Stát Palestina
| Stát Palestina دولة فلسطين | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna فدائي | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Jeruzalém (de iure) | ||
| Rozloha | 6220 km² | ||
| Poloha | 32° s. š., 35°15′ v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel | 4 260 636 | ||
| Jazyk | arabština | ||
| Náboženství | 93% Islám | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | Unitární poloprezidentská republika | ||
| Vznik | 15. listopadu 1988 (vyhlášením nezávislosti, status nečlenského státu OSN získal 29. listopadu 2012) | ||
| Prezident | Mahmúd Abbás | ||
| Předseda vlády | Mohammad Mustafa | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 5020[1] USD (134. na světě, 2015) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| Telefonní předvolba | +970 | ||
| Národní TLD | .ps | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
.svg)
Stát Palestina (arabsky دولة فلسطين, Dawlat Filasṭin),[2][3][4] zkráceným názvem Palestina (arabsky فلسطين, Filasṭīn), je stát na Blízkém východě nárokující si suverenitu nad okupovanými palestinskými územími, tedy Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Pásmo Gazy. Obě geograficky oddělená území jsou v rozporu s mezinárodním právem okupována Izraelem.
Problém palestinského státu je součástí izraelsko-palestinského konfliktu.
Stát byl vyhlášený 15. listopadu 1988 v exilu v Alžírsku přijetím jednostranné deklarace nezávislosti Národní radou Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V době přijetí deklarace nemělo OOP jakoukoli kontrolu nad územím, které si nárokovalo (v té době je ovládal Izrael).[5] Rozsahem se jednalo o nově zkonstruovaná, tzv. palestinská území[2] definovaná podle hranic z roku 1967,[6] přičemž hlavním městem se měl stát Jeruzalém.[3][4] K tomu bylo vytvořeno i pojmenování lidu arabské národnosti „Palestinci“.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Summit Ligy arabských států v roce 1974 prohlásil OOP „jediným legitimním zástupcem palestinského lidu a zdůraznil jeho právo na založení nezávislého státu“.[7] Dne 22. listopadu 1974 získala OOP pozorovatelský status „nestátní entity“ v Organizaci spojených národů,[8][9] díky čemuž měla možnost vystupovat před Valným shromážděním OSN, ale nemohla hlasovat. Po vyhlášení nezávislosti Valné shromáždění tuto deklaraci oficiálně „vzalo na vědomí“ a od té doby používalo při zmínce o palestinském stálém zástupci název Palestina namísto Organizace pro osvobození Palestiny.[10][11] Dne 29. listopadu 2012 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 67/19, která zvýšila status palestinského zástupce na nečlenský stát (pro tento krok hlasovalo 138 zejména muslimských a evropských států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo).[12]
V roce 1993 Izrael uznal v rámci mírových dohod z Osla vyjednávací tým OOP za „zástupce palestinského lidu“ a OOP v reakci na to uznala právo Izraele na existenci v míru, přijala rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 a 338 a zřekla se „násilí a terorismu“.[13] Na základě mírových dohod z Osla vznikl prozatímní orgán Palestinská autonomie (též Palestinská samospráva), který vládne na části palestinských území (Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy), vymezených několika izraelsko-palestinskými dohodami z 90. let 20. století. Izrael v roce 2005 po mezinárodním nátlaku jednostranně opustil Pásmo Gazy a po převratu v roce 2007 toto území ovládá hnutí Hamás. Palestinská samospráva, vedená hnutím Fatah, tak má fakticky pouze kontrolu nad Západním břehem Jordánu. V dubnu 2011 uzavřely obě strany vnitropalestinského sporu dohodu o usmíření, ale její implementace zatím nebyla naplněna zejména pro aspirace Hamasu na ovládnutí západního břehu.[14]
Mezinárodní uznání[editovat | editovat zdroj]
K 11. květnu 2024 uznalo Stát Palestina celkem 143 ze 193 členských států OSN (více než 70 %). Některé státy, které tento stát neuznaly, uznávají OOP jako zástupce palestinského lidu.
