Užhorod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Užhorod
Ужгород
Po směru hodinových ručiček počínaje obrázkem nahoře: Řeckokatolická katedrála, ulice poblíž Episkopálního paláce, ulička z Divadelního náměstí, Užhorodský hrad, lávka přes řeku Uh, Rondokubistická obytná budova
Užhorod – znak
znak
Užhorod – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice48°37′26″ s. š., 22°17′42″ v. d.
Nadmořská výška137 m n. m.
Časové pásmo+2
+3 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastZakarpatská
OkresUžhorod
Užhorod
Užhorod
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha41,56 km²
Počet obyvatel115 449 (2022)
Hustota zalidnění2 777,9 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci 77,8 %, Rusíni, Maďaři 6,9 % , Rusové 9,6 %, Slováci 2,5 %
Náboženské složenířeckokatolické a pravoslavné křesťanství
Správa
Statusměsto
StarostaBohdan Andrijiv
Vznik872
ZakladatelBílí Chorvati
Oficiální webrada-uzhgorod.gov.ua
E-mailumr@rada-uzhgorod.gov.ua
Adresa obecního úřaduЗакарпатська обл., м. Ужгород, пл. Поштова, 3, 88000
Telefonní předvolba(+380) 312
PSČ88000
Označení vozidelAO, KO
KOATUU2110100000
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Užhorod (ukrajinsky a rusínsky Ужгород / Užhorod; maďarsky Ungvár; německy Ungwar; v jidiš Ungver; אונגווער ‎ ) je město, do roku 2020 oblastního významu, na západní Ukrajině na řece Uh (ukrajinsky Уж/Už), přímo u hranice se Slovenskem. Je hlavním a největším městem Zakarpatské oblasti a okolního Užhorodského rajónu. V roce 2006 mělo město 116 000 obyvatel, v roce 2022 přibližně 115 tisíc obyvatel; je tedy nejen nejzápadnější, ale také nejmenší oblastní metropolí na Ukrajině. Město má dobře rozvinutý průmysl, zastoupený je zejména dřevozpracující, nábytkářský, strojírenský, chemický a potravinářský. Kultura a školství má ve městě bohatou tradici. Nachází se zde několik muzeí, divadlo a od roku 1945 i Užhorodská národní univerzita. Je zde sídlo Eparchie mukačevské.

V Užhorodu končí plynovod Sojuz, který sem přivádí plyn z ruského Orenburgu.[1]

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města pochází od řeky Uh (ukrajinsky Уж, rusínsky Уж, maďarsky Ung), nad kterou se vypíná (maďarsky Vár).[2] Odtud byl název přeložen přímo do ukrajinštiny jako Užhorod/Ужгород, případně do ruštiny jako Užgorod/Ужгород.[3] Zásluhu na vytvoření slovanské podoby původně maďarského města kalkem má Andrej Baluďanskij. Až do první světové války nicméně tento název nebyl všeobecně používán, o jeho uchycení nakonec se zasloužila především československá správa, která jej použila v rámci poslovanštění maďarských toponym hned po válce.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Reliéf a hydrografie[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v nadmořské výšce asi 120–137[4] metrů v podhůří Karpat na řece Už (105 km na Ukrajině). Rozloha města je 41,56 km². Délka města od severu k jihu je 12 km od východu na západ je 5 km. Nejvyšším bodem je Daybovetska – 224 m n. m. Plocha zeleně a výsadby činí 1574 hektarů. Navíc je Užhorod obklopen lesy. Velká část území města je pravobřežní (Staré Město). Břehy Už spojuje 7 mostů, jedním z nich je také Masarykův most[5], postavený za první československé republiky.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je kontinentální s horkými léty a mírnými zimami. Významný vliv na klima ve městě mají Karpaty, které chrání město před studenými větry ze severu. Průměrná roční teplota je 10,1 °C , nejnižší je v lednu (−1,7 °C), naopak nejvyšší je v červenci (20,9 °C).

Během roku ve městě spadne 748 mm srážek, nejméně jich je v únoru a dubnu, nejvíce pak v červnu a červenci. Minimální roční úhrn srážek je (443 mm) byl naměřen v roce 1961, maximální (1134 mm) byl změřen v 1980. Maximální denní úhrn srážek je (75 mm) naměřen v červnu. Vítr vane průměrnou rychlostí 8 km/h, a to většinou v jihovýchodním směru.

Každý rok napadne ve městě sněhová pokrývka, její výška je však zanedbatelná. Vydrží za rok průměrně 17 dní. Průměrná relativní vlhkost vzduchu je 72 %, nejnižší je v dubnu – 62 %, nejvyšší je naopak v prosinci – 83 %.

