Wikipedie:Typografické rady

Pro psaný text se postupem času vyvinulo značné množství pravidel, která podporují jeho čitelnost, a tím i srozumitelnost. Těmito pravidly se zabývá typografie (resp. sazba). Na této stránce najdete výběrový přehled typografických rad, které mohou být užitečné pro psaní textů na české Wikipedii. Tyto rady odpovídají českým typografickým zvyklostem. V některých částech jsou zjednodušené a přizpůsobené pro psaní na Wikipedii a na Internetu obecně.

Rady

Interpunkce

Mezery u interpunkčních znaků

Interpunkční znaménka jako tečka, čárka, středník, otazník, vykřičník atd. těsně (bez mezery) přiléhají k předchozímu slovu a za sebou mají mezeru.

• Špatně: Všichni,kdo / Všichni , kdo / Všichni ,kdo / Pozor !
• Správně: Všichni, kdo / Pozor!

U závorek se mezera vkládá před otevírací a za zavírací závorku:

• Špatně: Bush(USA) řekl / Bush ( USA ) řekl / Bush( USA) řekl
• Správně: Bush (USA) řekl

Pravidlo platí i pro iniciály jmen (jež se v angličtině někdy píšou bez mezer) a zkratky.

• Špatně: G.W. Bush / G.W.Bush / s.r.o. / MUDr.Novák
• Správně: G. W. Bush / s. r. o. / MUDr. Novák

Je vhodné, aby zkratka nebyla na konci řádku oddělena od pokračování téže věty. Proto se doporučuje za tečkou zkratky použít tvrdou mezeru ( ).

Výjimkou jsou zápisy, v nichž se interpunkční znaménka nepovažují za označení zkratky nebo řadové číslovky, ale za součást ucelené značky. Příkladem je čárka v desetinném čísle (viz čísla).

Registrované názvy

Na Wikipedii se také můžete setkat s názvy společností a organizací, jejichž zápis neodpovídá obecným pravopisným nebo typografickým pravidlům. Často například obchodní společnosti ve zkratce své právní formy nemají správné mezery (např. STUDENT AGENCY, s.r.o.).

Chybný nebo specifický pravopis názvu zapsaného v obchodním nebo obdobném rejstříku se považuje za směrodatnou součást názvu (např. zápis části názvu velkými písmeny, nedodržení pravidel o psaní velkých písmen na začátku slov, označování hlásek písmeny a přepis cizojazyčných a přejatých slov, hranice a dělení slov, použití interpunkčních znamének).

Naproti tomu specifika a chyby typografického rázu obsažené v zápise v úředním rejstříku (chybějící mezery za interpunkčními tečkami a čárkami nebo před a za pomlčkou, záměna pomlčky a spojovníku) se obvykle za směrodatnou součást názvu nepovažují a jejich opravení na standardní tvar se nepovažuje za pozměnění názvu. Použití podoby uvedené v Obchodním rejstříku se však z právního hlediska považuje za přesnější.

Zkratka na konci věty

Pokud se na konci věty objeví tečka z předcházející zkratky, další tečka pro ukončení věty se již nepíše.

• Špatně: Založil firmu Acme, s. r. o..
• Správně: Založil firmu Acme, s. r. o.

Výpustka (tři tečky)

Vypuštění části textu se označuje třemi tečkami, popř. speciálním znakem (tzv. výpustkou). Tečky jsou zásadně tři, jiný počet není dovolen. Pokud výpustkou věta končí, další tečka se již nepíše. Výpustka může buď navazovat na těsně předcházející slovo bez mezery, nebo být oddělena mezerou. Pokud označuje vypuštění části věty, odděluje se mezerou z obou stran. Pro výpustku existuje speciální znak … (též pomocí entity …), ale použití tří běžných teček se v praxi nepovažuje za chybu. Mezi tečkami se však zásadně nedělají žádné mezery.

• Špatně: Co dodat.... / Co dodat.. / Co dodat . . .
• Správně: Co dodat… / Co dodat...

Pomlčka, spojovník, minus

Klávesou - se píše spojovník (divis), který (jak název napovídá) slouží ke spojování slov, např. česko-německé, Praha-Ruzyně, Jean-Jacques.

