Uhersko: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značky: první editace editace z mobilu editace z mobilního webu
m Bot: oprava přesměrování 1. února 25. prosince
 
(Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od 10 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy|tento=státním útvaru|druhý=obci v okrese Pardubice |rozlišovač=okres Pardubice}}
{{Různé významy|tento=státním útvaru|druhý=obci v okrese Pardubice |rozlišovač=okres Pardubice}}
{{Infobox - zaniklý stát
{{Infobox - zaniklý stát
| název = Uherské království
| název = Uherské království
| originální název = Magyar Királyság<br />Regnum Hungariae<br />Königreich Ungarn
| originální název = Magyar Királyság<br />Regnum Hungariae<br />Königreich Ungarn
| rok vzniku = [[1000]]
| rok vzniku = [[1000]]
| rok zániku = [[1918]]
| rok zániku = [[1918]]
| rok vzniku 2 = [[1920]]
| rok vzniku 2 = [[1920]]
| rok zániku 2 = [[1946]]
| rok zániku 2 = [[1946]]
| více před = ano
| více před = ano
| před 1 = Maďarské velkoknížectví
| před 1 = Maďarské velkoknížectví
| před 1 vlajka = Flag of Hungary (895-1000).svg
| před 1 vlajka = Flag of Hungary (895-1000).svg
| před 2 = Osmanské Uhersko
| před 2 = Osmanské Uhersko
| před 2 vlajka = Flag of the Ottoman Empire.svg
| před 2 vlajka = Ottoman flag by Hieronymus Bosch.svg
| před 3 = Sedmihradské velkoknížectví
| před 3 = Sedmihradské velkoknížectví
| před 3 vlajka = Transsylvanian Banner.svg
| před 3 vlajka = Flag of Transylvania (Local).svg
| před 4 = První Maďarská republika
| před 4 = Maďarská republika (1919–1920)
| před 4 vlajka = Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
| před 4 vlajka = Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
| před 5 = Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
| před 5 = Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
| před 5 vlajka = Flag of the Kingdom of Yugoslavia.svg
| před 5 vlajka = Flag of the Kingdom of Yugoslavia.svg
| před info =
| před info =
| více po = ano
| více po = ano
| po 1 = První Maďarská republika
| po 1 = První Maďarská republika
| po 1 vlajka = Flag of Hungary (1918-1919; 3-2 aspect ratio).svg
| po 1 vlajka = Flag of Hungary (1918-1919; 3-2 aspect ratio).svg
| po 2 = Druhá Maďarská republika
| po 2 = První Československá republika
| po 2 vlajka = Flag of Hungary (1946-1949, 1956-1957).svg
| po 2 vlajka = Flag of Czechoslovakia.svg
| po 3 = První republika
| po 3 = Rumunské království
| po 3 vlajka = Flag of Czechoslovakia.svg
| po 3 vlajka = Flag of Romania.svg
| po 4 = Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů
| po 4 = První Rakouská republika
| po 4 vlajka = Flag of Austria.svg
| po 4 vlajka = Flag of Yugoslavia (1918–1941).svg
| po 5 = Rumunské království
| po 5 = První Rakouská republika
| po 5 vlajka = Flag of Romania.svg
| po 5 vlajka = Flag of Austria.svg
| po 6 = Druhá Maďarská republika
| po 6 = Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů
| po 6 vlajka = Flag of the State of Slovenes, Croats and Serbs.svg
| po 6 vlajka = Flag of Hungary (1946-1949, 1956-1957).svg
| šířka 1. sloupce =
| šířka 1. sloupce =
| vlajka = Flag_of_Hungary_(1915-1918;_angels).svg
| vlajka = Flag of Hungary (1915-1918; angels).svg
| článek o vlajce = Maďarská vlajka
| článek o vlajce = Maďarská vlajka
| velikost vlajky = 125px
| velikost vlajky = 130px
| znak = Coat of arms of the Lands of the Holy Hungarian Crown (1915-1918, 1919-1946; angels).svg
| znak = Coat of arms of the Lands of the Holy Hungarian Crown (1915-1918, 1919-1946; angels).svg
| článek o znaku = Státní znak Maďarska
| článek o znaku = Státní znak Maďarska
| velikost znaku = 140px
| velikost znaku = 140px
| rámeček znaku =
| rámeček znaku =
| hymna = Himnusz
| hymna = Himnusz
| článek o hymně = Maďarská hymna
| článek o hymně = Maďarská hymna
| motto = Regnum Mariae Patrona Hungariae
| motto = Regnum Mariae Patrona Hungariae
| článek o mottu =
| článek o mottu =
| mapa = Lands of the Crown of Saint Stephen in 1914.png
| mapa = Lands of the Crown of Saint Stephen in 1914.png
| velikost mapy = 292px
| velikost mapy = 290px
| mapa poznámka = Uherské království (tmavě zeleně) a Země Svatoštěpánské koruny v roce [[1914]]
| mapa poznámka = Uherské království (tmavě zelená) se [[Země Svatoštěpánské koruny|Zeměmi Svatoštěpánské koruny]] v roce [[1914]]
| hlavní město = {{plainlist|<!-- seřazeno dle časové posloupnosti -->
| hlavní město = [[Ostřihom]] (od [[10. století|10.]] do pol.–[[13. století]]),<br />[[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (sídlo panovníků od roku [[1000]] do [[1543]]),<br />[[Budín (Budapešť)|Budín]] (pol. [[13. století]] do [[1541]]),<br />[[Bratislava]] ([[1536]]–[[1783]]),<br />[[Debrecín]] ([[1849]]),<br />[[Budapešť]]<!-- seřazeno dle časové posloupnosti-->
* [[Ostřihom]] ([[1000]]–[[1256]])
| rozloha =
* [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (sídlo panovníků [[1000]]–[[1543]])
| rozloha poznámka =
* [[Budín (Budapešť)|Budín]] ([[1256]]–[[1315]], [[1408]]–[[1485]], [[1490]]–[[1541]], [[1783]]–[[1873]])
| nejvyšší bod =
* [[Temešvár]] ([[1315]]–[[1323]])
| nejvyšší bod poznámka =
* [[Visegrád]] ([[1323]]–[[1408]])
| nejdelší řeka =
* [[Vídeň|Bécs]] ([[1485]]–[[1490]])
| nejdelší řeka poznámka =
* [[Bratislava|Pozsony]] ([[1536]]–[[1783]])
| počet obyvatel =
* [[Debrecín]] ([[1849]], [[1944]])
| počet obyvatel poznámka =
* [[Budapešť]] ([[1873]]–[[1946]])}}
| jazyky =
| rozloha = 282 870 km² (rok [[1200]])<br />282 870 km² (rok [[1910]])<br />93 073 km² (rok [[1930]])<br />172 149
| národnostní složení = [[Maďaři]], [[Rumuni]], [[Němci]], [[Slováci]], [[Srbové]], [[Chorvati]], [[Rusíni]], [[Slovinci]]
| rozloha poznámka = (rok [[1941]])
| náboženství = [[římskokatolictví]], [[kalvinismus]], [[luteránství]], [[pravoslaví]], [[Východní katolické církve|východní katolictví]], [[unitářství]], [[judaismus]]
| nejvyšší bod =
| státní zřízení = [[monarchie]]
| nejvyšší bod poznámka =
| mateřská země = [[Soubor:Coat of arms of the Lands of the Holy Hungarian Crown (1915-1918, 1919-1946).svg|18px]]&nbsp;&nbsp;[[Země Koruny svatoštěpánské]]<br />[[Soubor:Flag of the Habsburg Monarchy.svg|22px|okraj]] [[Rakouské císařství]] ([[1804]]–[[1867]])<br />[[Soubor:Flag of Austria-Hungary (1869-1918).svg|22px|okraj]] [[Rakousko-Uhersko]] ([[1867]]–[[1918]])
| měna =
| nejdelší řeka =
| nejdelší řeka poznámka =
| vznik = [[1000]]
| počet obyvatel = 2 000 000 (rok [[1200]])<br />8 000 000 (rok [[1790]])<br />18 264 533 (rok [[1910]])<br />8 688 319 (rok [[1930]])<br />14 669 100
| zánik = [[1918]]
| počet obyvatel poznámka = (rok [[1941]])