Užhorod – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] 1,3 3,7 9,8 16,7 22,0 24,6 26,9 26,6 21,2 15,4 8,2 2,7 14,9
Průměrná teplota [°C] −2 0 4 9 14 17 18 18 15 9 2 −1 8
Průměrné denní minimum [°C] −4,8 −3,7 0,6 5,5 10,4 13,1 15,0 14,5 10,3 5,7 1,4 −3,0 5
Průměrné srážky [mm] 53 50 43 49 74 76 80 74 72 56 57 98 752
Zdroj: Погода и климат 22. březen 2017[6]
  • Absolutní maximum: 38,6 °C (1952)
  • Absolutní minimum: −28,2 °C (1954)

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Lipová alej.

Město se pyšní údajně nejdelší lipovou alejí v Evropě[7], která na břehu řeky Uh spojuje Malé Galago s historickým centrem města. Na druhé straně řeky, dále na západ od centra, potom stojí rozsáhlá platanová alej. Třešňové aleje se potom nacházejí v samotném středu města ve velkém počtu[8], byť se jedná o nesouvislé a oddělené úseky (např. na Rákócziho ulici, Masarykově náměstí, Dovženkově ulici apod.).

Ve městě je botanická zahrada, která byla založena roku 1945 (po připojení města k SSSR) Nachází se na adrese Olbrachtova 6.[9] na břehu řeky, poblíž zámku.

Západně od středu města (a od části Malé Galago) byl v roce 1954 na ploše 58 hektarů při meandru řeky Uh založen Bozdoský park (ukrajinsky Боздоський парк).[10] Obdobně potom na konci bývalé dráhy dětské železnice na východním okraji města nedaleko bývalého koupaliště Spartak stojí i Podzámecký park (ukrajinsky Підзамковий парк).

V jižní části se rovněž nachází menší Park vítězství (ukrajinsky Парк Перемоги). V centru města je také Park Marie Terezie s její sochou.[11][12]

Ze severní a ze severovýchodní strany přechází postupně zástavba města v nižší vrchy karpatského oblouku, které jsou zalesněné.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Užhorodu.

Užhorod patřil před příchodem Uhrů mezi města slovanská; tehdy se zde nacházela východní část území osídleného Bílými Chorvaty.[13] Na počátku 10. století se zde objevili Uhři, kteří se města, stejně jako celé Panonské nížiny, zmocnili bez boje. První písemná zmínka o městě pochází od arabského kartografa Al-Idrísího z roku 1154.[4] V roce 1241 bylo vypleněno během mongolského vpádu. Později bylo obnoveno, již ve 13. století přišli do Užhorodu první němečtí kolonisté.[14]

Město na uherské mapě

V roce 1320 získali místní hrad Drugethové (italský rod) a jali se přestavby[15] původní pevnosti. Roku 1430 získal Užhorod status svobodného královského města. Město v podobě středověkého sídla existovalo až do závěru turecké okupace Uher. V období velkého pustošení byl roku 1680 zcela opuštěn.[16]

Do roku 1919 byl Užhorod uherským městem; bylo zde centrum Užské župy. V souvislosti s vydáním tolerančního patentu se začali do Užhorodu stěhovat Židé, kteří utíkali z území dnešní centrální Ukrajiny.

Dne 8. května 1919 zde Centrální ruská rada, společný orgán rusínských národních rad (užhorodské, prešovské a chustské) a zástupců emigrace, vydala tzv. Užhorodské memorandum a vyjádřila tak svou vůli stát se autonomní součástí Československé republiky.

Československý plán Užhorodu z roku 1931

Mezi lety 1919 a 1938 byl Užhorod hlavním městem Podkarpatské Rusi, součásti Československa. Město bylo ustanoveno centrem Podkarpatské Rusi a probíhal zde čilý stavební ruch. Velká část města vznikla podle československých plánů a architektů.

Koncem 30. let 20. století byl v Užhorodě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením podplukovníka Otto Francla. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1022 mužů. Při bojovém nasazení proti záškodníkům a při ústupových bojích padlo 19 mužů tohoto praporu a dalších 40 mužů bylo zraněno.[17]

V listopadu 1938 se Užhorod (a celý jih Podkarpatské Rusi) stal na základě Vídeňské arbitráže součástí Maďarského království. Nová hranice probíhala severně a východně od Užhorodu.

Dne 27. října 1944 osvobodil město 4. ukrajinský front[18] Rudé armády. Po II. světové válce byla Podkarpatská Rus předána Sovětskému svazu, a Užhorod se tak stal součástí Ukrajinské SSR. Ještě téhož roku (1945) byla založena Užhorodská národní univerzita.