Pro oddělování částí věty slouží pomlčka. Na běžných klávesnicích se nevyskytuje. Existuje v několika druzích, dnes se nejčastěji používá tzv. půlčtverčíková pomlčka v šířce přibližně písmene n (tedy půl čtverčíku). Pomlčku lze zapsat pomocí entity –, lépe však s využitím nabídky zvláštních znaků pod editačním oknem (viz část Zvláštní znaky). (Poznámka: v názvu článku se zvláštní znaky z praktických důvodů nepoužívají, v něm se proto místo pomlčky používá spojovník. V textu článku se však již pomlčka a další znaky nenacházející se na klávesnici používají bez omezení.)

Pomlčka stojící ve větě se odděluje z obou stran mezerou (…každý člověk – hodný toho jména – má…).

Pomlčka se používá také pro zápis číselných rozsahů, v tomto případě se v praxi obvykle sází těsně k oběma číslům (např. 100–200). Poradna ÚJČ a odborné typografické články ([1], [2]) též doporučují psaní bez mezer, které je i na české Wikipedii obvyklejší. U pěti- a víceciferných čísel nebo čísel se značkou jednotky však psaní rozsahu s mezerami může mít opodstatnění, aby byla zachována soudržnost obou položek rozsahu.

Jsou-li dva místní názvy spojeny v názvu souměstí (Frýdek-Místek, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) nebo v označení části města (Praha-Hostivař, Brno-Žabovřesky), klade se mezi ně spojovník. Má-li však jít o označení úseku, vzdálenosti, trati apod., píše se pomlčka (rychlodráha Praha–Ruzyně, vzdálenost Praha–Brno). Obvykle se v těchto případech spojovník nebo pomlčka píší bez mezer, ale pokud je název před znaménkem nebo za znaménkem víceslovný, doporučuje se v souvislém textu nebo seznamu tvořeném úzkými sloupci výjimečně použít psaní s mezerami, aby při dělení do řádků netvořila slova sousedící se znaménkem nedělitelný shluk (Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, Bílá Hora–Nádraží Hostivař). Spojovník v případě psaní s mezerami může být nahrazen pomlčkou (pošta Ostrava 9 – Mariánské Hory a Hulváky, trasa Český Těšín – Starý Jičín). Je však vhodné dbát na jednotnost způsobu psaní, pokud v jednom seznamu nebo v jedné části textu se vyskytují souběžně spojení jednoslovných i víceslovných výrazů.

K použití pomlčky nebo spojovníku v registrovaných úředních názvech například obchodních společností viz kapitolku Registrované názvy.

K používání pomlčky a spojovníku (včetně rozdílů proti obecným pravidlům pravopisu a proti ČSN 01 6910) se vyjadřuje také Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR v odpovědích na často kladené otázky.

Matematické znaménko minus se zapisuje pomocí entity −. Minus je oproti pomlčce o trochu posunut tak, aby byl ve stejné výšce jako vodorovná čárka ve znaménku plus: + − = oproti pomlčce + – = a spojovníku + - =. Pokud minus indikuje záporné číslo, stojí těsně před ním, bez mezery (−10), znaménka matematických operací se oddělují z obou stran mezerami (10 − 5), přinejmenším levá mezera by nejlépe měla být nedělitelná (viz výše).

Uvozovky

V češtině se uvozovky píší pomocí znaků „ a “, pro druhou úroveň uvnitř uvozovek se používají jednoduché uvozovky ‚ a ‘. Třetí povolený způsob, ruské (obrácené francouzské) uvozovky » a «, se na Wikipedii neobjevuje. Uvozovky je možno psát pomocí entit „ a “, resp. ‚ a ‘ (úhlové uvozovky » a «).

Znak " umístěný na klávesnici je někdy popisován jako uvozovky ASCII. Jeho používání místo uvozovek je sice tolerováno, pokud to však jde, je lepší používat „korektní uvozovky“. Jednotka palec či vteřiny se značí pomocí ″ (možno psát entitou ″).