| jazyky = [[latina]]&nbsp;(úřední, liturgický do&nbsp;[[1844]]), [[němčina]]&nbsp;({{nowrap|[[1784]]–[[1790]]}}, {{nowrap|[[1849]]–[[1867]]}}), [[maďarština]]&nbsp;({{nowrap|[[1836]]–[[1849]]}}, {{nowrap|[[1867]]–[[1946]]}}), [[italština]]&nbsp;(Fiume {{nowrap|[[1871]]–[[1918]]}}), [[chorvatština]], [[polština]], [[rumunština]], [[rutenština]], [[srbština]], [[slovenština]], [[slovinština]], [[jidiš]]
| národnostní složení = [[Maďaři]], [[Rumuni]], [[Němci]], [[Slováci]], [[Srbové]], [[Chorvati]], [[Rusíni]], [[Slovinci]]
| náboženství = [[Římskokatolictví|římskokatolické]], [[Kalvinismus|reformované]], [[Luteránství|luteránské]], [[Pravoslaví|ortodoxní]], [[Východní katolické církve|východní&nbsp;katolické]], [[Unitářství|unitářské]], [[Judaismus|judaistické]]
| státní zřízení = [[Feudalismus|feudální]] [[monarchie]] {{nowrap|([[1000]]–[[1301]])}}<br />[[absolutní monarchie]] {{nowrap|([[1301]]–[[1868]]}})<br />[[Parlamentní systém|parlamentní]] [[konstituční monarchie]] ({{nowrap|[[1848]]–[[1918]]}}, {{nowrap|[[1920]]–[[1946]]}})
| mateřská země = {{vlajka a název|Habsburská monarchie}}<br />{{vlajka a název|Rakouské císařství}} {{nowrap|([[1804]]–[[1867]])}}<br />{{vlajka a název|Země Koruny svatoštěpánské}} v [[Rakousko-Uhersko|Rakousku-Uhersku]] {{nowrap|([[1867]]–[[1918]])}}
| měna = [[Maďarský forint|florentinus]] ([[1325]]–[[1553]])<br />[[Tolar (historická měna)|tolar]]<br />[[Rakousko-uherský zlatý|florin]] ([[1754]]–[[1867]])<br />[[Rakousko-uherský zlatý|forint]] ([[1867]]–[[1892]])<br />[[Rakousko-uherská koruna|rakousko-uherská korona]] ([[1892]]–[[1918]])<br />[[Maďarská koruna|korona]] ([[1919]]–[[1926]])<br />[[Maďarské pengő|pengő]] ([[1927]]–[[1946]])<br />[[Maďarské adópengő|adópengő]] ([[1946]])
| vznik = [[25. prosinec|25. prosince]] [[1000]] – korunovace Štěpána I.
| zánik = [[1. únor|1. února]] [[1918]] – zrušení monarchie
}}
}}
'''Uhersko''' či '''Uhry''' (maďarsky ''Magyarország'', německy ''Ungarn'', latinsky ''Hungaria''), oficiálním názvem '''Uherské království''' ({{vjazyce|hu}} ''Magyar Királyság [maďar kirájšág]'';<ref group="pozn." name="Poznámka1">Maďarština má pro výraz „uherský“ a „maďarský“ totéž slovo, ''Magyar Királyság'' je tedy možné přeložit jako „Uherské království“ i „Maďarské království“. Čeština je jeden z mála jazyků, který rozlišuje pojem „uherský“, vztažený k mnohonárodnostnímu státu do roku 1918, a „maďarský“ pro národní stát Maďarů existující následně. Výraz [[Maďarské království]] se tak užívá jen pro státní útvar existující v letech 1920–1946. To lépe odpovídá odlišnému charakteru těchto státních útvarů, na druhé straně to však poněkud zastírá kontinuitu mezi Uherskem a Maďarskem, které jsou z maďarského hlediska tímtéž státem, jen odlišného územního rozsahu.</ref> {{vjazyce|la}} ''Regnum Hungariae''), byl historický mnohonárodnostní [[stát|státní útvar]] s [[Maďaři|maďarskou]] [[hegemonie|hegemonií]], rozkládající se od [[10. století]] do roku [[1918]] na pomezí střední a jihovýchodní [[Evropa|Evropy]], konkrétně na území dnešního [[Maďarsko|Maďarska]] a [[Slovensko|Slovenska]] a dále v částech dnešního [[Rumunsko|Rumunska]] ([[Banát]], [[Sedmihradsko]]), [[Rakousko|Rakouska]] ([[Burgenland]] a malé části [[Dolní Rakousy|Dolních Rakous]]),<ref name="Poznámka2" group="pozn.">Jižně od Dunaje položené nezastavěné okrajové části katastrů obce [[Wolfsthal]] a města [[Hainburg an der Donau]] – viz mapy [http://lazarus.elte.hu/hun/digkonyv/topo/200e/35-48.jpg 1] a [https://web.archive.org/web/20060527062829/http://www.noe.gv.at/service/bd/bd5/noegis/service/download/bezirke_einzeln/bruck_leitha.png 2] a [http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aufnahmeblatt_4758-1_UNG_Theben,_Marchm%C3%BCndung.jpg 3], jakož i okrajové části území obcí [[Angern an der March]], [[Drösing]], [[Dürnkrut]], [[Engelhartstetten]], [[Jedenspeigen]], [[Marchegg]], [[Ringelsdorf-Niederabsdorf]], [[Weiden an der March]]</ref> [[Polsko|Polska]] (malé části [[Spiš]]e a [[Orava (region)|Oravy]] – dnes v [[Malopolské vojvodství|Malopolském vojvodství]]), [[Ukrajina|Ukrajiny]] ([[Podkarpatská Rus]]), [[Srbsko|Srbska]] ([[Banát]] a [[Bačka]] – dnes ve [[Vojvodina|Vojvodině]]), [[Chorvatsko|Chorvatska]] ([[Baranja]], [[Mezimuřská župa|Mezimuří]]) a [[Slovinsko|Slovinska]] ([[Zámuří]]).
'''Uhersko''' či '''Uhry''' (maďarsky ''Magyarország'', německy ''Ungarn'', latinsky ''Hungaria''), oficiálním názvem '''Uherské království''' ({{Vjazyce|hu}} ''Magyar Királyság [maďar kirájšág]'';<ref group="pozn." name="Poznámka1">Maďarština má pro výraz „uherský“ a „maďarský“ totéž slovo, ''Magyar Királyság'' je tedy možné přeložit jako „Uherské království“ i „Maďarské království“. Čeština je jeden z mála jazyků, který rozlišuje pojem „uherský“, vztažený k mnohonárodnostnímu státu do roku 1918, a „maďarský“ pro národní stát Maďarů existující následně. Výraz [[Maďarské království]] se tak užívá jen pro státní útvar existující v letech 1920–1946. To lépe odpovídá odlišnému charakteru těchto státních útvarů, na druhé straně to však poněkud zastírá kontinuitu mezi Uherskem a Maďarskem, které jsou z maďarského hlediska tímtéž státem, jen odlišného územního rozsahu.</ref> {{Vjazyce|la}} ''Regnum Hungariae''), byl historický mnohonárodnostní [[stát|státní útvar]] s [[Maďaři|maďarskou]] [[hegemonie|hegemonií]], rozkládající se od [[10. století]] do roku [[1918]] na pomezí střední a jihovýchodní [[Evropa|Evropy]], konkrétně na území dnešního [[Maďarsko|Maďarska]] a [[Slovensko|Slovenska]] a dále v částech dnešního [[Rumunsko|Rumunska]] ([[Banát]], [[Sedmihradsko]]), [[Rakousko|Rakouska]] ([[Burgenland]] a malé části [[Dolní Rakousy|Dolních Rakous]]),<ref name="Poznámka2" group="pozn.">Jižně od Dunaje položené nezastavěné okrajové části katastrů obce [[Wolfsthal]] a města [[Hainburg an der Donau]] – viz mapy [http://lazarus.elte.hu/hun/digkonyv/topo/200e/35-48.jpg 1] a [https://web.archive.org/web/20060527062829/http://www.noe.gv.at/service/bd/bd5/noegis/service/download/bezirke_einzeln/bruck_leitha.png 2] a [http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Aufnahmeblatt_4758-1_UNG_Theben,_Marchm%C3%BCndung.jpg 3], jakož i okrajové části území obcí [[Angern an der March]], [[Drösing]], [[Dürnkrut]], [[Engelhartstetten]], [[Jedenspeigen]], [[Marchegg]], [[Ringelsdorf-Niederabsdorf]], [[Weiden an der March]]</ref> [[Polsko|Polska]] (malé části [[Spiš]]e a [[Orava (region)|Oravy]] – dnes v [[Malopolské vojvodství|Malopolském vojvodství]]), [[Ukrajina|Ukrajiny]] ([[Podkarpatská Rus]]), [[Srbsko|Srbska]] ([[Banát]] a [[Bačka]] – dnes ve [[Vojvodina|Vojvodině]]), [[Chorvatsko|Chorvatska]] ([[Baranja]], [[Mezimuřská župa|Mezimuří]]) a [[Slovinsko|Slovinska]] ([[Zámuří]]).