Současné postavení hlavního města Zakarpatské oblasti má Užhorod od roku 1946. V této době a později se město rozšiřovalo všemi směry, převážně ale dále na jih, kde bylo dostatek prostoru pro novou výstavbu. Vznikly zde proto dlouhé třídy a panelová sídliště.

Od roku 1991 je Užhorod součástí nezávislé Ukrajiny. Změna poměrů znamenala pro město velký ekonomický šok; průmyslové závody, které zaměstnávaly spoustu lidí a byly orientovány na trhy SSSR se dostaly do existenčních potíží a musely propustit tisíce zaměstnanců.

Po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny (1991) byl za starostu města několikrát zvolen kontroverzní podnikatel Serhij Ratušňak, jenž se v roce 2009 stal nechvalně známým pro své antisemitské výroky, zejména v souvislosti s tehdejším prezidentským kandidátem Arsenijem Jaceňukem.

V roce 2013 a 2014 se v Užhorodě konaly v souvislosti s politickými změnami na Ukrajině demonstrace proti tehdejší vládě. Účastnily se jich až čtyři tisíce lidí.[19]

Dne 17. 12. 2018 byla v Užhorodě přerušena činnost Honorárního konzulátu ČR. Od té doby je místně příslušný Generální konzulát ČR ve Lvově.[20]

Během prvních 50 dnů ruské invaze na Ukrajinu v únoru až dubnu 2022, jejíž součástí byly i letecké údery na území západní Ukrajiny, nebyl Užhorod ani jednou cílem útoku. V souvislosti s migrační vlnou vzrostl počet obyvatel metropole Zakarpatské oblasti dočasně zhruba na 150 000 lidí. Tato skutečnost zde vyvolala strmý růst cen pronájmů.[21]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Od středověku do začátku 20. století byli převažující národností Maďaři. V roce 1910 bylo v posledním sčítání lidu, provedeném v Rakousko-Uhersku zjištěno 16 919 osob, z toho 13 590 maďarské národnosti, 1219 Slováků, 1151 Němců a 641 Rusínů.

Viditelnou změnu přineslo připojení k ČSR (Po roce 1925 byl jediným rusínským městem s většinou československé národnosti (38 %)). V roce 1921 zde žilo 20 601 obyvatel, z toho bylo 3 613 Čechů a Slováků, 5 291 Maďarů, 3 245 Rusínů a Rusů, 3 614 Židů a 418 Němců. V roce 1930 zde žilo 26 675 obyvatel, z toho bylo 8 030 Čechů a Slováků, 4 499 Maďarů, 6 260 Rusínů a Rusů, 5 897 Židů a 508 Němců; 1371 obyvatel bylo jiné národnosti.[22]

Důležitým faktorem byl ale také růst počtu obyvatel města. Jestliže měl Užhorod v roce 1910 celkem 16 tisíc obyvatel, na počátku druhé světové války to byl již dvojnásobek a v roce 1960 se počet obyvatel pohyboval okolo padesáti tisíc. Těsně před rozpadem SSSR se blížil ke sto dvaceti tisícům. Vzhledem k charakteru Užhorodu jako regionálního centra se předpokládá do budoucna mírný nárůst počtu obyvatel, a to např. na 130 tisíc v roce 2030.[23]

Podle sčítání v roce 2001, kdy zde žilo 117 317 obyvatel, tvořili Ukrajinci a Rusíni 77,8 %, Rusové 9,6 %, Maďaři 6,9 %, Slováci 2,5 % a Romové 1,5 %. 75 % obyvatel uvedlo jako svůj mateřský jazyk ukrajinštinu (v roce 1989 to bylo 65 %). Druhý zastoupený jazyk je ruský s 12,4 % a menšina obyvatel mluví také maďarsky (7 %).

Náboženský život[editovat | editovat zdroj]

Panorama města s chrámem Krista spasitele.

Mezi vyznáními převládá řecké katolictví a pravoslaví. Užhorod (v jidiš אונגוואר‎) měl do holocaustu velmi silnou židovskou aškenázskou komunitu, cca 30 % všech obyvatel města v roce 1941 se k ní hlásilo.[24]

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Město Užhorod má vlastní samosprávu. Jeho zastupitelstvo má 38 členů. Volilo se do něj v posledních ukrajinských komunálních volbách v roce 2020.

Znak a vlajka[editovat | editovat zdroj]

Současnou vlajku města Užhorodu přijalo místní zastupitelstvo dne 14. června 1990. Tvoří ji dva vodorovné pruhy (modrý a zlatý) a je v poměru 1:2. Znak města odkazuje na ten, který byl používán již před první světovou válkou v rámci Uherska. Do roku 1990 byl také červený a jeho součástí byly srp a kladivo. Současnou podobu má od roku 1990.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Lávka ve středu města.
Obchody ve středu města.

