se skrývá za obrazem, i toho, co se vyjevuje pouze v náznaku, nikoli v podstatnosti.''“<ref name="pcl" /> |
||
Jeho lyrika svým způsobem navazuje na lyriku takových osobností české poezie, jakými byli [[Josef Hora]], [[Vladimír Holan]] nebo [[Jan Skácel]], k jehož lyrické tvorbě má ta Křivánkova svým charakterem patrně nejblíže. Ve Skácelově lyrické tvorbě nacházel inspiraci, co se týče Skácelova živelného a milostně [[drama]]tického a vášnivého [[akcent]]u poezie, a od své třetí sbírky ''Kameny písní'' se začal blížit Holanovi v jeho tendenci k poetizaci nadčasových a [[Metafyzika|metafyzických]] otázek.<ref name="pcl" /> Na |
Jeho lyrika svým způsobem navazuje na lyriku takových osobností české poezie, jakými byli [[Josef Hora]], [[Vladimír Holan]] nebo [[Jan Skácel]], k jehož lyrické tvorbě má ta Křivánkova svým charakterem patrně nejblíže. Ve Skácelově lyrické tvorbě nacházel inspiraci, co se týče Skácelova živelného a milostně [[drama]]tického a vášnivého [[akcent]]u poezie, a od své třetí sbírky ''Kameny písní'' se začal blížit Holanovi v jeho tendenci k poetizaci nadčasových a [[Metafyzika|metafyzických]] otázek.<ref name="pcl" /> Na webu Slovníku české literatury se zase v autorském heslu o Křivánkovi uvádí, že je to zejména Josef Hora, jehož lyrická tvorba měla na Křivánka v jeho sbírkách ''Vypouštění holubice, Nahé stromy a Kameny písní'' zásadní vliv. Také se tu píše, že Křivánkovo „''úsilí o dosažení [[Umění|umělecké]] svébytnosti je doprovázeno reflexí vlastního tvůrčího procesu i obecné povahy [[básnictví]]''“ a že po [[Versologie|versologické]] stránce se Křivánkova poezie vyvíjí „''od volného verbalistického verše k významově hutnějšímu verši vázanému a stručným [[Strofios|strofickým]] útvarům; výchozí slovesnou i obraznou odtažitost a [[ornament]]álnost postupně překonává stupňující se předmětností výrazu.''“<ref name="scl" /> |
||
Bílkova ''Generace osamělých běžců'' souhrnně charakterizuje tradiční Křivánkovu poezii jako zpověď „''o potřebě lásky, souznění, čistoty, něhy, ale i o vědomí samoty,''“ přičemž upozorňuje, že je [[introvert]]ní a jejím stěžejním tématem je „''[[čas]]; čas, který [[Relativismus|relativizuje]] i ony ,věčné hodnoty a pravdy, čas, který připomíná pomíjivost lidské [[existence]]...''“<ref name="odkazovátko">BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 57.</ref> Co se týká charakteru Křivánkovy literárně historické tvorby, na základě svých starších [[Interpretace|interpretačních]] příspěvků a vlastních poznatků vytvořil rámcové [[portrét]]y zásadních osobností české literatury [[19. století]] (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Při reflexi a hodnocení lyrické tvorby svých básnických vrstevníků v 80. letech umně skloubil postupy literární interpretace a kritiky, což vyústilo v řadu hodnotných [[recenze|recenzí]]. Ve svých studiích a [[esej]]ích o české literatuře v souborech ''Býti básníkem v Čechách'' a ''Kolik příležitostí má báseň'' zase [[kmitání|osciluje]] mezi kritickým a historickým přístupem k daným tématům.<ref name="scl" /> |
Bílkova ''Generace osamělých běžců'' souhrnně charakterizuje tradiční Křivánkovu poezii jako zpověď „''o potřebě lásky, souznění, čistoty, něhy, ale i o vědomí samoty,''“ přičemž upozorňuje, že je [[introvert]]ní a jejím stěžejním tématem je „''[[čas]]; čas, který [[Relativismus|relativizuje]] i ony ,věčné hodnoty a pravdy, čas, který připomíná pomíjivost lidské [[existence]]...''“<ref name="odkazovátko">BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 57.