Poznámka: v jiných jazycích se pro uvozovky používají jiné znaky, např. v angličtině šikmé horní uvozovky “ společně s ”.

Mezery

Mezer se v typografii používá mnoho druhů. Na Wikipedii se obvykle používají pouze dva druhy mezer: běžná a nedělitelná. Nedělitelná (v doslovném překladu nedělicí) mezera zaručuje, že v daném místě nenastane řádkový zlom, tzn. že část před mezerou a za mezerou nebudou na oddělených řádkách. Mezera se zapisuje pomocí HTML entity:   (z anglického non-breaking space), např. 1 metr, případně   (Unicode znak č. 160).

Nedělitelná mezera se používá zejména:

• mezi číslem a značkou jednotky (123 m) (ale ve významu přídavného jména se mezera nepíše vůbec: nesu 12m provaz, vypiji 10° pivo)
• v číslech pro oddělení skupin číslic (viz níže),
• v ustálených vícedílných zkratkách (s. r. o.),
• před pomlčkou oddělenou mezerami tak, aby při případném rozdělení zůstala na prvním řádku (lorem – ipsum),
• v datech mezi dnem a měsícem (5. dubna) – toto pravidlo se na Wikipedii příliš nepoužívá, neboť data jsou zapsána pomocí odkazu,
• ve spojení číslovky následující po výrazu, k němuž je vztažena (Praha 1, Karel IV., opus 7, str. 123)
• v češtině mezi neslabičnou předložkou a následujícím slovem (v Praze; někdy bývá tento požadavek uplatňován i u slabičných (samohláskových) jednopísmenných předložek o, u a spojek a, i s výjimkou malého a). Toto pravidlo se na Wikipedii často nedodržuje, neboť jeho dodržování je při ruční editaci textu náročné.

V typografické praxi se v některých situacích používá tzv. zúžená mezera (mezera menší šířky). Zúženou mezeru však významná část prohlížečů nezobrazí. Je vhodnější ji nahradit celou mezerou, nikoliv mezeru vynechat úplně: např. místo s. r. o. je vhodnější psát s. r. o. (a nikoli s.r.o.).

Viz též kapitolu Mezery u interpunkčních znaků.

Čísla

V češtině se desetinná část čísla odděluje od celé části desetinnou čárkou, nikoli tečkou. Kolem desetinné čárky se nepíší mezery. U čísel složených z pěti a více cifer se číslo rozděluje na skupiny po třech číslicích na každé straně desetinné čárky směrem od ní, přičemž se mezi nimi píše nedělitelná mezera (viz výše). U čtyřciferných čísel tvoří výjimku čísla v tabulce, kde jsou i vyšší řády, pak je možné samotné tisíce kvůli zarovnání oddělit.

Špatně

123.5

1.000.000

3000 0000

12345,67890

Bylo tam 2 345 lidí

Správně

123,5

1 000 000

30 000 000

12 345,678 90

Bylo tam 2345 lidí

Exponenty

Exponenty lze zapisovat buď speciálními znaky ², ³ (další čísla se zpravidla nepoužívají), nebo pomocí obecného zápisu horního indexu <sup>2</sup>. Obě možnosti by se ale rozhodně neměly v jednom textu kombinovat, neboť vzhled obou zápisů se obvykle liší (²²).

Vědecký zápis čísel

Vědecký zápis čísel sestává z mantisy a exponentu. Vypadá například následovně:

• −2,1×10⁻¹².

−2,1×10<sup>−12</sup>

Další možnost je s tečkou (uprostřed, nikoli běžnou interpunkční):

• −2,1·10⁻¹².

−2,1·10<sup>−12</sup>

Psaní vědeckých čísel má i svá „vědecká pravidla“. Exponent je vždy celé číslo, přičemž nula to bývá jen výjimečně, vyskytuje se většinou jen v souborech čísel s různě velkými exponenty. Podobně jsou na tom exponenty −1 a 1. Mantisa bývá desetinné číslo (ale nemusí), přičemž před desetinnou čárku je jen a právě řád jednotek. Mantisa tedy nikdy nezačíná nulou a před desetinnou čárkou má právě jednu číslici.