Hranice Uherska byly prakticky v celé délce přirozeně determinované: na severu, východě a jihovýchodě se jednalo o hlavní oblouk [[Karpaty|Karpat]], na jihu velké řeky ([[Dunaj]], [[Dráva]], případně [[Sáva]]), na západě východní úbočí [[Alpy|Alp]], na severozápadě řeka [[Morava (řeka)|Morava]]. Rozsah státu je tak dobře patrný i na čistě fyzické mapě.
Hranice Uherska byly prakticky v celé délce přirozeně determinované: na severu, východě a jihovýchodě se jednalo o hlavní oblouk [[Karpaty|Karpat]], na jihu velké řeky ([[Dunaj]], [[Dráva]], případně [[Sáva]]), na západě východní úbočí [[Alpy|Alp]], na severozápadě řeka [[Morava (řeka)|Morava]]. Rozsah státu je tak dobře patrný i na čistě fyzické mapě.


Království bylo ústřední částí celku '''[[Země Koruny svatoštěpánské|Zemí Koruny svatoštěpánské]]''' ({{vjazyce|hu}} ''Szent István Koronájának Országai''; {{vjazyce|hr}} ''Zemlje Krune svetog Stjepana''; {{vjazyce|de}} ''Länder der heiligen ungarischen Stephanskrone''), k nimž náležely také různou měrou autonomní [[Chorvatské království|Chorvatské]] a [[Slavonské království|Slavonské]] království, [[Sedmihradské knížectví]] (v [[19. století]] plně integrováno do Uherska), město [[Rijeka]] (Fiume) a během [[středověk]]u i další oblasti. (Uhry byly často zaměňovány za celé soustátí.)<ref name="Poznámka3" group="pozn.">Srov. situaci „České království x Země Koruny české“.</ref> V letech [[1526]]–[[1867]] bylo [[Korunní země (habsburská monarchie)|korunní zemí]] [[Habsburská monarchie|Habsburské říše]], poté do roku [[1918]] jedním ze dvou státních celků [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]].
Království bylo ústřední částí celku '''[[Země Koruny svatoštěpánské|Zemí Koruny svatoštěpánské]]''' ({{Vjazyce|hu}} ''Szent István Koronájának Országai''; {{Vjazyce|hr}} ''Zemlje Krune svetog Stjepana''; {{Vjazyce|de}} ''Länder der heiligen ungarischen Stephanskrone''), k nimž náležely také různou měrou autonomní [[Chorvatské království|Chorvatské]] a [[Slavonské království|Slavonské]] království, [[Sedmihradské knížectví]] (v [[19. století]] plně integrováno do Uherska), město [[Rijeka]] (Fiume) a během [[středověk]]u i další oblasti. (Uhry byly často zaměňovány za celé soustátí.)<ref name="Poznámka3" group="pozn.">Srov. situaci „České království x Země Koruny české“.</ref> V letech [[1526]]–[[1867]] bylo [[Korunní země (habsburská monarchie)|korunní zemí]] [[Habsburská monarchie|Habsburské říše]], poté do roku [[1918]] jedním ze dvou státních celků [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]].
[[Soubor:Physical map of the Kingdom of Hungary before 1919.jpg|náhled|vlevo|270px|Mapa Zalitavska (tj. Uherska včetně Chorvatska-Slavonska) před rokem 1919]]
[[Soubor:Physical map of the Kingdom of Hungary before 1919.jpg|náhled|vlevo|upright|Mapa Zalitavska (tj. Uherska včetně Chorvatska-Slavonska) před rokem 1919]]
Hlavním městem byl od [[13. století]] [[Budín (Budapešť)|Budín]], předtím [[Ostřihom]] a [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (nyní Székesfehérvár). Po dobytí Budína Turky ([[1529]]) bylo sídelní město až téměř do konce [[18. století]] přeneseno do Prešpurku, dnešní [[Bratislava|Bratislavy]]. Po spojení Budína a [[Pešť|Pešti]] roku [[1873]] se hlavním městem Uher stala [[Budapešť]]. Jen na krátkou dobu během několika měsíců [[Maďarská revoluce 1848–1849|maďarské revoluce 1848–1849]] byl hlavním městem Debrecín.
Hlavním městem byl od [[13. století]] [[Budín (Budapešť)|Budín]], předtím [[Ostřihom]] a [[Székesfehérvár|Stoličný Bělehrad]] (nyní Székesfehérvár). Po dobytí Budína Turky ([[1529]]) bylo sídelní město až téměř do konce [[18. století]] přeneseno do Prešpurku, dnešní [[Bratislava|Bratislavy]]. Po spojení Budína a [[Pešť|Pešti]] roku [[1873]] se hlavním městem Uher stala [[Budapešť]]. Jen na krátkou dobu během několika měsíců [[Maďarská revoluce 1848–1849|maďarské revoluce 1848–1849]] byl hlavním městem Debrecín.


Řádek 85: Řádek 94:
=== Vznik Uher 896 až 1000 ===
=== Vznik Uher 896 až 1000 ===
{{Podrobně|Uherské knížectví}}
{{Podrobně|Uherské knížectví}}

==== Vláda Arpáda ====
==== Vláda Arpáda ====
Maďarské kočovné kmeny nalezly v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a vedly výbojné války proti sousedům. V roce [[896]] se stal [[Arpád]] vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce [[902]] nebo [[903]] porazily vojsko [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]], v roce [[906]] byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky [[Frankové|Frankům]], kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti [[Bavorsko|Bavorům]], které v roce 907 [[bitva u Bratislavy|porazil u Brezalausburgu (dnešní Bratislava)]]. Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem [[907]] je již spojen rozpad [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a slovanská knížata se podřizovala Maďarům v jejich výbojných bitvách. Maďaři se postupně usídlovali v Podunajské nížině a přebírali kulturu a způsoby obdělávání půdy od vyspělejších slovanských sousedů.
Maďarské kočovné kmeny nalezly v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a vedly výbojné války proti sousedům. V roce [[896]] se stal [[Arpád]] vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce [[902]] nebo [[903]] porazily vojsko [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]], v roce [[906]] byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky [[Frankové|Frankům]], kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti [[Bavorsko|Bavorům]], které v roce 907 [[bitva u Bratislavy|porazil u Brezalausburgu (dnešní Bratislava)]]. Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem [[907]] je již spojen rozpad [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]] a slovanská knížata se podřizovala Maďarům v jejich výbojných bitvách. Maďaři se postupně usídlovali v [[Podunajská nížina|Podunajské nížině]] a přebírali kulturu a způsoby obdělávání půdy od vyspělejších slovanských sousedů.


==== Následovníci Arpádovi ====
==== Následovníci Arpádovi ====
Řádek 93: Řádek 103:
=== Uherské království 1000–1526 ===
=== Uherské království 1000–1526 ===
{{Podrobně|Uherské království (1000–1526)}}
{{Podrobně|Uherské království (1000–1526)}}
[[Soubor:Istvan-ChroniconPictum.jpg|náhled|220px|vlevo|[[Štěpán I. Svatý]]]]
[[Soubor:Istvan-ChroniconPictum.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Štěpán I. Svatý]]]]
Po smrti knížete [[Gejza (velkokníže)|Gejzy]] (972–997) nastoupil na uherský stolec princ Vajk, který potlačil veškeré pokusy o rozdělení země a pevně se chopil vlády. Přijal křest a již jako [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] se stal horlivým šiřitelem a zastáncem křesťanství. Díky tomu také získal r. [[1000]] královskou korunu a stal se prvním uherským králem. Rozšířil své území a již za jeho vlády se území dnešního [[Slovensko|Slovenska]] začleňovalo do uherského soustátí. Slovenští velmožové si zde mohli zachovat své državy a začali se podílet na politickém životě svatoštěpánské země. Za svůj přínos křesťanství byl později král Štěpán I. uctíván a svatořečen jako sv. Štěpán. Po jeho smrti se země ocitla v příbuzenských bojích o moc a na uherském trůně se vystřídala řada nepříliš schopných [[Arpádovci|Arpádovců]].
Po smrti knížete [[Gejza (velkokníže)|Gejzy]] (972–997) nastoupil na uherský stolec princ Vajk, který potlačil veškeré pokusy o rozdělení země a pevně se chopil vlády. Přijal křest a již jako [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] se stal horlivým šiřitelem a zastáncem křesťanství. Díky tomu také získal r. [[1000]] královskou korunu a stal se prvním uherským králem. Rozšířil své území a již za jeho vlády se území dnešního [[Slovensko|Slovenska]] začleňovalo do uherského soustátí. Slovenští velmožové si zde mohli zachovat své državy a začali se podílet na politickém životě svatoštěpánské země. Za svůj přínos křesťanství byl později král Štěpán I. uctíván a svatořečen jako sv. Štěpán. Po jeho smrti se země ocitla v příbuzenských bojích o moc a na uherském trůně se vystřídala řada nepříliš schopných [[Arpádovci|Arpádovců]].