</ref> Co se týká charakteru Křivánkovy literárně historické tvorby, na základě svých starších [[Interpretace|interpretačních]] příspěvků a vlastních poznatků vytvořil rámcové [[portrét]]y zásadních osobností české literatury [[19. století]] (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Při reflexi a hodnocení lyrické tvorby svých básnických vrstevníků v 80. letech umně skloubil postupy literární interpretace a kritiky, což vyústilo v řadu hodnotných [[recenze|recenzí]]. Ve svých studiích a [[esej]]ích o české literatuře v souborech ''Býti básníkem v Čechách'' a ''Kolik příležitostí má báseň'' zase [[kmitání|osciluje]] mezi kritickým a historickým přístupem k daným tématům.<ref name="scl" /> |
||
=== Konkrétní tvorba === |
=== Konkrétní tvorba === |
||
==== Poezie ==== |
==== Poezie ==== |
||
Poprvé zveřejnil své verše roku 1968 v poetické vinárně [[Viola]] (pořad mladých básníků Verše naboso) a od roku 1977 začal publikovat své básně časopisecky ([[čeština|český jazyk]] a [[literatura]], Česká literatura, |
Poprvé zveřejnil své verše roku 1968 v poetické vinárně [[Viola]] (pořad mladých básníků Verše naboso) a od roku 1977 začal publikovat své básně časopisecky ([[čeština|český jazyk]] a [[literatura]], Česká literatura, Iniciály, [[Kmen (časopis, 1982)|Kmen]], [[Lidové noviny]], Literární archiv, [[Literární měsíčník]], [[Literární noviny]], [[Mladá fronta]], Nové knihy, Tvorba aj.)<ref name="scl" /> |
||
==== Básnické sbírky ==== |
==== Básnické sbírky ==== |
||
| Řádek 80: | Řádek 94: | ||
* ''Adieu Paris'' (2013) |
* ''Adieu Paris'' (2013) |
||
==== Knižní odborné publikace ==== |
==== Knižní odborné publikace ==== |
||
* ''Jan Neruda'' (1983) – Souhrnná interpretační [[monografie]] zpracovávající celou šíři Nerudovy tvorby a sledující literárněhistorické souvislosti autorova tvůrčího vývoje. |
* ''Jan Neruda'' (1983) – Souhrnná interpretační [[monografie]] zpracovávající celou šíři Nerudovy tvorby a sledující literárněhistorické souvislosti autorova tvůrčího vývoje. |
||
| Řádek 157: | Řádek 172: | ||
ať zrcadlí se do závrati |
ať zrcadlí se do závrati |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references /> |
<references /> |
||
| Řádek 171: | Řádek 183: | ||
* ''Kdo je kdo: obec spisovatelů.'' Praha: Modrý jezdec, 1996. s. 88–89. {{ISBN|80-901631-4-9}}. |
* ''Kdo je kdo: obec spisovatelů.'' Praha: Modrý jezdec, 1996. s. 88–89. {{ISBN|80-901631-4-9}}. |
||
* MACHALA, Lubomír. Panorama polistopadové české literatury. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. {{ISBN|978-80-244-3270-0}}. |
* MACHALA, Lubomír. Panorama polistopadové české literatury. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. {{ISBN|978-80-244-3270-0}}. |
||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
* {{Wikicitáty|osoba=Vladimír Křivánek}} |
* {{Wikicitáty|osoba=Vladimír Křivánek}} |
||
* {{NK ČR|jk01070112}} |
* {{NK ČR|jk01070112}} |
||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
{{Portály|Literatura}} |
{{Portály|Česko|Lidé|Literatura}} |
||
{{DEFAULTSORT:Křivánek, Vladimír}} |
{{DEFAULTSORT:Křivánek, Vladimír}} |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové]] |
||
[[Kategorie:Čeští básníci]] |
[[Kategorie:Čeští básníci]] |
||
[[Kategorie:Čeští spisovatelé]] |
[[Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století]] |
||
[[Kategorie:Spisovatelé píšící česky]] |
[[Kategorie:Spisovatelé píšící česky]] |
||
[[Kategorie:Čeští literární historikové]] |
[[Kategorie:Čeští literární historikové]] |
||
[[Kategorie:Čeští literární kritici]] |
[[Kategorie:Čeští literární kritici]] |
||
[[Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století]] |
|||
[[Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Hradec Králové]] |
|||
[[Kategorie:Narození v Kolíně]] |
[[Kategorie:Narození v Kolíně]] |
