Serie A 1960/1961

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Serie A 1960/61)
Serie A 1960/1961
Země ItálieItálie Itálie
Mistr ligy
Mistr ligy
Informace
Ročník 59. ročník (29. ročník Serie A)
Vítěz Juventus (12. titul)
nejlepší střelec Sergio Brighenti (27 branek)
Sestupující Bari
Neapol
Lazio
1959/1960 1961/1962

Soutěžní ročník Serie A 1960/1961 byl 59. ročník nejvyšší italské fotbalové ligy a 29. ročník pod názvem Serie A. Konal se od 25. září 1960 do 18. června 1961 a skončila vítězstvím Juventusu, který obhájil titul z minulé sezony a získal tak již dvanáctý titul.

Nejlepším střelcem se stal italský fotbalista Sergio Brighenti (Sampdoria), který vstřelil v sezoně 27 branek.

Události[editovat | editovat zdroj]

Před sezonou[editovat | editovat zdroj]

Poprvé byla představena trofej pro vítěze ligy[1].

Obhájci titulu z Juventusu se do nové sezony posílili o Burgnicha (Udinese) a Moru (Sampdoria), kteří vystřídali Colomba (Atalanta), Montica (Bari), Muccinelliho (Como) a Garzenu (Vicenza). Jejich největší soupeř z (Milána) měl nového trenéra Todeschiniho. Ten nechal vyměnit Schiaffina i Fontanu (Řím) za Davida. Odešli i střelci Bean (Janov), Danova (Turín) a také Grillo (Boca Juniors). Naopak přišel největší talent italského fotbalu Rivera (Alessandria), který stál 65 milionů lir + hráči Giancarlo Migliavacca a Sergio Bettini. Přišel i Barison (Janov) a Vernazza (Palermo). Také městský rival Inter angažovalo nového trenéra. Přišel Helenio Herrera a začalo tak osmileté úspěšné období. První své zápasy odehráli mladíci Facchetti a Mazzola a přišel brankář Buffon (Janov). Z klubu odešel Venturi (Brescia).

Další změny byli: Francisco Lojacono (FiorentinaŘím), Giampaolo Menichelli (ParmaŘím), Dino da Costa (ŘímFiorentina), Armando Segato (FiorentinaUdinese), Giuseppe Virgili (TurínBari), Guido Gratton (FiorentinaNeapol), Gino Pivatelli (BoloňaNeapol), Luís Vinício (NeapolBoloňa), Marino Perani (PadovaBoloňa), Marino Perani (PadovaSampdoria).

Během sezony[editovat | editovat zdroj]

Nerazzurri začalo dobře, v prvních čtyřech utkání vstřelilo 18 branek. Vedli tabulku před Juventusem a Římem. Když však prohrál v Padově, byli to právě Římané, kdo se dostal do vedení a udrželo se do 11 kola. Mezitím Juventus zažíval úpadek, kdy na Nový rok 1961 klesl na 6. místo. Od 13 kola se do vedení vrátil Inter a stal zimním mistrem s 26 body s náskokem 3 bodů na Rossoneri.

Bianconeri začali druhou polovinu sezony dobře, vyhráli pět zápasů v řadě a přiblížili se Interu. Dne 12. března Juventus prohrál v Miláně proti Rossoneri, ale Inter toho nedokázal využít a prohrál s nováčkem Leccem. Byl to první ze čtyř po sobě jdoucích proher. Nerazzurri doma porazila i Padova, pak padla v derby a nakonec utrpěla proti Sampdorii. Juventus poskočil do vedení a Milán obsadil druhé místo.

Dlouho očekávaný zápas Juventus-Inter se hrál 16. dubna. Zápas byl přerušen kvůli invazi fanoušků, kteří vstoupili na stadion bez lístků. Nerazzurri utkání vyhrálo 0:2, jenže Juventus podal odvolání, které se rozhodlo až 3. června, v předvečer posledního kola, přičemž oba kluby měli stejný počet bodů (46). Federální odvolací komise (CAF), nařídila opakování utkání a udělilo Juventusu pokutu[2]. Opakovaný zápas se měl odehrát 10. června.

V tu chvíli se mezi oběma týmy vytvořil dvoubodový odstup, ale domácí remíza 1:1 proti Bari stačila Juventusu k potvrzení pozice italského mistra, protože Inter ve stejném kole nečekaně prohrál v Catanii (2:0). Dne 10. června se konal opakovaný zápas Juventus-Inter a skončil debaklem Interu 9:1. Prezident Nerazzurri Angelo Moratti totiž nařídil trenéru Herrerovi, aby postavil tým z juniorů na protest proti rozhodnutí opakovat zápas. V utkání vstřelil 6 branek Omar Sívori[3] a za Inter skóroval z penalty osmnáctiletý Sandro Mazzola, syn Valentina. Inter skončil ligu na 3. místě se 44 body, o bod více měl druhý Milán.