Notace 1,23e−45 se obyčejně v české literatuře neužívá. Její předností je, že není třeba psát exponenty, což ale v dnešní době již není pro počítače problém.

Nesprávné zápisy:

• −0,21·10⁻¹¹
• −2,1·10^−11,5
• −21·10⁻¹³
• 1,23e−45

Vědecký zápis čísel velmi zlehčuje orientaci v řádech měření, proto je velmi vhodný ve vědeckých pracech a při porovnávání různých měření. Není vhodné ho používat tam, kde by to čtenář nečekal. Například první novodobé olympijské hry byly sice v roce 1,896×10³, ale rozhodně to nevypadá dobře.

Jednotky

Jednotky se vždy pojí k číslu, ale jsou odděleny tvrdou mezerou. Příklady:

• 5,3 kg

5,3 kg

• 5,3 W/m²

5,3 W/m<sup>2</sup>

• 5,3 W·m⁻²

5,3 W·m<sup>−2</sup>

• 6,672×10⁻¹¹ N·m²·kg⁻²

6,672×10<sup>−11</sup>&nsbp;N·m<sup>2</sup>·kg<sup>−2</sup>

Jednotky nejsou odděleny mezerou, pokud číslo a jednotka vystupují v pozici přídavného jména. Příklady:

• 10% růst = desetiprocentní růst
• 12° pivo = dvanáctistupňové pivo
• 100km úsek = stokilometrový úsek

Jednotky se vždy píší vzpřímeným písmem (nikoli kurzívou). Není vhodné kombinovat zápisy pomocí lomítek a teček.

Stupně (např. Celsia nebo označující druh piva) se zapisují pomocí znaku „°“, nikoli pomocí znaku „˚“. Pozor, kelvin je jednotkou teploty, ale není to stupeň.

• 25 °C

25 °C.

• 300 K

300 K.

Úhlové jednotky

Úhlové jednotky se pojí k číslu a nejsou odděleny tvrdou mezerou.

Příklad:

• Svah má sklon 10°. Svah má sklon 10 stupňů.
• Sjíždíme 45° svah. Sjíždíme 45stupňový svah.

Chyba měření

Chyba měření je buď relativní, a pak se vyjadřuje většinou v procentech, nebo absolutní, a pak se vyjadřuje ve stejných jednotkách jako samotné měření.

Zápisy pak vypadají například:

• (−5,3±0,1) kg

(−5,3±0,1) kg

• −50,3 kg ±3,6 %

−50,3 kg ±3,6 %

• (−5,3±0,1)×10³ kg

(−5,3±0,1)×10<sup>3</sup> kg

• (−5,36±0,11) kg

(−5,36±0,11) kg

• −50,3 kg ±3,6 ‰

−50,3 kg ±3,6 ‰

U absolutní chyby je nejnižší řád měření maximálně stejný jako nejnižší řád chyby.

Matematické výrazy

Ve Wikipedii existuje specializovaná syntaxe pro psaní složitějších matematických vzorců, založená na programu TeX. Bližší podrobnosti najdete na Nápověda:Matematické vzorce.

U jednodušších vzorců v textu je však vhodné použití normálního textu. V takovém případě nezapomínejte na to, že:

• proměnné se píší kurzívou, čísla a názvy funkcí nikoli (sin 5a),
• pro odčítání se používá mínus, nikoli spojovník či pomlčka, pro číselný rozsah se však používá pomlčka (viz výše),
• znaménka operací se oddělují z obou stran mezerami (3 + 5), nejméně levá mezera by měla být nedělitelná, aby znaménko v případě řádkového zlomu zůstalo na konci první řádky (správně by se mělo objevit i na druhé řádce, to však dnešní HTML prohlížeče neumožňují),
• mínus k označení záporného čísla se píše zleva těsně bez mezery,
• krát je nejlepší psát jako entitu · (·), následuje možnost zápisu entitou × (×), která je ale vyhrazená spíše pro vektorové násobení, případně do vědeckého zápisu čísel; zcela typograficky nesprávné je použití malého X (x),
• mezi proměnnými zapsanými jedním písmenem se znak pro násobení nepíše,
• pro stupně, ať už úhlové nebo teplotní, se používá skutečný stupeň °, nikoli kroužek ˚,
• pro minuty se používá ′ (′), pro vteřiny pak ″ (″).