Řádek 100: Řádek 110:
Během [[12. století|12. stol.]] patřili [[Arpádovci]] k nejbohatším panovníkům v [[Evropa|Evropě]] díky těžbě drahých kovů, především zlata v [[Kremnica|Kremnici]]. Rovněž se zlepšilo zemědělství a řemesla. Velkou měrou se na tom podíleli němečtí kolonizátoři, které uherští panovníci zvali do Uher a Sedmihradska. Za [[Ondřej II. Uherský|Ondřeje II.]] ([[1205]]–[[1235]]) došlo k významnému majetkovému a politickému vymezení Ondřejovou [[Zlatá bula Ondřeje II.|Zlatou bulou]], kterou vydal r. [[1222]]. Byly zde především upřesněny majetkové poměry a práva [[šlechta|šlechty]], [[církev|církve]] a cizinců v zemi. V letech [[1240]]–42 čelily Uhry velkým drancujícím vpádům [[Tataři|Tatarů]], kteří zemi silně zpustošili. Ve [[13. století]] se v Uhrách začaly razit proslavené uherské zlaté dukáty ([[florény]]) a uherské groše. [[Béla IV.]] ([[1235]]–[[1270]]) se neúspěšně zapojil do bojů o [[Babenberkové|Babenberské]] dědictví proti českému králi [[Přemysl Otakar II.|Přemyslovi Otakaru II.]] R. 1260 byl Béla IV. poražen [[Bitva u Kressenbrunnu|v bitvě u Kressenbrunnu]] a ztratil tak [[Štýrsko]]. Uhersko Přemyslovi oplatilo porážku v r. [[1278]] [[bitva na Moravském poli|v bitvě na Moravském poli]], kde Uhři stáli po boku [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]].
Během [[12. století|12. stol.]] patřili [[Arpádovci]] k nejbohatším panovníkům v [[Evropa|Evropě]] díky těžbě drahých kovů, především zlata v [[Kremnica|Kremnici]]. Rovněž se zlepšilo zemědělství a řemesla. Velkou měrou se na tom podíleli němečtí kolonizátoři, které uherští panovníci zvali do Uher a Sedmihradska. Za [[Ondřej II. Uherský|Ondřeje II.]] ([[1205]]–[[1235]]) došlo k významnému majetkovému a politickému vymezení Ondřejovou [[Zlatá bula Ondřeje II.|Zlatou bulou]], kterou vydal r. [[1222]]. Byly zde především upřesněny majetkové poměry a práva [[šlechta|šlechty]], [[církev|církve]] a cizinců v zemi. V letech [[1240]]–42 čelily Uhry velkým drancujícím vpádům [[Tataři|Tatarů]], kteří zemi silně zpustošili. Ve [[13. století]] se v Uhrách začaly razit proslavené uherské zlaté dukáty ([[florény]]) a uherské groše. [[Béla IV.]] ([[1235]]–[[1270]]) se neúspěšně zapojil do bojů o [[Babenberkové|Babenberské]] dědictví proti českému králi [[Přemysl Otakar II.|Přemyslovi Otakaru II.]] R. 1260 byl Béla IV. poražen [[Bitva u Kressenbrunnu|v bitvě u Kressenbrunnu]] a ztratil tak [[Štýrsko]]. Uhersko Přemyslovi oplatilo porážku v r. [[1278]] [[bitva na Moravském poli|v bitvě na Moravském poli]], kde Uhři stáli po boku [[Rudolf I. Habsburský|Rudolfa Habsburského]].


[[Soubor:Crown, Sword and Globus Cruciger of Hungary2.jpg|náhled|220px|vlevo|[[Uherská koruna]] s ostatními klenoty]][[Soubor:Chronicon Pictum I Karoly Robert.jpg|náhled|160px|vpravo|[[Karel I. Robert|Karel I. Robert z Anjou]]]]
[[Soubor:Crown, Sword and Globus Cruciger of Hungary2.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Uherská koruna]] s ostatními klenoty]][[Soubor:Chronicon Pictum I Karoly Robert.jpg|náhled|upright=0.7|vpravo|[[Karel I. Robert|Karel I. Robert z Anjou]]]]
Za posledního Arpádovce krále [[Ondřej III.|Ondřeje III.]] ([[1290]]–[[1301]]) došlo k politickému rozvratu v zemi. Ondřej III. čelil domácí opozici, která podporovala jako kandidata na uherský královský stolec [[Karel I. Robert|Karla Roberta z Anjou]], vnuka neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. a další rakouská strana v Uhrách zase podporovala [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta Habsburského]], syna krále Rudolfa I. Habsburského. Ondřej zemřel v r. [[1301]] a jím vymírají i Arpádovci. Na uherský trůn se tak dostal snoubenec Ondřejovy dcery Alžběty [[Přemyslovci|Přemyslovec]] [[Václav III.]] ([[1301]]–[[1305]]), který v Uhrách vládl jako Ladislav V. Jeho vláda však nebyla stabilní a vysokou politiku v Uhrách vzhledem ke složité politické situaci a nízkému věku nezvládal. Po otcově smrti se v říjnu 1305 vzdal uherské koruny ve prospěch bratrance Oty. Při tažení do Polska byl pak r. [[1306]] Václav III. zavražděn v [[Olomouc]]i a tím vymřeli i Přemyslovci v Čechách.
Za posledního Arpádovce krále [[Ondřej III.|Ondřeje III.]] ([[1290]]–[[1301]]) došlo k politickému rozvratu v zemi. Ondřej III. čelil domácí opozici, která podporovala jako kandidata na uherský královský stolec [[Karel I. Robert|Karla Roberta z Anjou]], vnuka neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. a další rakouská strana v Uhrách zase podporovala [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta Habsburského]], syna krále Rudolfa I. Habsburského. Ondřej zemřel v r. [[1301]] a jím vymírají i Arpádovci. Na uherský trůn se tak dostal snoubenec Ondřejovy dcery Alžběty [[Přemyslovci|Přemyslovec]] [[Václav III.]] ([[1301]]–[[1305]]), který v Uhrách vládl jako Ladislav V. Jeho vláda však nebyla stabilní a vysokou politiku v Uhrách vzhledem ke složité politické situaci a nízkému věku nezvládal. Po otcově smrti se v říjnu 1305 vzdal uherské koruny ve prospěch bratrance Oty. Při tažení do Polska byl pak r. [[1306]] Václav III. zavražděn v [[Olomouc]]i a tím vymřeli i Přemyslovci v Čechách.


Na uvolněný uherský trůn se po dalších politických bojích krátce dostal vévoda [[Ota III. Dolnobavorský]] (1306–[[1308]]) a po něm již zmiňovaný [[Karel I. Robert|Karel Robert z Anjou]] (1308–[[1342]]). Ten se po delší době pevně chopil moci, omezil vliv magnátů, přinesl do země italsko-francouzské kulturní vlivy a uskutečnil řadu reforem. Mnohem slavnějším a významnějším se však stal jeho syn [[Ludvík I. Veliký]] z Anjou (1342–[[1382]]), důstojný protějšek [[Karel IV.|Karla IV.]] [[Lucemburkové|Lucemburského]]. Tito dva panovníci také spolu uzavřeli spojenectví, řadu výhodných smluv a vzájemně se podporovali. Ludvík I. v Uhrách potvrdil a upevnil práva [[šlechta|šlechty]], podporoval vzdělanost, r. [[1367]] založil univerzitu v [[Pécs]]i (Pětikostelí) a podrobil si [[Dalmácie|Dalmácii]], [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]], [[Bosna (historická země)|Bosnu]], [[Srbsko]] a [[Bulharsko]]. R. [[1370]] získal i [[polsko]]u korunu. Uspořádal křížovou výpravu proti [[Litva|Litevcům]] a dobyl Červenou Rus, kterou proti nelibosti polské šlechty připojil k Uhrám. V r. [[1374]] zahájil tažení proti Turkům a porazil sultána [[Murad I.|Murada I]]. Uhersko za jeho vlády získalo status velmoci a prožívalo nebývalý rozkvět.
Na uvolněný uherský trůn se po dalších politických bojích krátce dostal vévoda [[Ota III. Dolnobavorský]] (1306–[[1308]]) a po něm již zmiňovaný [[Karel I. Robert|Karel Robert z Anjou]] (1308–[[1342]]). Ten se po delší době pevně chopil moci, omezil vliv magnátů, přinesl do země italsko-francouzské kulturní vlivy a uskutečnil řadu reforem. Mnohem slavnějším a významnějším se však stal jeho syn [[Ludvík I. Veliký]] z Anjou (1342–[[1382]]), důstojný protějšek [[Karel IV.|Karla IV.]] [[Lucemburkové|Lucemburského]]. Tito dva panovníci také spolu uzavřeli spojenectví, řadu výhodných smluv a vzájemně se podporovali. Ludvík I. v Uhrách potvrdil a upevnil práva [[šlechta|šlechty]], podporoval vzdělanost, r. [[1367]] založil univerzitu v [[Pécs]]i (Pětikostelí) a podrobil si [[Dalmácie|Dalmácii]], [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]], [[Bosna (historická země)|Bosnu]], [[Srbsko]] a [[Bulharsko]]. R. [[1370]] získal i [[polsko]]u korunu. Uspořádal křížovou výpravu proti [[Litva|Litevcům]] a dobyl [[Červená Rus|Červenou Rus]], kterou proti nelibosti polské šlechty připojil k Uhrám. V r. [[1374]] zahájil tažení proti Turkům a porazil sultána [[Murad I.|Murada I]]. Uhersko za jeho vlády získalo status velmoci a prožívalo nebývalý rozkvět.


