Borovice Thunbergova
 Borovice Thunbergova | |
|---|---|
 Borovice Thunbergova (Pinus thunbergii) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Podčeleď | borovicové (Pinoideae) |
| Rod | borovice (Pinus) |
| Binomické jméno | |
| Pinus thunbergii Parl., 1868 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Borovice Thunbergova (Pinus thunbergii) je druh borovice pocházející z východní oblasti Asie. Tato stálezelená rostlina je nejčastěji v Japonsku pěstovanou jehličnatou dřevinou. Druhové jméno thunbergii dostala na počest švédského biologa a lékaře Carla Petera Thunberga, žijícího na rozhraní 18. a 19. stoletím, jenž jako jeden z prvých publikoval informace o dosud neznámé flóře Japonska.[2][3]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Dřevina je původním druhem ve východní Asii, pochází z japonských ostrovů Honšú, Kjúšú, Šikoku a z pobřežních oblastí na jihu Korejského poloostrova. Je dominantní borovicí od pobřeží do nadmořské výšky 1000 m n. m., kde je klima teplé, vlhké, mírné a s malým nebo žádným mrazem. Historicky se jedná o jeden z nejdůležitějších stromů používaných v japonské architektuře již od 14. století, v historických obdobích Muromači a pozdějším Edo.
Druhotně byla Borovice Thunbergova zavedena do přírody Číny a později začala být dovážena i do Spojených států amerických, hlavně do severských států Maine a New York. Zprvu, asi do roku 1990, byla považována za vynikající druh pro znovu zalesňování lesních holin hlavně podél severovýchodních mořských břehů. V Americe však tyto stromy začaly být napadány americkým druhem hlístic háďátkem borovým (Busaphelenchus xylophilus), vůči kterému jsou původní americké druhy borovic odolné, ale dovezené asijské nemají proti němu žádnou resistenci.[2][3][4]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Borovice je i ve středoevropských podmínkách na půdní podmínky velmi skromná, je do −30 °C plně mrazuvzdorná, většinou roste v nízkých až středních výškách do 1000 m. Dává přednost hlavně propustné, hluboké, písčitohlinité až silně písčité půdě, dobře se jí daří v nepřemokřené a raději sušší. Nejvhodnější je mírně kyselý substrát, naopak nevyhovuje vápenaté podloží. Pro její výsadbu je výhodné co nejvíce osluněné stanoviště, ze všech borovic nejvíce toleruje zasolenou půdu a má velkou odolnost vůči suchu.
V Japonsku je jednou z nejdůležitějších dřevin, vysazuje se v lesích, zahradách a parcích, patří mezi oblíbené dřeviny ke tvarování a bez ní by japonská zahrada nebyla považována za kompletní. V Evropě je spíše zajímavou sbírkovou solitérou, její zakrslé a nižší kultivary se spíše vysazují do větších skalek, je vhodným druhem k ozelenění písčitých strání poblíž vodních ploch. K anemogamickému opylování dochází v dubnu až květnu, semena dozrávají v říjnu.[2][5][6][7]
Popis[editovat | editovat zdroj]
V nejpříznivějším prostředí své domoviny může tento strom dosáhnout výšky až 30 m a kmen výčetní tloušťky až 2 m, koruna bývá široce kónická nebo deštníková a většinou je nepravidelná. Kůra je v mládí světle šedá, ve stáří je tmavě šedá, drsná, tlustá a silně šupinovitá. Zimní pupeny jsou eliptické, stříbřitě bílé a dlouhé od 12 po 18 mm. Větve jsou obvykle mohutné a často zkroucené, rostou vodorovně nebo jsou mírně svěšené.
Jehlice rostou ve svazečcích po dvou, jsou tuhé, matně zelené, bývají dlouhé 6 až 12 cm a tlusté 0,5 až 2 mm. Na bázi mají vytrvalé pochvy, po obvodě jsou jemně pilovité a vytrvávají na stromě tři až čtyři roky. Mají dýchací průduchy po obou stranách a mohou mít šest až jedenáct pryskyřičných kanálků.