||
[[Kategorie:Narození 7. května]] |
[[Kategorie:Narození 7. května]] |
||
[[Kategorie:Narození 1951]] |
[[Kategorie:Narození v roce 1951]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Úmrtí v roce 2022]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
Aktuální verze z 16. 10. 2023, 17:25
| prof. PhDr. Vladimír Křivánek, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 7. května 1951 Kolín, Československo |
| Úmrtí | 21. dubna 2022 (ve věku 70 let) Nová Ves pod Pleší |
| Povolání | básník literární historik kritik vysokoškolský pedagog editor překladatel |
| Národnost | česká |
| Stát |  Česko |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Žánr | poezie - lyrika (meditativní, existenciální, retrospektivní, filozoficko-přírodní) |
| Vlivy | Josef Hora, Vladimír Holan, Jan Skácel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Vladimír Křivánek (7. května 1951 Kolín – 21. dubna 2022[1]) byl český básník, literární historik, kritik, vysokoškolský pedagog, editor a překladatel, který mimo jiné působil na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v roce 1951 v Kolíně. Jeho otec byl technický úředník, mezi roky 1959 a 1966 vykonával profesi obchodního zástupce v Číně a na Kubě. Tehdy navštěvoval českou základní školu při tamních velvyslanectvích.[2] Po návratu rodiny do Čech vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Hořicích v Podkrkonoší (1966–1969) s maturitou v Praze a po roce 1970, v němž pracoval jako prodavač v antikvariátu, vystudoval učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1974 závěrečná práce Pojetí romantismu v díle K. H. Máchy a M. J. Lermontova).[2] Poté pár let pracoval v Kladně jako učitel na základní škole (1974–1976), načež se stal pracovníkem Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV (bibliograf, odborný pracovník oddělení dějin české literatury). Na konci 70. let 20. století získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr. (1978 závěrečná práce Podoby historismu v české obrozenské próze předbřeznové) a začal navštěvovat Bulharsko, kde se od té doby několikrát účastnil letní školy bulharistiky v Sofii, což mu umožnilo komparatistická studia a občasné překlady.[3]
O jedenáct let později se na přelomu osmdesátých a devadesátých let (1989–1990) stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu mladé literatury Iniciály. Vzápětí se až do roku 2005 stal odborným asistentem a následně docentem na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1994 a 1997 jejím vedoucím.[3] To již měl titul kandidáta věd CSc. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR z roku 1995 (závěrečná práce Počátky lyriky májovců a Máchovo dědictví), už předtím půlroční zkušenost mezi roky 1992 a 1993 se studijním pobytem v Londýně na Škole slovanských a východoevropských studií na Londýnské univerzitě a od roku 1998 pozici vědeckého pracovníka Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., kde působil také jako oborový redaktor sekce poezie pro Dějiny české literatury 1945–1989.[4] Na Univerzitě Karlově rovněž vedl kurzy tvůrčího psaní poezie (Pedagogická fakulta a Institut základů vzdělanosti), které vedl také na Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého).[3]
Titul docenta teorie a historie české literatury získal roku 2001 na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (závěrečná práce Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek).[3] Pedagogicky působil také na Literární akademii (2000-2004), Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci (2005–2007) a od roku 2008 už jako profesor na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde působil až do své smrti.[2] Profesorský titul, přesněji titul profesora dějin slovanských literatur se zaměřením na dějiny české literatury, získal na návrh vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci (práce Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945-2000) i za podíl na tvorbě a redigování čtyřsvazkových akademických Dějin české literatury 1945–1989.[3]