Po jeho smrti byla zvolena uherskou královnou jeho dcera [[Marie Uherská]] ([[1382]]–[[1387]]), pozdější manželka [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] (1387–[[1437]]). Ten musel o uherskou korunu bojovat a čelil silné opozici, která ho dokonce v letech [[1401]]–[[1403]] opakovaně zajala. Jeho vláda v Uhrách se vyznačovala především bojem proti Turkům na jihu země a [[Husitství|husitům]] v Čechách. Právě proto také založil prestižní rytířský [[Dračí řád|řád Draka]], jímž vyznamenával své přívržence a bojovníky proti „nevěřícím“. R. [[1411]] získal Zikmund římskou korunu a r. [[1420]] se nechal v [[Praha|Praze]] korunovat za asistence jemu věrných českým králem. R. [[1433]] získal císařský titul a r. [[1436]] po [[bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] i českou královskou korunu. Po krátké vládě Albrechta II. Habsburského (1437–[[1439]]) vládl zemi za nezletilého [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (1439–[[1457]]) [[Vladislav III. Varnenčik]] ([[1440]]–[[1444]]), jenž ovšem nebyl uznán královnou Alžbětou a jejími přívrženci, kteří bránili nároky malého Ladislava Pohrobka. Vladislav III. padl v [[bitva u Varny|bitvě u Varny]] (1444) proti Turkům a uherští magnáti rozhodli, že vládu za nezletilého Ladislava bude vykonávat 7 hejtmanů a r. [[1446]] zvolili uherským správcem jednoho z nejmocnějších magnátů [[János Hunyadi|Jana Hunyadiho]], proslaveného v boji proti Turkům.
Po jeho smrti byla zvolena uherskou královnou jeho dcera [[Marie Uherská]] ([[1382]]–[[1387]]), pozdější manželka [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] (1387–[[1437]]). Ten musel o uherskou korunu bojovat a čelil silné opozici, která ho dokonce v letech [[1401]]–[[1403]] opakovaně zajala. Jeho vláda v Uhrách se vyznačovala především bojem proti Turkům na jihu země a [[Husitství|husitům]] v Čechách. Právě proto také založil prestižní rytířský [[Dračí řád|řád Draka]], jímž vyznamenával své přívržence a bojovníky proti „nevěřícím“. R. [[1411]] získal Zikmund římskou korunu a r. [[1420]] se nechal v [[Praha|Praze]] korunovat za asistence jemu věrných českým králem. R. [[1433]] získal císařský titul a r. [[1436]] po [[bitva u Lipan|bitvě u Lipan]] i českou královskou korunu. Po krátké vládě Albrechta II. Habsburského (1437–[[1439]]) vládl zemi za nezletilého [[Ladislav Pohrobek|Ladislava Pohrobka]] (1439–[[1457]]) [[Vladislav III. Varnenčik]] ([[1440]]–[[1444]]), jenž ovšem nebyl uznán královnou Alžbětou a jejími přívrženci, kteří bránili nároky malého Ladislava Pohrobka. Vladislav III. padl v [[bitva u Varny|bitvě u Varny]] (1444) proti Turkům a uherští magnáti rozhodli, že vládu za nezletilého Ladislava bude vykonávat 7 hejtmanů a r. [[1446]] zvolili uherským správcem jednoho z nejmocnějších magnátů [[János Hunyadi|Jana Hunyadiho]], proslaveného v boji proti Turkům.
[[Soubor:Hungary 1490.jpg|náhled|vlevo|Uherské království ([[1490]])]]
[[Soubor:Hungary 1490.jpg|náhled|upright|vlevo|Uherské království ([[1490]])]]
Po smrti Jana Hunyadiho nechal [[Ladislav Pohrobek]] popravit jeho prvorozeného syna Ladislava a druhorozeného [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] vzal s sebou jako rukojmí do Prahy. Po Pohrobkově smrti se Matyáš Korvín ([[1458]]–[[1490]]) vrátil do Uher a hned r. 1458 byl zvolen uherským králem. Vypořádal se s opozicí v zemi, rozprášil bratříky v Horních Uhrách a pevně se chopil moci. Byl jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Přivedl díky svému druhému sňatku s neapolskou princeznou Beatrix Aragonskou do země renesanční život a [[umění]]. Byl zastáncem vzdělání, kultury a provedl řadu reforem. Jeho vláda se vyznačovala snahou získat císařskou korunu. Vedl boje se střídavými úspěchy s českým králem [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]] a následně i s [[Vladislav Jagellonský|Vladislavem II. Jagelonským]], římským císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] i Turky na jihu země. R. [[1469]] se nechal korunovat v Olomouci na českého krále. Připojil k Uhrám [[Morava|Moravu]], [[Slezsko]] a [[Lužice|Lužici]]. V roce [[1485]] porazil Matyáš i císaře Fridricha III., zmocnil se Dolních Rakous a svůj dvůr přesunul z Budína do Vídně. Na základě dřívějších dohod se po Korvínově smrti stal uherským králem [[Vladislav Jagellonský|Vladislav II. Jagellonský]] (1490–[[1516]]).
Po smrti Jana Hunyadiho nechal [[Ladislav Pohrobek]] popravit jeho prvorozeného syna Ladislava a druhorozeného [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]] vzal s sebou jako rukojmí do Prahy. Po Pohrobkově smrti se Matyáš Korvín ([[1458]]–[[1490]]) vrátil do Uher a hned r. 1458 byl zvolen uherským králem. Vypořádal se s opozicí v zemi, rozprášil bratříky v Horních Uhrách a pevně se chopil moci. Byl jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Přivedl díky svému druhému sňatku s neapolskou princeznou Beatrix Aragonskou do země renesanční život a [[umění]]. Byl zastáncem vzdělání, kultury a provedl řadu reforem. Jeho vláda se vyznačovala snahou získat císařskou korunu. Vedl boje se střídavými úspěchy s českým králem [[Jiří z Poděbrad|Jiřím z Poděbrad]] a následně i s [[Vladislav Jagellonský|Vladislavem II. Jagelonským]], římským císařem [[Fridrich III. Habsburský|Fridrichem III.]] i Turky na jihu země. R. [[1469]] se nechal korunovat v Olomouci na českého krále. Připojil k Uhrám [[Morava|Moravu]], [[Slezsko]] a [[Lužice|Lužici]]. V roce [[1485]] porazil Matyáš i císaře Fridricha III., zmocnil se Dolních Rakous a svůj dvůr přesunul z Budína do Vídně. Na základě dřívějších dohod se po Korvínově smrti stal uherským králem [[Vladislav Jagellonský|Vladislav II. Jagellonský]] (1490–[[1516]]).


Řádek 113: Řádek 123:
=== Uhersko jako součást habsburské říše 1526–1918 ===
=== Uhersko jako součást habsburské říše 1526–1918 ===
{{Podrobně|Královské Uhersko|Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách}}
{{Podrobně|Královské Uhersko|Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách}}
[[Soubor:Kingdom of Hungary counties.svg|300px|náhled|[[Mapa]] historických [[župa|žup]] Uherska a [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatska-Slavonie]]]]
[[Soubor:Kingdom of Hungary counties.svg|náhled|upright|[[Mapa]] historických [[župa|žup]] Uherska a [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatska-Slavonie]]]]
Po [[bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] (1526) vypukla občanská válka ([[1527]]–[[1538]]) mezi Habsburky ([[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem I.]]) a sedmihradským vévodou [[Jan Zápolský|Janem Zápolským]].
Po [[bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] (1526) vypukla občanská válka ([[1527]]–[[1538]]) mezi Habsburky ([[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinandem I.]]) a sedmihradským vévodou [[Jan Zápolský|Janem Zápolským]].