Stát Palestina uznala ČSSR v roce 1988. Do té doby v ČSSR existovalo od roku 1976 zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), od roku 1983 s diplomatickým statusem. Zastoupení Palestinské národní správy (PNS) v Česku nese označení Velvyslanectví Státu Palestina[15] od února roku 1989. ČR uznala všechny státy, které ke dni 31. 12. 1992 uznávalo Československo, a to čl. 5 odst. 1 ústavního zákona č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,[16] tedy teoreticky i Stát Palestina. V současné době toleruje status quo palestinského zastoupení v Praze, a to přesto, že vláda reciproční vztahy se Státem Palestina neudržuje, ale jedná jen s palestinskou samosprávou. Mírové dohody z Osla z roku 1993 zahraniční zastoupení PNS sice formálně nepřipouštějí, nicméně kodifikují zachování úrovně již existujících diplomatických misí. Tento postoj je v souladu s politikou Evropské unie.[17]
Státní symboly[editovat | editovat zdroj]
Vlajka[editovat | editovat zdroj]
Palestinská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2, který se skládá ze tří vodorovných pruhů v barvách: černého, bílého a zeleného, s červeným klínem u žerdi, jež dosahuje do třetiny délky listu.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku State of Palestine na anglické Wikipedii.
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ a b Palestinská deklarace nezávislosti (anglicky)
- ↑ a b BAROUD, Ramzy. Middle East Review 2003-4: The Economic and Business Report. 27. vyd. Londýn: Kogan Page Publishers, 2004. 256 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7494-4066-4. S. 161. (anglicky)
- ↑ a b BISSIO, Robert Remo. The World: A Third World Guide 1995–96. Montevideo: Instituto del Tercer Mundo, 1995. Dostupné online. ISBN 978-0-85598-291-1. S. 443. (anglicky)
- ↑ BERCOVITCH, Jacob; ZARTMAN, William; KREMENYUK, Victor. The SAGE Handbook of Conflict Resolution. Thousand Oaks: Sage Publications, 2008. 704 s. Dostupné online. ISBN 978-1412921923. S. 43. (anglicky)
- ↑ Palestinian Authority applies for full UN membership [online]. United Nations Radio, 2011-09-23 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-12. (anglicky)
- ↑ AL MADFAI, Madiha Rashid. Jordan, the United States and the Middle East Peace Process, 1974–1991. Cambridge: Cambridge University Press, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-521-41523-1. S. 21. (anglicky)
- ↑ Rezoluce VS OSN č. 3237 [online]. Valné shromáždění OSN, 1974-11-22 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-10. (anglicky)
- ↑ GELDENHUYS, Deon. Isolated States: A Comparative Analysis. Svazek 15. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0-521-40268-2. S. 155. (anglicky)
- ↑ Rezoluce VS OSN č. 43/177 [online]. Valné shromáždění OSN, 1998-12-09 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-01. (anglicky)
- ↑ HILLIER, Tom. Sourcebook on Public International Law. [s.l.]: Routledge, 1998. 883 s. Dostupné online. ISBN 978-1859410509. S. 205. (anglicky)
- ↑ Palestinians win implicit U.N. recognition of sovereign state [online]. Reuters, 2012-11-29 [cit. 2012-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-05. (anglicky)
- ↑ MURPHY, Kim. Israel and PLO, in Historic Bid for Peace, Agree to Mutual Recognition [online]. Los Angeles Times, 1993-09-10 [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hamas leader’s Tunisia visit angers Palestinian officials [online]. Al-Arabíja, 2012-01-07 [cit. 2012-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://www.palestine.cz Archivováno 27. 4. 2019 na Wayback Machine. Velvyslanectví Státu Palestina v Praze
- ↑ Sbírka zákonů
- ↑ Text Palestina na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stát Palestina na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Palestina ve Wikislovníku
.svg)