Užhorod je důležitým hospodářským centrem regionu. Město podporuje rozvoj podnikání. Sídlí zde čtvrtina všech obchodních subjektů v Zakarpatské oblasti. Nejvíce firem se věnuje obchodu, následuje průmysl, stavebnictví a podnikání s nemovitostmi. V oblasti ubytování a pohostinství působí zhruba sedmdesát podniků. V bankovním sektoru poskytuje služby přibližně 30 bank.

Od roku 1962 působí v Užhorodu také továrna na výrobu koňaku.

Město se podílí 38 % na celoregionálním objemu vyrobeného zboží a poskytnutých služeb. Ekonomický rozvoj byl možný především díky zahraničním investicím. V roce 2002 činily přímé zahraniční investice 8,4 milionu USD, v letech 2003 až 2004 potom 9,3 milionu USD a v roce 2005 13,3 milionu USD. Investiční aktivity ve městě realizovali investoři z 28 zemí.

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Krajina jižně a jihovýchodně od Užhorodu je intenzivně zemědělsky obdělávána.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Průmysl byl rozvíjen méně za Rakousko-Uherska, do jisté míry i během ČSR a potom během období existence Sovětského svazu. Po roce 1991 došlo k hospodářské transformaci, která omezila roli průmyslu, přesto se v Užhorodu nicméně podařilo udržet nemalému počtu průmyslových podniků. Jiné, např. "Turbogaz", "Užhorodpribor", "Bolševik", "Elektrodvigatel", PO "Tisa" a další zkrachovaly. V roce 1990 pracovalo v místním průmyslu 26 tisíc lidí, v prvních dekádách 21. století to bylo zhruba devět tisíc. Průmyslová výroba se v roce 2004 pohybovala okolo 75 % úrovně roku 1990. Nejvíce zastoupené jsou: výroba strojů a zařízení, výroba nábytku, lehký průmysl, potravinářský průmysl apod. Průmysl se potýká především s nedostatkem investic a rozpadem původních trhů.

Již před rokem 1991 spolupracoval místní závod pro bytovou chemii se společností Spolana Neratovice.

Největšími přispěvateli do rozpočtu města jsou tyto podniky: Groklin-Karpaty LLC (šití potahů na autosedačky), Matyash and Matyash LLC, Konvektor Plant LLC (strojírenství). V průmyslových zónách okolo města potom působí některé společnosti, které na Ukrajinu přišly ze zemí západní nebo střední Evropy.

Průmyslové oblasti se nachází východně a jihovýchodně od města (na obou stranách řeky), na náhonu řeky Už východně od města se také nachází malá vodní elektrárna (ukrajinsky Ужгородська ГЕС).

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se nachází celá řada soch, která připomíná významné osobnosti. Mezi ně patří první prezident ČSR T. G. Masaryk[5]; kromě něj zde má svoji sochu ale také Švejk.[25] Mezi další osobnosti, které zde mají svoji sochu, patří také malíř Ignac Roškovič.[15] Od roku 1989 existuje v Užhorodu i socha ukrajinského básníka Tarase Ševčenka, jejíž realizace byla připravována od roku 1983.[26] V roce 2022 byla v rámci derusifikace Ukrajiny odstraněna socha Puškina.[27]

Toto město má 6 turistických známek – č. 1 pro Horjanskou rotundu, č. 6 pro skanzen, č. 18 pro bustu T. G. Masaryka, č. 70 pro synagogu, č. 96 pro Užgorodský hrad a č. 136 pro krčmu „Deci u notáře“.

Věda a výzkum[editovat | editovat zdroj]

V rámci místní univerzity působí při Fyzikální fakultě také Laboratoř kosmického výzkumu (ukrajinsky Лабораторія космічних досліджень).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přestavěné užhorodské nádraží
Užhorodská dětská železnice
Autobusové nádraží
Mezinárodní letiště

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je velkým silničním dopravním uzlem. Je zde silniční hraniční přechod Užhorod – Vyšné Nemecké, přes který vedou evropské silnice: E 50, E 58.

