Tellur: Porovnání verzí

Tellur
	Te
	52
	↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Tellur, Te, 52
Cizojazyčné názvy	lat. Tellurium
Skupina, perioda, blok	16. skupina, 5. perioda, blok p
Chemická skupina	Polokovy
Vzhled	stříbřitě lesklá šedá
Identifikace
Registrační číslo CAS	13494-80-9
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	127,60
Atomový poloměr	140 pm
Kovalentní poloměr	138 pm
Van der Waalsův poloměr	206 pm
Elektronová konfigurace	[Kr] 4d10 5s2 5p4
Oxidační čísla	-II, II, IV, VI
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	2,1
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	hexagonální
Mechanické vlastnosti
Hustota	6,24 g·cm−3 (5,70 g·cm−3 při teplotě tání)
Skupenství	pevné
Tvrdost	2,25
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	2 675±0,705 W⋅m−1⋅K−1
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	449,51 °C (722,66 K)
Teplota varu	987,85 °C (1 261 K)
Skupenské teplo tání	17,49 kJ·mol−1
Skupenské teplo varu	114,1 kJ·mol−1
Měrná tepelná kapacita	25,73 J·mol−1·K−1
Elektromagnetické vlastnosti
Měrný elektrický odpor	2×105 nΩ·m
Magnetické chování	diamagnetické
Izotopy
Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 8. 5. 2020, 10:33

Tellur (chemická značka Te, latinsky Tellurium) je polokovový stříbřitě lesklý prvek ze skupiny chalkogenů používaný v polovodičové technice a metalurgii.

Objev a základní fyzikálně-chemické vlastnosti

Tellur je velmi vzácný prvek, byl objeven roku 1782 Franzem Josephem Müllerem. Ten rozpoznal, že jde o neznámý prvek, ale tehdy ho nazýval např. metallum problematicum (problematický kov) nebo aurum paradoxium (paradoxní zlato). Název tellurium mu dal až o 6 let později Klaproth, dle lat. tellus (země).

Chemicky patří spíše mezi kovy, ale jsou známy i kyseliny telluru a jejich soli, v nichž chemicky připomíná spíše síru nebo selen.

Výskyt a výroba

Tellur obvykle doprovází síru a selen v jejich rudách. Má značnou afinitu ke zlatu a v mnoha zlatých ložiscích se vyskytuje jako příměs. Z minerálů jsou známy například tellurid zlata calaverit AuTe₂ nebo tellurid olova altait PbTe.

Průmyslově se tellur získává nejčastěji z anodových kalů po elektrolytické výrobě mědi nebo ze zbytků po rafinaci zlata.

Obsah telluru v zemské kůře se pohybuje v rozmezí 0,001–0,005 ppm (mg/kg). Toto extrémně nízké zastoupení, srovnatelné s výskytem platiny, je způsobeno především tvorbou těkavého hydridu, který byl v době formování planety ztracen do vesmíru. V mořské vodě je jeho koncentrace tak nízká, že současnými analytickými technikami nelze jeho obsah spolehlivě změřit.

Sloučeniny a využití

Tellur na křemeni (Moctezuma, Sonora, Mexiko)

Elementární tellur je za normálních podmínek stálý stříbřitě lesklý a poměrně křehký polokov. Snadno se slučuje s kyslíkem a halogeny. Ve sloučeninách se tellur vyskytuje v mocenstvích Te²⁻, Te²⁺, Te⁴⁺ a Te⁶⁺ .

V metalurgii slouží tellur ve formě mikrolegur ke zlepšování mechanických a chemických vlastností slitin. Nízké koncentrace telluru zvyšují tvrdost a pevnost slitin olova i jejich odolnost vůči působení kyseliny sírové. Přídavky telluru do slitin mědi a nerezových ocelí způsobují jejich snazší mechanickou opracovatelnost.

Tellurid gallia nalézá využití v polovodičovém průmyslu. Pro výrobu některých termoelektrických zařízení se používá tellurid bismutu. Ve sklářském průmyslu je v některých speciálních případech tellurem barveno sklo.

Jako velmi perspektivní se jeví použití sloučenin telluru při výrobě fotočlánků. Fotočlánky na bázi telluridu kadmia patří v současné době^[kdy?] k nejlevnějším.

Na bázi telluridů jsou i záznamové vrstvy v přepisovatelných optických discích.

Z hlediska působení na lidské zdraví patří sloučeniny telluru mezi toxické a především v průmyslových provozech, kde se vyskytují ve zvýšených koncentracích, je třeba zachovávat přísné bezpečnostní předpisy. Za zvláště nebezpečné je pokládáno vdechování aerosolů a prachu s vysokou koncentrací telluru.

Známé oxidy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d http://www.nndc.bnl.gov/chart/

Literatura

Cotton F.A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974
Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu tellur na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo tellur ve Wikislovníku

[icn-1] ttp://www.nndc.bnl.gov/chart/

[1]

@@ Řádek 66: / Řádek 66: @@
 '''Tellur''' (chemická značka '''Te''', {{vjazyce|la}} ''Tellurium'') je [[polokovy|polokovový]] stříbřitě lesklý [[chemický prvek|prvek]] ze skupiny [[chalkogeny|chalkogenů]] používaný v polovodičové technice a metalurgii.
-== Základní fyzikálně-chemické vlastnosti ==
+== Objev a základní fyzikálně-chemické vlastnosti ==
-Tellur je velmi vzácný prvek, byl objeven roku [[1782]] [[Franz Josef Müller von Reichenstein|Franzem Josephem Müllerem]]. Chemicky patří spíše mezi [[kovy]], ale jsou známy i kyseliny telluru a jejich soli, v nichž chemicky připomíná spíše síru nebo [[selen]].
+Tellur je velmi vzácný prvek, byl objeven roku [[1782]] [[Franz Josef Müller von Reichenstein|Franzem Josephem Müllerem]]. Ten rozpoznal, že jde o neznámý prvek, ale tehdy ho nazýval např. ''{{Cizojazyčně|la|metallum problematicum}}'' (problematický kov) nebo ''{{Cizojazyčně|la|aurum paradoxium}}'' (paradoxní zlato). Název ''{{Cizojazyčně|la|tellurium}}'' mu dal až o 6 let později [[Martin Heinrich Klaproth|Klaproth]], dle [[latina|lat.]] ''tellus'' (země).
+Chemicky patří spíše mezi [[kovy]], ale jsou známy i kyseliny telluru a jejich soli, v nichž chemicky připomíná spíše síru nebo [[selen]].
 == Výskyt a výroba ==