Samčí šišky jsou velké 1,5 cm a bývají ve svazečcích na koncích větví, po vyprášení pylu opadají. Samičí šištice vyrůstají osamoceně nebo po dvou či třech, ve zralosti jsou krátce stopkaté, hnědé, dlouhé asi 5 cm, široké 3,5 cm a otevírají se po uzrání semen. Semeno je obvejčité až elipsoidní, tmavě hnědé až černé, asi 5 mm velké a má blanité křídlo 1 až 1,5 cm. Semena jsou velmi lehká, jeden kilogram jich váží až 15 tisíc kusů.[2][3][5][6][7][8][9]
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
V přírodě se dospělé borovice samovolně rozšiřují semeny, která začínají produkovat stromy již ve věku čtyř či pěti let. První rok se mladé semenáče doporučuje chránit vůči větru, u mladých jedinců bývá průměrný roční přírůstek výšky 30 až 45 cm.
V Česku se borovice Thunbergova množí výsevem převážně dováženého osiva, kdežto kultivary se roubují na tři až čtyřleté semenáče borovice lesní. Pro docílení nižšího vzrůstu a hustšího habitu je možno zaštipovat nové výhony, ještě ve tvaru tzv. svíček, které zkracujeme o jednu až dvě třetiny délky.[8][10]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Řezivo z tohoto druhu borovice slouží v Japonsku hlavně pro stavbu budov a výrobu nábytku, mimo to se používá na železniční pražce, ploty, různé sloupy, palety, bedny, desky na podlahy, výrobu dřevovláknitých desek i na dřevěnou buničinu využívanou pro výrobu papíru. Jsou jedny z nejdůležitějších dřevin, jsou využívané i jako větrolamy a pro stabilizaci písečných dun v pobřežních oblastech. Je vypěstována řada okrasných kultivarů, různě vzrůstných, převislých i vhodných pro bonsaje, které jsou obzvláště oblíbené v japonské kultuře, v Evropě se ale vysazují jen zřídka. V Americe původní nadšení pro tento druh opadlo a v některých oblastech zamořených háďátky není jeho výsadba doporučována.
Stromy jsou tolerantní vůči slaným větrům, což z nich dělá druh dobře přežívající i na větrném mořském pobřeží. Tam se následkem pravidelných větrů jejich kmeny při růstu ohýbají a koruny se při dlouhodobém vystavení větrům zplošťují.[2][3][8][10][11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ a b c d e GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Borovice Thunbergova [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2019-01-04 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c d EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Pinus thunbergii [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 2023-02-26 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POWO: Pinus thunbergii [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Dendrologie.cz: Borovice Thunbergova [online]. Petr Horáček a Jaroslav Mencl, rev. 2007-06-09 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Plant Finder: Pinus thunbergii [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FARJON, Aljos. IUCN Red List of Threatened Species: Pinus thunbergii [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013-06-12 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c FU, Liguo; LI, Nan; ELIAS, Thomas S. et all. Flora of China: Pinus thunbergii [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KLINGAMAN, Gerald. Pinus thunbergii [online]. Division of Agriculture, The University of Arkansas, Little Rock, AR, USA, rev. 21.12.2017 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Invasive Species Compendium: Pinus thunbergii [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 2019-11-20 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DING, Xiaolei; LIN, Sixi; ZHAO, Ruiwen et all. First Report of Brown Spot Needle Blight on Pinus thunbergii Caused by Aureobasidium pullulans in China. Fhytopathology Journal [online]. The American Phytopathological Society (APS), Sait Paul, MN, USA, 2021-11-25 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. ISSN 1943-7684. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Borovice Thunbergova na Wikimedia Commons 
Taxon Pinus thunbergii ve Wikidruzích