Hlavní silniční tah od slovenské hranice dále na východ směrem k Mukačevu prochází po obchvatu severně od města Užhorodu. Obchvat rovněž stojí i z jižní strany od města (silniční tah směrem k hraničnímu přechodu Záhony a maďarské hranici). Žádná dálnice do města nesměřuje. Výhledově bude zbudován u Vyšeného Nemeckého nový hraniční přechod, ke kterému bude směřovat slovenská dálnice D1.[28]

Město má autobusové nádraží, ze kterého jezdí linkové autobusy různých dopravců např. do slovenských Michalovců a Košic. Je to např. společnost Eurobus.[29]

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod leží na jednokolejné elektrifikované trati Čop – Sambir – Lvov. Zdejší nádraží bylo počátkem 21. století rozšířeno a rekonstruováno.[30] Odjíždějí odtud rychlíky do celé Ukrajiny a dříve také do Moskvy; mezinárodní a další dálkové vlaky odjíždějí z nedalekého Čopu. Také zde začíná železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach sloužící pouze pro nákladní dopravu. Hlavní nádraží je umístěno na jihovýchodním okraji města, na druhé straně, než je historické centrum. Existuje také ještě stanice Užhorod-2, ta má ale význam více z hlediska nákladní přepravy. Po městě také existují i další železniční stanice a zastávky (260. km, Domanici, Park).

Až do 70. let 20. století do města ústila úzkorozchodná dráha z Antalovců..

V roce 1947 byla vybudována Užhorodská dětská železnice.[31] Nacházela se na břehu řeky Už, při budově filharmonie. Část z ní se do 21. století dochovala, obnovena byla roku 2013.

Vodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Řeka Už není splavná a není využívána pro vodní dopravu.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Je zde mezinárodní letiště. Provoz na něm bývá občasný, v roce 2022 měl být obnoven pravidelný provoz.[32][33] Jeho ranvej je postavena nicméně tak, že v jedné straně vstupují startující/přistávací letadla bezprostředně do slovenského vzdušného prostoru. Letiště bylo v Užhorodu otevřeno již v roce 1929.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je jediné oblastní město na Ukrajině, ve kterém nejsou nasazeny vozidla městské dopravy s elektrickou trakcí, tj. tramvaje nebo trolejbusy, přepravu zajišťují pouze autobusy a maršutky (minibusy). V 70. letech 20. stol. bylo plánováno zavedení trolejbusové dopravy,[34] tento plán se však neuskutečnil. Důvodem byla skutečnost, že plánovaná trať (která měla spojit průmyslové oblasti se středem města) měla protínat elektrifikovanou železniční trať.[35] Původní systém městské hromadné dopravy se rozpadl v souvislosti s rozpadem SSSR a dlouho městskou dopravu zajišťovaly v Užhorodu pouze maršrutky. Teprve až v roce 2018 se podařilo autobusový systém obnovit.[36] Město pořídilo deset dvanáctimetrových klasických autobusů.

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Užhorod je kulturním centrem Zakarpatské oblasti. Působí zde Užhorodská národní univerzita s více než deseti fakultami, včetně maďarskojazyčné Fakulty humanitních a přírodních věd. Její areál (kampus) se nachází v blízkosti Velkého Galaga a sportovního areálu u řeky Uh. V roce 2020 se nacházely v Užhorodu tři vysoké školy na kterých studovalo 13,8 tisíc studentů.[37]

Již po druhé světové válce zde vznikla hudební škola.[38]

V rámci první uvedené vysoké školy je provozována v Užhorodě také jediná (již zmíněná) botanická zahrada.

Užhorodská Ukrajinská teologická akademie[39] je provozována ukrajinskou pravoslavnou církví. Nese název po sv. Cyrilu a Metodějovi. Sídlí zde také řeckokatolický učitelský seminář.[39]

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

V severní části Užhorodu (část Malá Praha/Мала Прага) se nachází oblastní nemocnice.

Média[editovat | editovat zdroj]

Naprostá většina regionálních médií působí v Užhorodu. Některé z nich působí v řadě menšinových jazyků, také např. v maďarštině.

Sídlí zde vydavatelství Karpaty.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Stadion Avanhard v západní části města.

Mezi nejúspěšnější sporty ve městě patří fotbal a ženská házená. V dobách existence SSSR zde existovalo sportovní centrum "Junist".[40] Při břehu řeky Už mezi Bezdoským parkem a Velkým Galagem se nachází areál s řadou hřišť a sportovišť, včetně kryté haly Burevisnik (ukrajinsky Буревісник).

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

  • SK Rusj Užhorod – zaniklý fotbalový klub založený v roce 1925. Jeho největším úspěchem byl v sezoně 1935/36 postup do Fotbalové ligy Československa, ze které po roce sestoupil. Během 2. světové války klub zanikl a po přičlenění Užhorodu k Sovětskému svazu už nebyl obnoven.
  • FK Hoverla Užhorod – fotbalový klub založený v roce 1946, v nejvyšší ukrajinské soutěži odehrál 8 sezon. Domovskou arénou FC Hoverla je stadion Avangard. Klub hrál v nejvyšší lize čtyřikrát, a to v sezonách 2001/02, 2004/05, 2005/06 a 2007/08.
  • FK Minai – Fotbalový tým založený v roce 2015.