V sestupovém pásmu se ocitlo poprvé v klubové historii Lazio, které nakonec sestoupilo jako první. Druhým sestupujícím bylo Neapol, které prohrálo poslední čtyři zápasy a po 11 letech sestoupilo. O třetím sestupujícím se muselo rozhodnout v mini turnaji mezi Leccem, Udinesem a Barim. Horší výsledky mělo Bari a tak se po třech letech vrátilo do Serie B.

Účastníci[editovat | editovat zdroj]

Klub Město Stadion Trenér Nejlepší střelec
Atalanta Bergamo Stadio Comunale Ferruccio Valcareggi Angelo Longoni,
Enrico Nova (8)
Bari Bari Stadio della Vittoria Francesco Capocasale (1.–7. kolo)
Onofrio Fusco (8. kolo)
Luis Carniglia
Biagio Catalano,
Giuseppe Virgili (6)
Boloňa Boloňa Stadio Comunale Federico Allasio Luís Vinício (11)
Catania Catania Stadio Cibali Carmelo Di Bella Adelmo Prenna (11)
Fiorentina Florencie Stadio Comunale Lajos Czeizler (1.–5. kolo)
Nándor Hidegkuti + Lajos Czeizler (6.–16. kolo)
Nándor Hidegkuti + Giuseppe Chiappella
Kurt Hamrin (14)
Inter Milán Stadio San Siro Helenio Herrera Eddie Firmani (16)
Juventus Turín Stadio Comunale di Torino Carlo Parola + Renato Cesarini (1.–12. kolo)
Carlo Parola (13.–15. kolo)
Carlo Parola + Gunnar Gren
Omar Sívori (25)
Lanerossi Vicenza Vicenza Stadio Romeo Menti Roberto Lerici Oliviero Conti (11)
Lazio Řím Stadio Olimpico Fulvio Bernardini (1.–9. kolo)
Enrique Flamini (10.–14. kolo)
Enrique Flamini + Jesse Carver
Orlando Rozzoni (11)
Lecco Lecco Stadio Rigamonti Angelo Piccioli Rodolfo Bonacchi,
Glauco Gilardoni,
Clemente Gotti (6)
Milán Milán Stadio San Siro Paolo Todeschini + Giuseppe Viani José Altafini (22)
Neapol Neapol Stadio San Paolo Amedeo Amadei (1.–15. kolo)
Amedeo Amadei + Renato Cesarini (16.–32. kolo)
Attila Sallustro
Beniamino Di Giacomo (6)
Padova Padova Stadio Silvio Appiani Nereo Rocco Aurelio Milani (18)
Řím Řím Stadio Olimpico Alfredo Foni Pedro Manfredini (20)
Sampdoria Janov Stadio Luigi Ferraris Eraldo Monzeglio Sergio Brighenti (27)
SPAL Ferrara Stadio Comunale Luigi Ferrero Oscar Massei (13)
Turín Turín Stadio Filadelfia Benjamín Santos Carlo Crippa (9)
Udinese Udine Stadio Moretti Giuseppe Bigogno (1.–8. kolo)
Luigi Bonizzoni
Lorenzo Bettini (14)

Tabulka[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým Z V R P VG OG B
1. Juventus 34 22 5 7 80 42 49
2. Milán 34 18 9 7 65 39 45
3. Inter 34 18 8 8 73 39 44
4. Sampdoria 34 17 7 10 54 51 41
5. Řím 34 16 7 11 58 46 39
6. Padova 34 16 6 12 47 40 38
7. Fiorentina 34 13 11 10 46 34 37
8. Catania 34 15 6 13 45 44 36
9. Boloňa 34 10 11 13 44 51 31
10. Atalanta 34 9 13 12 35 41 31
11. Lanerossi Vicenza 34 10 11 13 35 46 31
12. Turín 34 9 12 13 34 41 30
13. SPAL 34 10 10 14 39 50 30
14. Lecco 34 10 9 15 33 49 29
15. Udinese 34 9 11 14 39 53 29
16. Bari 34 9 11 14 27 38 29
17. Neapol 34 7 11 16 30 47 25
18. Lazio 34 5 8 21 30 63 18
Poznámky
  • Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
  • za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
  • při rovnosti bodů rozhodovalo skóre
  • kluby Lecco, Udinese a Bari odehráli mezi sebou miniturnaj o setrvání v lize.
     Mistr ligy a přímý postup do poháru PMEZ 1961/62
     Přímý postup do poháru PVP 1961/62
     Přímý postup do VP 1961/62
     Sestup do Serie B

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Výsledková tabulka[editovat | editovat zdroj]

