Sofia (nádraží)
| Sofia | |
|---|---|
 | |
| Stát | Bulharsko |
| Souřadnice | 42°42′43,67″ s. š., 23°19′16,04″ v. d. |
| Provozovatel dráhy | NKŽI |
| Kód stanice | 260018[1] |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sofia[1] je hlavní železniční stanice v Sofii, hlavním městě Bulharska. Nachází se asi kilometr severně od centra města nedaleko Lavova mostu, na bulváru Marie Louisy, v bezprostřední blízkosti městského centrálního autobusového nádraží. V roce 2016 byla kompletně zrekonstruována.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První budova[editovat | editovat zdroj]
Původní budova sofijského nádraží byla otevřena 1. srpna 1888 v rámci budování trati Cařibrod (Srbské království) – Sofie – Vakarell Jednalo se o první trať společnosti Bulharské státní železnice, která byla postavena výhradně bulharskými inženýry. Budova byla navržena architekty Marinovem, a také Václavem Antonínem Kolářem[2] a stavitelem Václavem Proškem,[3] Čechy, kteří se do nově vytvořeného Bulharského knížectví vydali po získání nezávislosti roku 1878 a pracovně zde působili. Stavba probíhala za účasti italských odborníků pod vedením Ivana Grozeva v letech 1882 až 1888. Jednalo se o jednopodlažní budovu, 96 metrů dlouhou a 12 metrů širokou, s malou hodinovou věží směřující k pohoří Vitoša a druhým podlažím v západní a východní části. Prvním přednostou stanice byl Josif Karapirov. Nádraží Sofia bylo několikrát renovováno a rozšířeno.
Druhá budova[editovat | editovat zdroj]
Stará budova byla zcela zbořena 15. dubna 1974, aby ustoupila výstavbě nového brutalistického nádraží, započaté roku 1971. Nová budova byla otevřena 6. září 1974 podle návrhu společnosti Transproekt pod vedením hlavního architekta Milka Becheva. Má dvě podzemní a tři nadzemní podlaží, obklady jsou převážně z bílého mramoru. Budova a náměstí před ní byly podstatně renovovány a rekonstruovány v roce 2000 za Milana Dobreva, mj. byly přidány tahové prvky ve stylu olympijského stadionu Mnichov o ploše 4 500 m². Výrazně modernizován byl i interiér. Celý projekt stál 3,5 milionu USD.[4] K další velké rekonstrukci pak došlo roku 2016.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Mezi lednem a červencem 2004 odbavila stanice 2 323 844 cestujících, což je 11,8 % všech cestujících v železniční síti země za toto období. Denně stanicí projde v průměru 10 910 lidí a projede průměrně 166 vlaků (84 přijíždějících a 82 odjíždějících). Stanice má 30 pokladen a 5 elektronických tabulí s jízdními řády.
Vlaková spojení fungují do hlavních mezinárodních destinací: Bělehrad, Bukurešť, Istanbul, Niš a Soluň.
Spojení na regionální a mezinárodní autobusové spoje zajišťuje blízké Centrální autobusové nádraží Sofie, které leží vedle vlakového nádraží. Nádraží je rovněž obsluhováno stanicí na lince 2 metra v Sofii, tramvajovými spoji a autobusy sofijské veřejné dopravy.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sofia Central Station na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Network Statement 2023-2024 - List of the railway stations and information about them [online]. Национална компания „Железопътна инфраструктура“, 2022-12-11, rev. 2023-11-15 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hlavní nádraží, Sofie - Bulharsko - Adolf Václav Kolář - Šumné stopy | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ PORTADESIGN.CZ. Inženýři Proškové - Berounští stavitelé novodobého Bulharska. www.fa.cvut.cz [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online.
- ↑ [1]
- ↑ Център за градска мобилност. www.sofiatraffic.bg [online]. [cit. 2024-01-08]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sofia na Wikimedia Commons