Užhorod hostí nejstarší atletické závody na Ukrajině – Mezinárodní pohár přátelství.

Házená[editovat | editovat zdroj]

  • HK Karpaty Užhorod – ženský házenkářský klub, trojnásobný medailista z mistrovství Ukrajiny a v sezóně 2011/12 průběžně vedoucí celek nejvyšší ukrajinské soutěže.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

V lokalitě Malá Praha se v blízkosti místní nemocnice (za první republiky vojenské nemocnice) nacházela vojenská kasárna (za první republiky sídlo 36. pěšího pluku).[22] Ve čtvrti Malé Galago existuje také věznice, a to jako součást bývalé budovy zemského a okresního soudu.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kulturní instituce[editovat | editovat zdroj]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Budova Zakarpatského regionálního uměleckého muzea.
Budova centra kultury a sportu.

Regionální muzeum (ukrajinsky Краєзнавчий музей) bylo založeno v roce 1945.[41] Kromě toho se zde nachází Muzeum architektury a života, které se nachází poblíž hradu a zahrnuje skanzen s dobovými dřevěnými domy a kostelem sv. Michala. Mezi další patří např. Zoologické muzeum při místní univerzitě[9] nebo Muzeum umění.[15][42]

Divadla[editovat | editovat zdroj]

Mezi kulturní instituce patří Zakarpatské oblastní divadlo, které nese název po bratrech Juriju Augustinovi a Jevhenijovi Serhijovi, nachází se stranou centra města (na ulici Lva Tolstého). Slavnostně bylo otevřeno v druhé polovině 80. let 20. století.

Zakarpatské oblastní loutkové divadlo stojí přímo ve středu města na Divadelním náměstí. Slouží od roku 1980.

Užhorodské městské divadlo bylo založené roku 1920.[43]

V Užhorodu také existuje divadlo pod širokým nebem (amfiteátr), který leží na severním okraji města, v přírodním a do krajiny zasazeném svahu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Galerie Užhorod zde existuje již od roku 1998, dále se další výstavní prostor nachází v Zakarpatském uměleckém muzeu Josifa Bokšaje. Galerie Ilko[44] byla otevřena roku 2013. V metropoli oblasti ještě stojí neformální umělecká galerie s názvem Koridor.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

Každý rok se pravidelně konají v Užhorodě tzv. Dny Sakury. Název akce odkazuje na značný počet třešňových alejí po celém městě. Událost zahrnuje trhy, prezentaci dějin města a další.[45] V rámci jarní akce se volí na konci vždy tzv. Král Sakury.

Den města Užhorodu se pravidelně slaví 27. září na svátek Povýšení svatého kříže.

Kulturní památky a pamětihodnosti města[editovat | editovat zdroj]

Budova chemické fakulty.

V Užhorodě se nachází řada kulturních památek, včetně osmi památek, celonárodního významu,[46] 15 památek místního významu a řady dalších dle ukrajinských zákonů. Z nich se v samotném Užhorodě nachází řada navštěvovaných a historicky hodnotných staveb:

Dále se zde nachází množství kostelů různých vyznání.

V jižní části města stojí nově postavený[zdroj?] Chrám Krista Spasitele, a to na rohu ulic Svobody a Švabska.

Panoramatický pohled na zdi místního hradu.
Panoramatický pohled na zdi místního hradu.

Vzdálenost k nejbližším evropským metropolím[editovat | editovat zdroj]

Větší města v okruhu Užhorodu:

Růžice kompasu Slovensko Prešov (~115 km) Ukrajina Lvov (~133 km) Ukrajina Kyjev (~798 km) Růžice kompasu
Slovensko Košice (~98 km), Bratislava (~490 km) Sever Ukrajina Ivano-Frankivsk (~293 km)
Západ   Užhorod   Východ
Jih
Maďarsko Nyíregyháza (~92,6 km), Tokaj (~121 km) Rumunsko Satu Mare (~138 km), Cluj Napoca (~316 km) Rumunsko Sighetu Marmației (~170 km)

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Chajim Brody.
Samuel Schillinger.

Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Ve městě jsou konzuláty Maďarska, Rakouska a Slovenska.[57] Užhorod uzavřel partnerství s následujícími městy:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Pomník Vojtěcha Erdélyho a Jozefa Bokšaye
    Pomník Vojtěcha Erdélyho a Jozefa Bokšaye

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ужгород na ruské Wikipedii.