  Atalanta Bari Boloňa Catania Fiorentina Inter Juventus L. Vicenza Lazio Lecco Milán Neapol Padova Řím SPAL Sampdoria Turín Udinese
Atalanta 2:0 1:1 1:0 4:1 1:5 2:2 1:0 0:0 3:0 2:0 1:1 1:0 0:0 1:1 0:3 1:1 1:1
Bari 2:2 1:3 0:1 0:0 1:1 0:1 1:1 0:0 4:1 0:0 1:0 1:0 0:3 2:0 1:0 1:0 2:1
Boloňa 3:1 0:0 1:2 3:3 2:1 2:4 1:1 1:1 0:0 0:2 0:2 2:1 2:0 3:1 4:4 3:1 1:1
Catania 3:1 3:1 1:0 1:1 2:0 1:2 4:0 0:1 2:0 4:3 1:0 2:0 1:1 1:1 3:0 0:0 3:0
Fiorentina 0:1 4:0 3:1 2:0 1:1 3:0 0:1 4:0 4:0 2:0 0:0 2:0 0:1 0:3 1:0 1:1 3:0
Inter 2:1 2:1 0:0 5:0 2:2 3:1 5:0 7:0 1:1 1:0 3:0 1:2 3:1 4:1 3:0 1:1 1:0
Juventus 3:2 1:1 3:0 4:1 3:0 9:1 2:0 3:1 4:2 3:4 2:2 2:1 3:0 1:0 3:2 1:0 5:1
L. Vicenza 1:0 4:1 2:2 1:0 0:0 1:3 0:1 0:0 1:0 1:0 2:3 2:1 4:0 1:0 1:1 1:1 2:2
Lazio 1:2 0:1 1:3 2:2 1:2 0:0 1:4 1:1 0:1 0:1 1:1 1:2 0:4 4:0 0:1 1:0 0:1
Lecco 1:0 0:0 2:0 2:2 0:2 2:1 2:2 0:1 2:1 2:2 1:0 2:1 0:0 2:0 1:1 2:1 3:1
Milán 0:0 1:3 5:1 3:0 4:1 2:1 3:1 0:0 5:1 1:1 2:1 3:0 2:1 4:0 3:1 2:0 3:1
Neapol 0:0 1:0 1:2 0:1 1:0 0:0 0:4 0:0 2:5 3:1 1:2 1:2 3:2 0:2 1:0 1:1 2:2
Padova 3:0 1:1 2:1 2:1 0:0 2:1 1:0 2:1 2:1 3:1 4:1 2:0 0:0 1:1 3:0 5:1 1:0
Řím 0:0 1:0 1:0 4:1 1:3 0:2 2:1 6:3 1:2 1:0 2:2 2:0 3:1 2:1 3:2 2:1 6:1
SPAL 2:1 1:0 0:1 2:0 2:0 1:3 1:2 2:1 3:2 1:0 1:2 3:2 1:1 2:2 2:2 0:0 1:1
Sampdoria 1:0 1:0 2:1 2:0 3:1 4:2 3:2 3:1 1:0 1:0 2:2 0:0 3:0 3:2 1:1 2:1 3:2
Turín 1:1 2:1 1:0 2:1 0:0 0:1 0:0 2:0 4:1 3:1 1:1 1:0 0:0 1:3 3:2 0:1 3:1
Udinese 2:1 0:0 0:0 0:1 0:0 0:6 0:1 1:0 2:0 2:0 0:0 1:1 3:1 2:1 0:0 7:1 3:0

O setrvání v lize[editovat | editovat zdroj]

Tabulka[editovat | editovat zdroj]

Poř. Tým Z V R P VG OG B
1. Lecco 2 1 1 0 7 5 3
2. Udinese 2 0 2 0 3 3 2
3. Bari 2 0 1 1 2 4 1
Poznámky
  • Z = Odehrané zápasy; V = Vítězství; R = Remízy; P = Prohry; VG = Vstřelené góly; OG = Obdržené góly; B = Body
  • za výhru 2 body, za remízu 1 bod, za prohru 0 bodů.
     Sestup do Serie B

Výsledky[editovat | editovat zdroj]

Střelecká listina[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Jméno Klub Branky
1. Sergio Brighenti Sampdoria 27
2. Omar Sívori Juventus 28
3. José Altafini Milán 22
4. Pedro Manfredini Řím 20
5. Aurelio Milani Padova 18
6. Eddie Firmani Inter 16
7. John Charles Juventus 16
8. Lorenzo Bettini Udinese 14
Kurt Hamrin Fiorentina 14
Santiago Vernazza Milán 14

Vítěz[editovat | editovat zdroj]

Serie A
Vítěz pro rok 1960/61
Juventus FC

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Serie A 1960-1961 na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Evropský fotbal 1960/61