Řádek 124: Řádek 134:


==== Vznik Rakousko-Uherska ====
==== Vznik Rakousko-Uherska ====
[[Soubor:Wappen Ungarische Länder 1867 (Mittel).png|náhled|vlevo|Velký [[Státní znak Maďarska|státní znak Uherska]] neboli Zalitavska]]
[[Soubor:Wappen Ungarische Länder 1867 (Mittel).png|náhled|upright|vlevo|Velký [[Státní znak Maďarska|státní znak Uherska]] neboli Zalitavska]]
[[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|náhled|300px|Rozložení národů v Rakousku-Uhersku z Historického atlasu Williama R. Shepherda, 1911]]
[[Soubor:Austria hungary 1911.jpg|náhled|upright|Rozložení národů v Rakousku-Uhersku z Historického atlasu Williama R. Shepherda, 1911]]
[[Soubor:Hungary-ethnic groups.jpg|náhled|300px|Rozložení národů v Zemích Svatoštěpánské (Uherské) koruny roku 1880]]
[[Soubor:Hungary-ethnic groups.jpg|náhled|upright|Rozložení národů v Zemích Svatoštěpánské (Uherské) koruny roku 1880]]


Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu [[1848]] vypuklo v [[Budapešť|Budapešti]], pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání [[ústava|ústavy]]; vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do [[Vídeň|Vídně]] a dalších měst, byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena [[cenzura]], byl nucen odstoupit z politického výsluní [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternich]] a byla provedena řada dalších ústupků. V květnu došlo k dalšímu povstání, během něj vláda zavedla všeobecné a tajné [[volební právo]], zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil [[poddanství]]. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit [[Vídeň]] a přesídlit na [[Morava|Moravu]], byla povolána armáda, která dobyla Vídeň. Dne [[2. prosinec|2. prosince]] [[1848]] byl donucen [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand V.]] abdikovat.
Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu [[1848]] vypuklo v [[Budapešť|Budapešti]], pod vlivem únorové revoluce ve [[Francie|Francii]], povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání [[ústava|ústavy]]; vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do [[Vídeň|Vídně]] a dalších měst, byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena [[cenzura]], byl nucen odstoupit z politického výsluní [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternich]] a byla provedena řada dalších ústupků. V květnu došlo k dalšímu povstání, během něj vláda zavedla všeobecné a tajné [[volební právo]], zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil [[poddanství]]. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit [[Vídeň]] a přesídlit na [[Morava|Moravu]], byla povolána armáda, která dobyla Vídeň. Dne [[2. prosinec|2. prosince]] [[1848]] byl donucen [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand V.]] abdikovat.


Abdikací [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinanda V.]] se stal novým císařem [[František Josef I.]], což situaci v zemi uklidnilo, roku [[1849]] byla vydána tzv. [[oktrojovaná ústava]]. Tato ústava byla zrušena k [[1. leden|1. lednu]] [[1852]]. Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl [[Alexander Bach]], po němž je toto období nazýváno [[Neoabsolutismus|Bachův absolutismus]]. Ten byl spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Nejprve došlo k zrušení [[cech]]ovních omezení, což umožnilo rozvoj [[průmysl]]u. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce [[1856]] se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky [[Creditanstalt]].
Abdikací [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinanda V.]] se stal novým císařem [[František Josef I.]], což situaci v zemi uklidnilo, roku [[1849]] byla vydána tzv. [[oktrojovaná ústava]]. Tato ústava byla zrušena k [[1. leden|1. lednu]] [[1852]]. Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl [[Alexander Bach]], po němž je toto období nazýváno [[Neoabsolutismus|Bachův absolutismus]]. Ten byl spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Nejprve došlo k zrušení [[cech]]ovních omezení, což umožnilo rozvoj [[průmysl]]u. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce [[1856]] se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky [[Creditanstalt]].
Řádek 143: Řádek 153:


== Odkazy ==
== Odkazy ==

=== Poznámky ===
=== Poznámky ===
<references group="pozn." />
<references group="pozn." />
Řádek 153: Řádek 164:


=== Související články ===
=== Související články ===
* [[Zalitavsko]]
* [[Země Koruny svatoštěpánské|Zalitavsko]]
* [[Maďarsko]]
* [[Maďarsko]]
* [[Dějiny Maďarska]]
* [[Dějiny Maďarska]]
Řádek 167: Řádek 178:
{{Země Rakouského císařství}}
{{Země Rakouského císařství}}
{{Korunní země Rakouska-Uherska}}
{{Korunní země Rakouska-Uherska}}
{{Autoritní data}}

{{Portály|Historie|Chorvatsko|Maďarsko|Novověk|Polsko}}
{{Portály|Historie|Chorvatsko|Maďarsko|Novověk|Polsko}}
{{Autoritní data}}

{{Portály|Rakousko|Slovensko|Slovinsko|Srbsko|Středověk}}
{{Portály|Rakousko|Slovensko|Slovinsko|Srbsko|Středověk}}
{{Autoritní data}}

{{Portály|Ukrajina}}
{{Portály|Ukrajina}}


Řádek 180: Řádek 197:
[[Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy]]
[[Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy]]
[[Kategorie:Zaniklé státy na území Slovenska]]
[[Kategorie:Zaniklé státy na území Slovenska]]
[[Kategorie:Zaniklo 1918]]
[[Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1918]]
[[Kategorie:Vzniklo v 10. století]]

Aktuální verze z 16. 10. 2023, 15:13

Tento článek je o státním útvaru. O obci v okrese Pardubice pojednává článek Uhersko (okres Pardubice).
Uherské království
Magyar Királyság
Regnum Hungariae
Königreich Ungarn
10001918
19201946
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna Himnusz
Motto Regnum Mariae Patrona Hungariae
Geografie
Mapa
Uherské království (tmavě zelená) se Zeměmi Svatoštěpánské koruny v roce 1914
Rozloha
282 870 km² (rok 1 200)
282 870 km² (rok 1 910)
93 073 km² (rok 1 930)
172 149 km² (rok 1941)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
2 000 000 (rok 1200)
8 000 000 (rok 1790)
18 264 533 (rok 1910)
8 688 319 (rok 1930)
14 669 100 (rok 1941)
Národnostní složení
Státní útvar
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství (18041867)
Země Koruny svatoštěpánskéZemě Koruny svatoštěpánské Země Koruny svatoštěpánské v Rakousku-Uhersku (18671918)
Vznik
25. prosince 1000 – korunovace Štěpána I.
Zánik
1. února 1918 – zrušení monarchie
Státní útvary a území
Předcházející
Maďarské velkoknížectví Maďarské velkoknížectví
Osmanské Uhersko Osmanské Uhersko
Sedmihradské velkoknížectví Sedmihradské velkoknížectví
Maďarská republika (1919–1920) Maďarská republika (1919–1920)
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Následující
První Maďarská republika První Maďarská republika
První Československá republika První Československá republika
Rumunské království Rumunské království
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů
První Rakouská republika První Rakouská republika
Druhá Maďarská republika Druhá Maďarská republika

Uhersko či Uhry (maďarsky Magyarország, německy Ungarn, latinsky Hungaria), oficiálním názvem Uherské království (maďarsky Magyar Királyság [maďar kirájšág];[pozn. 1] latinsky Regnum Hungariae), byl historický mnohonárodnostní státní útvar s maďarskou hegemonií, rozkládající se od 10. století do roku 1918 na pomezí střední a jihovýchodní Evropy, konkrétně na území dnešního Maďarska a Slovenska a dále v částech dnešního Rumunska (Banát, Sedmihradsko), Rakouska (Burgenland a malé části Dolních Rakous),[pozn. 2] Polska (malé části Spiše a Oravy – dnes v Malopolském vojvodství), Ukrajiny (Podkarpatská Rus), Srbska (Banát a Bačka – dnes ve Vojvodině), Chorvatska (Baranja, Mezimuří) a Slovinska (Zámuří).

Hranice Uherska byly prakticky v celé délce přirozeně determinované: na severu, východě a jihovýchodě se jednalo o hlavní oblouk Karpat, na jihu velké řeky (Dunaj, Dráva, případně Sáva), na západě východní úbočí Alp, na severozápadě řeka Morava. Rozsah státu je tak dobře patrný i na čistě fyzické mapě.

Království bylo ústřední částí celku Zemí Koruny svatoštěpánské (maďarsky Szent István Koronájának Országai; chorvatsky Zemlje Krune svetog Stjepana; německy Länder der heiligen ungarischen Stephanskrone), k nimž náležely také různou měrou autonomní Chorvatské a Slavonské království, Sedmihradské knížectví (v 19. století plně integrováno do Uherska), město Rijeka (Fiume) a během středověku i další oblasti. (Uhry byly často zaměňovány za celé soustátí.)[pozn. 3] V letech 15261867 bylo korunní zemí Habsburské říše, poté do roku 1918 jedním ze dvou státních celků Rakouska-Uherska.