  1. ↑ Bratstvo sputnaných plynovodom. Pravda.sk. Dostupné online [cit. 2023-02-27]. (slovensky) 
  2. ↑ a b c EVANS, Andrew. Ukrajina. Praha: Nakladatelství Jota/Brandt, 2011. 652 s. ISBN 978-80-7217-899-5. S. 308. 
  3. ↑ KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 3. (ukrajinština) 
  4. ↑ a b KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 3. (ukrajinština) 
  5. ↑ a b EXKLUZIVNĚ: Vzpomínáme na Masaryka, říkají v Užhorodě. Proč nás ale nebráníte?. Denik.cz. Dostupné online [cit. 2022-08-17]. 
  6. ↑ Погода и климат: Počasí v Užhorodě [online]. [cit. 2010-09-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ Za Československa bylo nejlíp. Jak se v Užhorodu na Zakarpatí dodnes odráží dvě dekády strávené v Masarykově republice?. Hospodářské noviny [online]. [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ Мандрівка вихідного дня: Ужгород – місто сакур та ранньої весни. YE UA [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. (ua) 
  9. ↑ a b Прогулка по сказочному Ужгороду: старинные замки, венгерские улочки, чешский городок и ароматный бограч. РБК Украина. Dostupné online [cit. 2022-09-02]. (rusky) 
  10. ↑ Боздоський парк, Ужгород. ua.igotoworld.com [online]. [cit. 2023-02-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Контрастный закарпатский уик-энд: взгляд бывалого туриста на Мукачево и Ужгород. Unian [online]. [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. (ruština) 
  12. ↑ И это не Киев. Назван город с самой дорогой арендой жилья в Украине. RBC [online]. [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. (ruština) 
  13. ↑ Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 13. (ruština) 
  14. ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 27. (ruština) 
  15. ↑ a b c d e f Ужгород в деталях. Путеводитель по самым интересным памятникам, отелям и ресторанам города. РБК Украина. Dostupné online [cit. 2022-08-17]. (rusky) 
  16. ↑ KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 5. (ukrajinština) 
  17. ↑ LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Díl 3. Praha: Cody print ISBN 80-902964-7-5, ISBN 978-80-902964-7-3. OCLC 71294449 S. 334. 
  18. ↑ Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 15. (ruština) 
  19. ↑ Ako vyzerá ukrajinská revolúcia pod Karpatmi. Pravda.sk [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  20. ↑ Ukrajina - Honorární konzulát Užhorod. www.mzv.cz [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 
  21. ↑ Закарпатье 24/7. Как живет единственный регион Украины, где нет комендантского часа. RBC [online]. [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. (ruština) 
  22. ↑ a b Průvodce po Československé republice: Podkarpatská Rus. Praha: KČT v nakladatelství Orbis, 1937. S. 620–628. 
  23. ↑ Закарпатська область: Схема планування території, str 26. (ukrajinsky)
  24. ↑ http://www.yivoencyclopedia.org/article.aspx/Uzhhorod
  25. ↑ Kralupská socha Švejka by byla první v Česku. Pražský deník [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. 
  26. ↑ BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 393. (ukrajinština) 
  27. ↑ На Украине демонтировали очередной памятник Пушкину. Life.ru [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. (rusky) 
  28. ↑ КПП "Ужгород-Вишнє Нємецьке" з’єднає Україну з магістраллю D1 у Словаччині. Zakarpattya Online [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (ukrajinština) 
  29. ↑ Košice - Užhorod | eurobus - dopravná spoločnosť, autobusová doprava. www.eurobus.sk [online]. [cit. 2022-05-12]. Dostupné online. 
  30. ↑ В связи с реконструкцией железнодорожного вокзала в ужгороде пассажирам временно придется добираться до областного центра из чопа или мукачево. Fakty [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. 
  31. ↑ BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 314. (ukrajinština) 
  32. ↑ За місяць-другий буде запущено пасажирське сполучення з аеропорту "Ужгород" – Чубірко. Zakarpattya Online [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. (ukrajinština) 
  33. ↑ Аэропорт "Ужгород" может скоро заработать: почему это реально. RBC [online]. [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. (ruština) 
  34. ↑ Ужгородом мали їздити тролейбуси, але…. Varoš [online]. [cit. 2022-10-02]. Dostupné online. 
