Cukrovar: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 13: Řádek 13:
Na Moravě byl roku 1749 otevřen první cukrovar v [[Kvasice|Kvasicích]]. Mezi nejznámější patřil cukrovar v [[Cukrovar Židlochovice|Židlochovicích]], kde byla vynalezena [[difuze]] (z jeho budovy je dnes posilovna a tělocvična).
Na Moravě byl roku 1749 otevřen první cukrovar v [[Kvasice|Kvasicích]]. Mezi nejznámější patřil cukrovar v [[Cukrovar Židlochovice|Židlochovicích]], kde byla vynalezena [[difuze]] (z jeho budovy je dnes posilovna a tělocvična).


Ve 2. polovině [[19. století]] dosáhl počet cukrovarů na území Čech, Moravy a Slezska až na 225<ref>http://kuhv.vscht.cz/files/uzel/0017043/Pohled%20do%20v%C3%BDvoje%20cukrovarnictv%C3%AD.pdf?redirected</ref>.
Ve 2. polovině [[19. století]] dosáhl počet cukrovarů na území Čech, Moravy a Slezska až na 400<ref>http://kuhv.vscht.cz/files/uzel/0017043/Pohled%20do%20v%C3%BDvoje%20cukrovarnictv%C3%AD.pdf?redirected</ref>.


== Cukrovary zpracovávající cukrovou řepu na území České republiky (stav od roku 2009) ==
== Cukrovary zpracovávající cukrovou řepu na území České republiky (stav od roku 2009) ==

Verze z 9. 12. 2018, 18:44

Bývalý cukrovar v Praze-Čakovicích

Cukrovar je továrna vyrábějící Cukr. V České republice a v dalších státech Evropy se cukr vyrábí z cukrové řepy, jinde pak z cukrové třtiny či jiných plodin.

Cukrovary na území České republiky

Čechy

  • První manufaktura na výrobu cukru byla otevřena v bývalém klášteře na Zbraslavi u Prahy roku 1787.
  • První průmyslový cukrovar v Čechách byl otevřen roku 1829 v Kostelním Vydří u Dačic.
  • Druhý od roku 1831 fungující cukrovar v Dobrovici je dodnes největším[zdroj⁠?] a jediným nepřetržitě fungujícím[zdroj⁠?] cukrovarem v Evropě.
  • Cukrovar založený roku 1843 v Dačicích produkoval jako první na světě kostkový cukr. Další cukrovary byly například v Nymburku nebo v Hrochově Týnci.
  • Praha: Na území Velké Prahy fungovaly cukrovary v Malé Chuchli (založen 1831, později přemístěn do Zbraslavského pivovaru a zrušen 1860), na Zbraslavi (v konventu kláštera, zanikl v 19. století), v Ruzyni (roku 1935 přebudován na trestnici), ve Vysočanech založený roku 1869, ve Vinoři (1870-1947, sloučen s Čakovickým, zbořen 2009), v Uhříněvsi (činnost ukončena v roce 1968)[1], v Modřanech a v Čakovicích. Oba ukončily v 90. letech 20. století svoji činnost: první byl zbořen, budovy druhého byly částečně rekonstruovány a slouží různým společnostem.

Morava

Na Moravě byl roku 1749 otevřen první cukrovar v Kvasicích. Mezi nejznámější patřil cukrovar v Židlochovicích, kde byla vynalezena difuze (z jeho budovy je dnes posilovna a tělocvična).

Ve 2. polovině 19. století dosáhl počet cukrovarů na území Čech, Moravy a Slezska až na 400[2].

Cukrovary zpracovávající cukrovou řepu na území České republiky (stav od roku 2009)

Poloha aktivních cukrovarů na území České republiky (stav od roku 2009)

Středočeský kraj

Bývalý cukrovar v Mělníku je pouze balírnou cukru.

Královéhradecký kraj

Jihomoravský kraj

Olomoucký kraj

Moravskoslezský kraj

Od roku 2009 se na území České republiky nachází 7 cukrovarů a Balírna cukru, bývalý cukrovar.

Největší výrobce cukru

Největší výrobce cukru v České republice je společnost Tereos TTD, a.s., která provozuje cukrovary v Dobrovici a v Českém Meziříčí.[3] Výroba v největším cukrovaru v Dobrovici se datuje od roku 1831.

Reference

Literatura

  • Cukrovarnictví, cukrovary a cukrovarníci. Národní technické muzeum, Národní zemědělské muzeum. 47/ Prameny a studie, 2011. [cit. 2017-07-24] pdf. ISBN (NZM) 978-80-86874-36-4, ISBN (NTM) 978-80-7037-206-7, ISSN 0862-8483. Dostupné online.
  • J. GEBLER, Pohled do vývoje cukrovarnictví. Historie cukrovarnického průmyslu na území dnešní České republiky. VŠCHT Praha 2011,Dostupné online.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu cukrovar na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo cukrovar ve Wikislovníku
  • Adresář průmyslu cukrovarnického republiky Československé na rok 1921. Praha: Spolek cukrovarnických úředníků, 1921. Dostupné online.