Mapa Zalitavska (tj. Uherska včetně Chorvatska-Slavonska) před rokem 1919

Hlavním městem byl od 13. století Budín, předtím Ostřihom a Stoličný Bělehrad (nyní Székesfehérvár). Po dobytí Budína Turky (1529) bylo sídelní město až téměř do konce 18. století přeneseno do Prešpurku, dnešní Bratislavy. Po spojení Budína a Pešti roku 1873 se hlavním městem Uher stala Budapešť. Jen na krátkou dobu během několika měsíců maďarské revoluce 1848–1849 byl hlavním městem Debrecín.

Geograficky se Uhry dělily na

  • Horní Uhry (Felvidék, zhruba dnešní Slovensko),
  • Dolní Uhry (Alvidék, zhruba dnešní Maďarsko a okrajové části Chorvatska, Srbska a Rumunska) a
  • Sedmihradsko (Erdély, v nitru nynějšího Rumunska).

Horní a Dolní Uhry byly vymezeny jen vágně a neměly administrativní funkci, na rozdíl od Sedmihradska. Základními správními jednotkami Uherska byly od počátku župy, ve středověku doplněné o bánoviny v okrajových oblastech na jihu.

Dějiny Uher[editovat | editovat zdroj]

Vznik Uher je spojen s příchodem Maďarů do Panonie a Podunají. Kočovné kmeny přišly do této oblasti pod vedením Arpáda, kterého si sedm maďarských vojvodů v roce 890 zvolilo za svého panovníka.

Vznik Uher 896 až 1000[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Uherské knížectví.

Vláda Arpáda[editovat | editovat zdroj]

Maďarské kočovné kmeny nalezly v nových sídlech vyspělejší kulturu rolníků pod ochranou Velké Moravy a vedly výbojné války proti sousedům. V roce 896 se stal Arpád vládcem kmenů a pod Arpádovým velením snad v roce 902 nebo 903 porazily vojsko Velké Moravy, v roce 906 byl poražen bavorskými vojsky a velkomoravským knížetem Mojmírem II. Posílení své pozice se Arpád dočkal díky Frankům, kteří pozvali na jednání a zabili maďarské velmože. Arpád vedl válku proti Bavorům, které v roce 907 porazil u Brezalausburgu (dnešní Bratislava). Protože se nezachovaly prameny o zapojení vojsk Velké Moravy, s datem 907 je již spojen rozpad Velké Moravy a slovanská knížata se podřizovala Maďarům v jejich výbojných bitvách. Maďaři se postupně usídlovali v Podunajské nížině a přebírali kulturu a způsoby obdělávání půdy od vyspělejších slovanských sousedů.

Následovníci Arpádovi[editovat | editovat zdroj]

Arpádovi následníci pokračovali ve výbojích, které směrem na západ zastavila až bitva na Lechu v roce 955. Maďaři poté přecházeli k usedlému způsobu života a Arpádovci pomalu upevňovali po vzoru evropských mocností svou svrchovanou moc a pevně se ujali vlády. Přijali křesťanství za své náboženství a od dob prvního uherského krále sv. Štěpána ho také horlivě šířili po celé zemi. Původní převážně slovanské obyvatelstvo bylo nuceno asimilovat a přijmout nadvládu uherského krále. Jak na jihu v oblasti Blatnohradu a Panonie na západě, tak i na severu v oblasti Nitrianskeho knížectví převzali od místních obyvatel část zemědělství, řemesla a z počátku i způsob státní správy.

Uherské království 1000–1526[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Uherské království (1000–1526).
Štěpán I. Svatý

Po smrti knížete Gejzy (972–997) nastoupil na uherský stolec princ Vajk, který potlačil veškeré pokusy o rozdělení země a pevně se chopil vlády. Přijal křest a již jako Štěpán I. se stal horlivým šiřitelem a zastáncem křesťanství. Díky tomu také získal r. 1000 královskou korunu a stal se prvním uherským králem. Rozšířil své území a již za jeho vlády se území dnešního Slovenska začleňovalo do uherského soustátí. Slovenští velmožové si zde mohli zachovat své državy a začali se podílet na politickém životě svatoštěpánské země. Za svůj přínos křesťanství byl později král Štěpán I. uctíván a svatořečen jako sv. Štěpán. Po jeho smrti se země ocitla v příbuzenských bojích o moc a na uherském trůně se vystřídala řada nepříliš schopných Arpádovců.

V r. 1077 nastoupil na uherský trůn král Ladislav I. (10771095), který potlačil své protivníky v soupeření o uherský trůn a chopil se pevně vlády. Stal se jedním z nejvýznamnějších panovníků raného středověku. Sjednotil zemi, vymanil ji z německé závislosti a k Uhrám připojil část Sedmihradska, Slavonii a Chorvatsko. Vydal nové obchodní zákony a upravil trestní právo. Po jeho smrti se země opět dostala do vzájemných bojů o trůn. Až Béla III. (11721196) opět upevnil a rozšířil moc Uher. Vymanil zemi z byzantského vlivu, ovládl s konečnou platností Chorvatsko a Dalmácii, dobyl Halič a vytvořil dobře fungující královské úřady.

Během 12. stol. patřili Arpádovci k nejbohatším panovníkům v Evropě díky těžbě drahých kovů, především zlata v Kremnici. Rovněž se zlepšilo zemědělství a řemesla. Velkou měrou se na tom podíleli němečtí kolonizátoři, které uherští panovníci zvali do Uher a Sedmihradska. Za Ondřeje II. (12051235) došlo k významnému majetkovému a politickému vymezení Ondřejovou Zlatou bulou, kterou vydal r. 1222. Byly zde především upřesněny majetkové poměry a práva šlechty, církve a cizinců v zemi. V letech 1240–42 čelily Uhry velkým drancujícím vpádům Tatarů, kteří zemi silně zpustošili. Ve 13. století se v Uhrách začaly razit proslavené uherské zlaté dukáty (florény) a uherské groše. Béla IV. (12351270) se neúspěšně zapojil do bojů o Babenberské dědictví proti českému králi Přemyslovi Otakaru II. R. 1260 byl Béla IV. poražen v bitvě u Kressenbrunnu a ztratil tak Štýrsko. Uhersko Přemyslovi oplatilo porážku v r. 1278 v bitvě na Moravském poli, kde Uhři stáli po boku Rudolfa Habsburského.

Uherská koruna s ostatními klenoty
Karel I. Robert z Anjou

Za posledního Arpádovce krále Ondřeje III. (12901301) došlo k politickému rozvratu v zemi. Ondřej III. čelil domácí opozici, která podporovala jako kandidata na uherský královský stolec Karla Roberta z Anjou, vnuka neapolského krále Karla II. a Marie, dcery uherského krále Štěpána V. a další rakouská strana v Uhrách zase podporovala Albrechta Habsburského, syna krále Rudolfa I. Habsburského. Ondřej zemřel v r. 1301 a jím vymírají i Arpádovci. Na uherský trůn se tak dostal snoubenec Ondřejovy dcery Alžběty Přemyslovec Václav III. (13011305), který v Uhrách vládl jako Ladislav V. Jeho vláda však nebyla stabilní a vysokou politiku v Uhrách vzhledem ke složité politické situaci a nízkému věku nezvládal. Po otcově smrti se v říjnu 1305 vzdal uherské koruny ve prospěch bratrance Oty. Při tažení do Polska byl pak r. 1306 Václav III. zavražděn v Olomouci a tím vymřeli i Přemyslovci v Čechách.

Na uvolněný uherský trůn se po dalších politických bojích krátce dostal vévoda Ota III. Dolnobavorský (1306–1308) a po něm již zmiňovaný Karel Robert z Anjou (1308–1342). Ten se po delší době pevně chopil moci, omezil vliv magnátů, přinesl do země italsko-francouzské kulturní vlivy a uskutečnil řadu reforem. Mnohem slavnějším a významnějším se však stal jeho syn Ludvík I. Veliký z Anjou (1342–1382), důstojný protějšek Karla IV. Lucemburského. Tito dva panovníci také spolu uzavřeli spojenectví, řadu výhodných smluv a vzájemně se podporovali. Ludvík I. v Uhrách potvrdil a upevnil práva šlechty, podporoval vzdělanost, r. 1367 založil univerzitu v Pécsi (Pětikostelí) a podrobil si Dalmácii, Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. R. 1370 získal i polskou korunu. Uspořádal křížovou výpravu proti Litevcům a dobyl Červenou Rus, kterou proti nelibosti polské šlechty připojil k Uhrám. V r. 1374 zahájil tažení proti Turkům a porazil sultána Murada I. Uhersko za jeho vlády získalo status velmoci a prožívalo nebývalý rozkvět.