V letech 2001–2011 byl předsedou občanského sdružení Litterula a v letech 2008–2011 Obce spisovatelů. Byl členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Umělecké besedy, občanského sdružení Slovo a hlas a Literárněvědné společnosti.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Dobový kontext[editovat | editovat zdroj]
Jak je uvedeno v heslu o Vladimíru Křivánkovi na Portálu české literatury parafrází komentáře Jiřího Opelíka v jeho doslovu ke Křivánkovu bilančnímu svazku Zátiší s loňskými ořechy, „tento lyrik vstoupil do české poezie v jakémsi meziaktí a do prostoru, kdy generačně provázané milieu básníků 60. let minulého století bylo roztrháno nástupem normalizace a odchodem mnohých do exilu a kdy se rovněž nemohla profilovat poezie bran a východisek z totalitní tmy, objevující se sice v náznaku u některých autorů 80. let (k nimž náležel i Křivánek), ale plně se uplatňující až v lyrické explozi 90. let.“[4] Dále se zde upozorňuje na to, že v oné době už byl zavedeným autorem, jehož první knihy pocházejí z 80. let 20. století, „a proto se nemohl příkře, třeba novou poetikou, rozejít se svou kontinuálně a niterně se vyvíjející poezií, která jako by vždy kráčela mimo generace..."[4] Ve svých prvních sbírkách Vypouštění holubice a Nahé stromy se ještě hlásí ke generační tendenci té doby směrem k výraznější alegoričnosti a tajemnosti. Představu o tom, do jaké kategorie soudobých českých literátů spadal, poskytuje Bílkova Generace osamělých běžců, která jako o tzv. „mezigeneraci“ v českém básnictví 2. poloviny 20. století, jejíž představitelé „hledali své místo a putovali ze židle na židli“, hovoří vedle Křivánka také o Lubomíru Brožkovi, Jiřím Kamenovi, Bohumilu Hrabalovi, Věře Chytilové, Zdeně Bratršovské či Jiřím Rulfovi.[5]
Pole působnosti[editovat | editovat zdroj]
V jeho tvorbě jsou jasně rozlišitelné linie – poezie, literární historie, literární kritika, popřípadě i pedagogika. Své literárně historické a kritické, bohemistické, ediční i interpretační schopnosti dokázal zužitkovat i ve své vlastní lyrické tvorbě.[4] Oblastí Křivánkova literárněhistorického zájmu je především poezie, speciálně pak česká poezie 19. a 20. století. Zabývá se dílem Karla Hynka Máchy, Jana Nerudy, Vladimíra Holana a dalších literárních osobností.
Charakteristika tvorby[editovat | editovat zdroj]
Jeho lyrická tvorba by se dala definovat jako reflexivní poezie s meditativní, existenciální, retrospektivní, filozoficko-přírodní a lyricky kosmickou tendencí. V autorském heslu na Portálu české literatury se o charakteru Křivánkovy poezie uvádí, že k „základním tónům ticha, soustředění, meditace, niterné reflexe a přemítavosti se přirozeně druží i Křivánkovy lyrické nástroje a finesy...“[4] Zároveň se tu v souvislosti s charakterem jeho lyrické tvorby hovoří o „niterné polaritě básníka touhy, vášně, milostného citu a snu...", s čímž se pojí také motivy osamělosti.[4] Upozorňuje se také na jeho sklon „k precizní a lakonické přesnosti básní stále víc se koncentrujících a zapouzdřujících, spějících – metaforicky řečeno – od plného, rozvitého tvaru nejprve k torzu, posléze k jeho pokračující destrukci, nakonec vždy upomínající na prvotnost východiska, skály, kamene, úlomku verbálních hornin, ze kterého je tesán nejen tvar, ale i život.“[4] Podstatné je i to, že „Od třetí knihy, Kameny písní, přes Testamenty, Krajinu s torzy až k Tušovým kresbám plasticky a reliéfně vystupuje z veršových sítí, pavučin a nástrah nezachytitelnost toho, co se skrývá za obrazem, i toho, co se vyjevuje pouze v náznaku, nikoli v podstatnosti.“[4]
