Pačervorovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rhinatrematidae)
Jak číst taxoboxPačervorovití
alternativní popis obrázku chybí
pačervor rodu Epicrionops
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaobojživelníci (Amphibia)
Řádčervoři (Gymnophiona)
Čeleďpačervorovití (Rhinatrematidae)
Nussbaum, 1977
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pačervorovití (Rhinatrematidae) představují čeleď beznohých obojživelníků z řádu červorů (Gymnophiona). Vyskytují se v neotropické oblasti.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Všichni červoři byli dlouhodobě vedeni v rámci jediné čeledi cecíliovití (Caeciliidae). Teprve americký herpetolog Edward Harrison Taylor se ve své přelomové monografii z roku 1968 poprvé snažil vytvořit ucelenější systém tohoto špatně známého řádu obojživelníků a rozčlenil sběrný taxon cecíliovitých do několika nových čeledí. Jihoamerické rody Epicrionops a Rhinatrema byly v Taylorově systému vedeny coby zástupci nově vytvořené čeledi Ichthyophiidae,[1][2] roku 1977 však došlo k jejich vyčlenění právě do samostatné čeledi Rhinatrematidae.[3] K těmto dvěma rodům byl roku 2021 přiřazen ještě třetí, nově popsaný monotypický rod: Amazops.[4]

Následující seznam druhů vychází z [5][6]:

Z fylogenetického hlediska jsou pačervorovití pokládáni za bazální zástupce červorů.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pačervor dvoubarvý, detail hlavy

Pačervorovití dosahují délky těla okolo 30 cm. Tělo je podobně jako u ostatních červorů hadovité, rozdělené prostřednictvím prstencovitých rýh, mezi nimiž se nacházejí šupiny dermálního původu. Pačervorovití jsou pokládáni za nejbazálnější zástupce červorů a lze u nich pozorovat četné primitivní znaky. Na rozdíl od řady pokročilejších skupin mají ještě pravý ocas, jenž je tvořen obratli. Ústa jsou koncová, s archaickým osvalením čelistí: sevření dolní čelisti zajišťuje pouze párový sval musculus adductor mandibulae, zatímco u evolučně odvozenějších červorů se na tom podílí i modifikovaný musculus interhyoideus posterior. Oči jsou dobře patrné, byť překryté kůží; těsně před očima vyrůstají smyslová tykadélka.[7][8]

Pačervorovití představují endemitní skupinu neotropické oblasti, vyskytují se převážně na severu Jižní Ameriky východně od And. Jde o půdní organismy tropických deštných lesů a na základě skrytého způsobu života je o nich známo jen nepatrné množství informací. Oba rody jsou pravděpodobně vejcorodé, volně žijící vodní larvy byly zjištěny u rodu Epicrionops.[1] Larvy mají vnější žábry, žaberní štěrbinu a proudový orgán.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VITT, L. J.; CALDWELL, J. Herpetology – An Introductory Biology of Amphibians and Reptiles. 3. vyd. Burlington; San Diego; London: Academic Press ISBN 978-0-12-374346-6. S. 414, 417. (anglicky) 
  2. Taylor, E. H. 1968. The Caecilians of the World: A Taxonomic Review. Lawrence: University of Kansas Press.
  3. Nussbaum, R. A. 1977. Rhinatrematidae: a new family of caecilians (Amphibia: Gymnophiona). Occasional Papers of the Museum of Zoology, University of Michigan 682: 1–30.
  4. WILKINSON, Mark; REYNOLDS, Robert P.; JACOBS, Jeremy F. A new genus and species of rhinatrematid caecilian (Amphibia: Gymnophiona: Rhinatrematidae) from Ecuador. Herpetological Journal. 2021, roč. 31, čís. 1, s. 27–34. Dostupné online [cit. 2023-04-17]. DOI 10.33256/31.1.2734. (anglicky) 
  5. Rhinatrematidae Nussbaum, 1977 [online]. Amphibian Species of the World 6.1 – American Museum of Natural History [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. pačervorovití [online]. BioLib [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. 
  7. DUELLMAN, W. E. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia. Volume 6, Amphibians. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. ISBN 0787657824. S. 415–416. 
  8. a b MORAVEC, Jiří. Obojživelníci, Plazi. Praha: Albatros, 1999. (Svět zvířat). S. 28. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]