Po jeho smrti byla zvolena uherskou královnou jeho dcera Marie Uherská (13821387), pozdější manželka Zikmunda Lucemburského (1387–1437). Ten musel o uherskou korunu bojovat a čelil silné opozici, která ho dokonce v letech 14011403 opakovaně zajala. Jeho vláda v Uhrách se vyznačovala především bojem proti Turkům na jihu země a husitům v Čechách. Právě proto také založil prestižní rytířský řád Draka, jímž vyznamenával své přívržence a bojovníky proti „nevěřícím“. R. 1411 získal Zikmund římskou korunu a r. 1420 se nechal v Praze korunovat za asistence jemu věrných českým králem. R. 1433 získal císařský titul a r. 1436 po bitvě u Lipan i českou královskou korunu. Po krátké vládě Albrechta II. Habsburského (1437–1439) vládl zemi za nezletilého Ladislava Pohrobka (1439–1457) Vladislav III. Varnenčik (14401444), jenž ovšem nebyl uznán královnou Alžbětou a jejími přívrženci, kteří bránili nároky malého Ladislava Pohrobka. Vladislav III. padl v bitvě u Varny (1444) proti Turkům a uherští magnáti rozhodli, že vládu za nezletilého Ladislava bude vykonávat 7 hejtmanů a r. 1446 zvolili uherským správcem jednoho z nejmocnějších magnátů Jana Hunyadiho, proslaveného v boji proti Turkům.

Uherské království (1490)

Po smrti Jana Hunyadiho nechal Ladislav Pohrobek popravit jeho prvorozeného syna Ladislava a druhorozeného Matyáše Korvína vzal s sebou jako rukojmí do Prahy. Po Pohrobkově smrti se Matyáš Korvín (14581490) vrátil do Uher a hned r. 1458 byl zvolen uherským králem. Vypořádal se s opozicí v zemi, rozprášil bratříky v Horních Uhrách a pevně se chopil moci. Byl jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Přivedl díky svému druhému sňatku s neapolskou princeznou Beatrix Aragonskou do země renesanční život a umění. Byl zastáncem vzdělání, kultury a provedl řadu reforem. Jeho vláda se vyznačovala snahou získat císařskou korunu. Vedl boje se střídavými úspěchy s českým králem Jiřím z Poděbrad a následně i s Vladislavem II. Jagelonským, římským císařem Fridrichem III. i Turky na jihu země. R. 1469 se nechal korunovat v Olomouci na českého krále. Připojil k Uhrám Moravu, Slezsko a Lužici. V roce 1485 porazil Matyáš i císaře Fridricha III., zmocnil se Dolních Rakous a svůj dvůr přesunul z Budína do Vídně. Na základě dřívějších dohod se po Korvínově smrti stal uherským králem Vladislav II. Jagellonský (1490–1516).

Stejně jako v Čechách i zde čelil rostoucímu vlivu šlechtické opozice. Vladislav II. přesídlil z Prahy do Budína a uherská a česká koruna pak zůstaly spojeny v rámci personální unie až do r. 1918. R. 1514 vypuklo v Uhrách tzv. Dóžovo povstání, které bylo tvrdě potlačeno sedmihradským vévodou Janem Zápolským a sněm pak přijal řadu zákonů proti poddaným. Nový panovník Ludvík Jagellonský (1516–1526) nebyl příliš schopným a silným a od počátku své vlády čelil turecké hrozbě i domácím magnátům. R. 1521 dobyl sultán Sulejman I. Bělehrad a další uherské državy na jihu země. Ludvík v reakci na postupující turecké nebezpečí svolal r. 1526 zemskou hotovost mezi Budín a Moháč (Mohács). Následná tragédie u Moháče měla pro Uhry a střední Evropu katastrofální následky. V bitvě u Moháče bylo uherské vojsko katastrofálně poraženo; část velmožů na čele s Ludvíkem utonula při útěku v močálech. Turecká vojska se pak nezadržitelně valila do Evropy a Uhry byly bezprostředně konfrontovány s muslimským světem.

Uhersko jako součást habsburské říše 1526–1918[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Královské Uhersko a Protihabsburská stavovská povstání v Uhrách.
Mapa historických žup Uherska a Chorvatska-Slavonie

Po bitvě u Moháče (1526) vypukla občanská válka (15271538) mezi Habsburky (Ferdinandem I.) a sedmihradským vévodou Janem Zápolským.

V roce 1541 Uhersko ztratilo početná území: asi dvě třetiny dnešního Maďarska připadly Osmanské říši, dosud autonomní Sedmihradsko se osamostatnilo a stalo se vazalem Osmanské říše. Zbytek Uherska, tedy Slovensko, Burgenland a západní Maďarsko, pod názvem Královské Uhry připadl Habsburkům.

K opětovnému sjednocení Uherska (ale bez Sedmihradska) došlo v letech 1699 (Karlovickým mírem) a roku 1718 dobytím posledních území v jihovýchodním Maďarsku od Turků. Uherské království bylo spojeno personální unií s ostatními dědičnými habsburskými zeměmi.

Revoluce 1848–1849[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Maďarská revoluce 1848–1849.

Vznik Rakousko-Uherska[editovat | editovat zdroj]

Velký státní znak Uherska neboli Zalitavska
Rozložení národů v Rakousku-Uhersku z Historického atlasu Williama R. Shepherda, 1911
Rozložení národů v Zemích Svatoštěpánské (Uherské) koruny roku 1880

Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu 1848 vypuklo v Budapešti, pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání ústavy; vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do Vídně a dalších měst, byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena cenzura, byl nucen odstoupit z politického výsluní Metternich a byla provedena řada dalších ústupků. V květnu došlo k dalšímu povstání, během něj vláda zavedla všeobecné a tajné volební právo, zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil poddanství. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit Vídeň a přesídlit na Moravu, byla povolána armáda, která dobyla Vídeň. Dne 2. prosince 1848 byl donucen Ferdinand V. abdikovat.

Abdikací Ferdinanda V. se stal novým císařem František Josef I., což situaci v zemi uklidnilo, roku 1849 byla vydána tzv. oktrojovaná ústava. Tato ústava byla zrušena k 1. lednu 1852. Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl Alexander Bach, po němž je toto období nazýváno Bachův absolutismus. Ten byl spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii. Nejprve došlo k zrušení cechovních omezení, což umožnilo rozvoj průmyslu. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce 1856 se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky Creditanstalt.

Vnitřní situace monarchie nebyla stabilizovaná a kromě finančních problémů se začínala výrazněji otvírat i národnostní problematika, což vedlo císaře k vydání tzv. říjnového diplomu (20. října 1860), kde bylo přislíbeno řešení této problematiky novou ústavou. Ústava byla vydána v únoru 1861, ale nesplnila očekávání do ní vkládané a došlo k projevům nespokojenosti prakticky všech národností vyjma Němců. Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které požadovalo návrat ústavy z roku 1848.

Nakonec Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu (často bývá užíván termín Rakousko-Uhersko), který dle ústavy z prosince 1867 měl společnou osobu panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance (tzv. Rakousko-uherské vyrovnání). V dalších otázkách existovala značná suverenita těchto dvou národů. Každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů, což vedlo k poměrně ostrým sporům. Zároveň bylo k Uhersku opětovně připojeno Sedmihradsko, jehož instituce včetně zemského sněmu byly k 20. červnu 1867 rozpuštěny.

V důsledku porážky Rakouska-Uherska v I. světové válce se monarchie včetně Uherska rozpadla na mnoho nástupnických států, včetně Maďarska.

Dějiny Maďarska 1918 až současnost[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Maďarska.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Maďarština má pro výraz „uherský“ a „maďarský“ totéž slovo, Magyar Királyság je tedy možné přeložit jako „Uherské království“ i „Maďarské království“. Čeština je jeden z mála jazyků, který rozlišuje pojem „uherský“, vztažený k mnohonárodnostnímu státu do roku 1918, a „maďarský“ pro národní stát Maďarů existující následně. Výraz Maďarské království se tak užívá jen pro státní útvar existující v letech 1920–1946. To lépe odpovídá odlišnému charakteru těchto státních útvarů, na druhé straně to však poněkud zastírá kontinuitu mezi Uherskem a Maďarskem, které jsou z maďarského hlediska tímtéž státem, jen odlišného územního rozsahu.
  2. Jižně od Dunaje položené nezastavěné okrajové části katastrů obce Wolfsthal a města Hainburg an der Donau – viz mapy 1 a 2 a 3, jakož i okrajové části území obcí Angern an der March, Drösing, Dürnkrut, Engelhartstetten, Jedenspeigen, Marchegg, Ringelsdorf-Niederabsdorf, Weiden an der March
  3. Srov. situaci „České království x Země Koruny české“.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]