Jeho lyrika svým způsobem navazuje na lyriku takových osobností české poezie, jakými byli Josef Hora, Vladimír Holan nebo Jan Skácel, k jehož lyrické tvorbě má ta Křivánkova svým charakterem patrně nejblíže. Ve Skácelově lyrické tvorbě nacházel inspiraci, co se týče Skácelova živelného a milostně dramatického a vášnivého akcentu poezie, a od své třetí sbírky Kameny písní se začal blížit Holanovi v jeho tendenci k poetizaci nadčasových a metafyzických otázek.[4] Na webu Slovníku české literatury se zase v autorském heslu o Křivánkovi uvádí, že je to zejména Josef Hora, jehož lyrická tvorba měla na Křivánka v jeho sbírkách Vypouštění holubice, Nahé stromy a Kameny písní zásadní vliv. Také se tu píše, že Křivánkovo „úsilí o dosažení umělecké svébytnosti je doprovázeno reflexí vlastního tvůrčího procesu i obecné povahy básnictví“ a že po versologické stránce se Křivánkova poezie vyvíjí „od volného verbalistického verše k významově hutnějšímu verši vázanému a stručným strofickým útvarům; výchozí slovesnou i obraznou odtažitost a ornamentálnost postupně překonává stupňující se předmětností výrazu.“[2]
Bílkova Generace osamělých běžců souhrnně charakterizuje tradiční Křivánkovu poezii jako zpověď „o potřebě lásky, souznění, čistoty, něhy, ale i o vědomí samoty,“ přičemž upozorňuje, že je introvertní a jejím stěžejním tématem je „čas; čas, který relativizuje i ony ,věčné hodnoty a pravdy, čas, který připomíná pomíjivost lidské existence...“[6] Co se týká charakteru Křivánkovy literárně historické tvorby, na základě svých starších interpretačních příspěvků a vlastních poznatků vytvořil rámcové portréty zásadních osobností české literatury 19. století (Karel Hynek Mácha, Jan Neruda). Při reflexi a hodnocení lyrické tvorby svých básnických vrstevníků v 80. letech umně skloubil postupy literární interpretace a kritiky, což vyústilo v řadu hodnotných recenzí. Ve svých studiích a esejích o české literatuře v souborech Býti básníkem v Čechách a Kolik příležitostí má báseň zase osciluje mezi kritickým a historickým přístupem k daným tématům.[2]
Konkrétní tvorba[editovat | editovat zdroj]
Poezie[editovat | editovat zdroj]
Poprvé zveřejnil své verše roku 1968 v poetické vinárně Viola (pořad mladých básníků Verše naboso) a od roku 1977 začal publikovat své básně časopisecky (český jazyk a literatura, Česká literatura, Iniciály, Kmen, Lidové noviny, Literární archiv, Literární měsíčník, Literární noviny, Mladá fronta, Nové knihy, Tvorba aj.)[2]
Básnické sbírky[editovat | editovat zdroj]
- Vypouštění holubice (1982)
- Nahé stromy (1985)
- Kameny písní (1990)
- Testamenty (1999) – po formální stránce tvořena výhradně „skácelovskými“ čtyřveršími
- Krajina s torzy (2001)
- Víno (2002) – neprodejná bibliofilie
- Tušové kresby (2003)
- Zátiší s loňskými ořechy (2004)
- Bolest (2008) – CD zpívané a dramatizované poezie, neprodejné
- Pijáci melancholie (2009)
- Adieu Paris (2013)
Knižní odborné publikace[editovat | editovat zdroj]
- Jan Neruda (1983) – Souhrnná interpretační monografie zpracovávající celou šíři Nerudovy tvorby a sledující literárněhistorické souvislosti autorova tvůrčího vývoje.
- Karel Hynek Mácha (1986) – Literárněhistorická interpretační monografie o životě, díle a ohlasu K. H. Máchy.
- Býti básníkem v Čechách. Studie a eseje o české poezii od Máchy po dnešek (1999) – Soubor statí, esejů a interpretačních studií.
- Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000 (2007) – Literárněhistorický soubor studií.
- Vladimír Holan básník (2010) – Monografie sledující život a kontext díla V. Holana, doprovozena obrazovým materiálem.
Účast v týmových pracích[editovat | editovat zdroj]
- Slovník české literatury 1970-1981 (1985)
- Rozumět literatuře 1 (1986)
- Slovník světových literárních děl 1, 2 (1988)
- Lexikon české literatury 2/I (1993)
- Malý slovník literárních pojmů a autorů (1994)
- Český dekameron 1969-1992 (1994)
- Dějiny české literatury 1945-1989 I.-IV. (2007, 2008)
Příspěvky ve sbornících[editovat | editovat zdroj]
- A Contribution to the Study of Developmental Interconnexions in the Czech Realist and Naturalist Short-Story (1985)
- Úderem tepny (1986)
- Christo Botev (1990)
- Studie o české literatuře na přelomu století (1991)
- Václav Černý – Život a dílo (1996)
- Hospody a pivo v české společnosti (1997)
- Rok 1947 (1998)
- Jak reflektujeme českou literaturu vzniklou v zahraničí (2000)
- Bítov '99 (2000)
- Návraty k velkým (2000)
- František Langer na prahu nového tisíciletí (2000)
- U jednoho stolu (2000)
- Zlatá šedesátá (2000)
- Deset let poté (2000)
- Krok k autorské existenci (2002)
- Miscellanea theatralia (2005)
- Škvorecký 80 (2005)
- Studia Moravica IV. Symposiana (2006)
- Vladimír Holan a jeho souputníci (2006)
- Rozprava o současné poezii (2006)
- Prostor v jazyce a v literatuře (2007).
Uspořádání, vydání a redigování[editovat | editovat zdroj]
- K. Bednář. Sladkost hořkosti (výbor, 1987)
- F. Gellner. Teplo zhaslého plamene (výbor, 1989)
- Jan Neruda 1991 (sb., 1992)
- Poezie: antologie básnických textů (čítanka pro 6.-9. třídu základní školy) (1993, s J. Hrabákovou a A. Stejskalovou)
- Autenticita a literatura (1999)
- Báseň mého srdce (2005, s N. Richtrovou a K. Pioreckým).
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- BRADBURY, Malcolm a kol. Atlas literatury. Literární toulky světem. (2003)
Ukázky z díla[editovat | editovat zdroj]
- Kameny písní
Krajina s písní
Krajina jako pohlazení
oživí všechno co jsi prožil
důvěrně známý dotek ženy
vodu tekoucí peřejemi
a co jsi našel musíš vrátit
co objímáš to musíš ztratit
vodu tekoucí peřejemi
důvěrně známý dotek ženy
dnes víš že jen do prázdných dlaní
horoucí písně uléhají
vše co jsi našel co jsi ztratil
ať zrcadlí se do závrati
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zemřel literární historik a vysokoškolský pedagog Vladimír Křivánek. Univerzita Hradec Králové [online]. [cit. 2022-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-04-23.
- ↑ a b c d e f Heslo ve Slovníku české literatury po roce 1945)
- ↑ a b c d e Vladimír Křivánek: Profesní životopis. (cit. 23. 3. 2014)
- ↑ a b c d e f g h i Heslo na Portálu české literatury. www.czechlit.cz [online]. [cit. 2014-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-06.
- ↑ BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 56.
- ↑ BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 57.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BÍLEK, Petr A. „Generace“ osamělých běžců. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1991. s. 56–58. ISBN 80-202-0263-3.
- JANOUŠEK, Pavel a spol. Dějiny české literatury 1945–1989. IV. díl: 1969–1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007–2008. ISBN 978-80-200-1631-7.
- Kdo je kdo: obec spisovatelů. Praha: Modrý jezdec, 1996. s. 88–89. ISBN 80-901631-4-9.
- MACHALA, Lubomír. Panorama polistopadové české literatury. Vyd. 1. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3270-0.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Vladimír Křivánek ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Křivánek