  35. ↑ Електротранспорт в Західній Україні – як усе починалося?. Fotografii Starogo Lvova [online]. [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. 
  36. ↑ Užhorod se dočká zavedení klasické MHD. Československý dopravák [online]. [cit. 2022-12-11]. Dostupné online. 
  37. ↑ Паспорт міста ужгород, str. 22 (ukrajinsky)]
  38. ↑ BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 360. (ukrajinština) 
  39. ↑ a b BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 332. (ukrajinština) 
  40. ↑ BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 382. (ukrajinština) 
  41. ↑ KOBAĽ, Josip. Užhorod vidomyj i nevidomyj. Lvov: Svit, 2005. 2002 s. ISBN 966-603-272-4. S. 29. (ukrajinština) 
  42. ↑ BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 313. (ukrajinština) 
  43. ↑ Знакомитесь - Ужгород!. Užhorod: Karpaty, 1971. S. 57. (ruština) 
  44. ↑ Галерея Илько: как за 6 лет изменить культурную жизнь Ужгорода. Varosh [online]. [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  45. ↑ Článek na stránkách zakarpati.cz
  46. ↑ DEHTJARJOVA, Lina; OLAŠIN, Oleg; SMIRJA, Teťjana. Довідник облаштування міста Ужгорода. [s.l.]: GiZ GMBH S. 5. (ukrajinština) 
  47. ↑ a b BEGEŠ, Mykola; CSILLA, Fedinec. Закарпаття 1919–2009 років: історія, політика, культура. Užhorod: Lira, 2010. ISBN 978-966-2195-98-9. S. 380. (ukrajinština) 
  48. ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 64. (ruština) 
  49. ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 59. (ruština) 
  50. ↑ DEHTJARJOVA, Lina; OLAŠIN, Oleg; SMIRJA, Teťjana. Довідник облаштування міста Ужгорода. [s.l.]: GiZ GMBH S. 76. (ukrajinština) 
  51. ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 66. (ruština) 
  52. ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 32. (ruština) 
  53. ↑ Парафія Покрова Пресвятої Богородиці [online]. [cit. 2022-11-21]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  54. ↑ POP, Ivan. Энциклопедия Подкарпатской Руси. Užhorod: Издательство владяка, 2001. 192 s. Dostupné online. ISBN 966-7838-23-4. S. 82. (ruština) 
  55. ↑ Spirituál kvintet přišel o hlas, Dušan Vančura zemřel kvůli zánětu zubu. idnes.cz. Dostupné online [cit. 2023-02-27]. 
  56. ↑ České stopy v Užhorodu: Ulice Ivana Olbrachta [online]. [cit. 2023-10-09]. Dostupné online. 
  57. ↑ Profil zastoupení na stránkách Embassy Worldwide (anglicky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUKAVEC, Jan. Kde se naše vlast dotýkala Číny: Užhorod. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha: Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5. 
  • KUŠNIR, B. G. Užgorod = Oujgorod = Uszgorod = Ujgorod = Užhorod. Užhorod: Karpaty, 1990. ISBN 5-7757-0055-4. 
  • PRECLÍK, Vratislav: „Prezident Masaryk a Podkarpatská Rus“, in Náš kalendář 2023, 176 str., M/T – +38 050 539-96-17. www.klubtgm.cz, S. 15-35, Vydavatel Klub TGM (Čech.Ukr), Užhorod, prosinec 2022
  • RYCHLÍK, Jan, RYCHLÍKOVÁ Magdalena. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. Praha: Vyšehrad, 2016. ISBN 978-80-7429-556-0.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vlajka Zakarpatské oblasti Zakarpatská oblast
Okresy Znak Zakarpatské oblasti
Města
Sídla městského typu
Bývalé okresy
Ukrajina – Україна – (UA)
Oblasti a jejich správní centra
Čerkaská oblast (Čerkasy) • Černihivská oblast (Černihiv) • Černovická oblast (Černovice) • Dněpropetrovská oblast (Dnipro) • Doněcká oblast (Doněck)¹ • Charkovská oblast (Charkov) • Chersonská oblast (Cherson) • Chmelnycká oblast (Chmelnyckyj) • Ivanofrankivská oblast (Ivano-Frankivsk) • Kirovohradská oblast (Kropyvnyckyj) • Kyjevská oblast (Kyjev) • Luhanská oblast (Luhansk)¹ • Lvovská oblast (Lvov) • Mykolajivská oblast (Mykolajiv) • Oděská oblast (Oděsa) • Poltavská oblast (Poltava) • Rovenská oblast (Rovno) • Sumská oblast (Sumy) • Ternopilská oblast (Ternopil) • Vinnycká oblast (Vinnycja) • Volyňská oblast (Luck) • Zakarpatská oblast (Užhorod) • Záporožská oblast (Záporoží) • Žytomyrská oblast (Žytomyr)
Autonomní republika a její správní centrum
Města se zvláštním postavením
¹Na části území těchto oblastí platí zákon o zvláštním statusu jednotlivých území v Doněcké a Luhanské oblasti.
²Území anektovaná Ruskou federací jako Republika Krym a federální město Sevastopol.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Užhorod&oldid=23765976“