Datum

Pro psaní data existují dva způsoby. Lze je psát buď s mezerami jako s řadovými číslovkami (23. 3. 2006) nebo tak, že celý datový údaj je pojat jako značka a tečky jsou pojaty jako dělicí znaménka na způsob desetinné čárky (tedy 23.03.2006). První způsob se doporučuje používat v osobní, soukromé korespondenci, na peněžních dokladech, v právních písemnostech a obecně v souvislém textu, druhý způsob v obchodních a úředních dopisech, při vyplňování rubrik, v odvolacích údajích apod. (viz také ÚJČ AV ČR).

Na české Wikipedii se u důležitých časových údajů upřednostňuje slovní forma, která umožňuje použít aktivní odkaz v jednotném formátu (23. března 2006). Při psaní data v číselném formátu je z typografických důvodů (automatické zalamování řádků) vhodné psát buď bez mezer (23.03.2006), nebo s tvrdými mezerami ( ). Doporučuje se v celém článku používat stejný způsob. Na Wikipedii, která má být čtivou encyklopedií, nikoli složenkou, kterou máte zaplatit, se v případě, kdy se chcete vyhnout slovní formě, preferuje druhý, mírně složitější zápis.

Pro rozsahy roků („od roku 1805 do roku 1812“) se používá pomlčka (půlčtverčíková, –) bez mezer okolo (1805–1812). Tam, kde je místo jednoduché číslice rozsah určen více větnými členy, se používá pomlčka s mezerami okolo nebo slovo „až“. Příkladem jsou rozsahy s přesnějším datem („5. března 1980 – 12. dubna 1982“ nebo „5. března 1980 až 12. dubna 1982“). Pro roky před naším letopočtem existují články nazvané např. 10 př. n. l., záporná čísla se k tomu účelu nepoužívají; rozsahy let před naším letopočtem se zapisují takto:

• 10–8 př. n. l.

[[10 př. n. l.|10]]–[[8 př. n. l.]]

• 10 př. n. l. – 18 n. l.

[[10 př. n. l.]] – [[18|18 n. l.]]

U let z okolí počátku letopočtu je výhodné uvádět i to, zda se jedná o rok před naším letopočtem a nebo našeho letopočtu.

Čas

Čas (kolik je hodin) zapisujeme ve tvaru HH.MM:SS, kde HH je jedno- nebo dvojciferné číslo označující hodiny nezačínající nulou, MM je dvojciferné číslo označující minuty, které začíná nulou pro minuty menší než 10, a SS je dvojciferné číslo označující sekundy řídíci se stejným typografickým pravidlem jako MM. Sekundy nejsou samozřejmě povinné, pokud je situace nevyžaduje.

Podle kontextu se používá buď místní čas události, středoevropský (letní) čas nebo pokud je potřeba uvést použité časové pásmo.

• 2.10 - dvě hodiny a deset minut ráno (v noci).
• 16.25 - za pět minut půl páté odpoledne
• 18.03 - osmnáct hodin (šest hodin odpoledne) a tři minuty
• 6.08 - šest hodin (ráno) a osm minut.
• 11.12:08 - jedenáct hodin, dvánáct minut a osm sekund
• 8.02:03 EET - osm hodin, dvě minut a tři sekundy východoevropského času (zkratku časového pásma[3] je vhodné při prvním použití rozepsat či jinak vysvětlit)

Vyvarujte se používání zkratek AM a PM a používejte 24hodinový systém zápisu času. Jiný zápis času používejte jen ve vhodném kontextu.

Při zápisu délky intervalu (například čas zajetého kola nějakého závodu) se používá podobný zápis. Pokud to situace nevyžaduje, je možno vypustit hodiny, nebo naopak sekundy a zápis tedy může nabývat podob HH.MM:SS, MM:SS (MM nezačíná nulou) nebo HH.MM. V případě potřeby uvádění zlomků sekundy se používá běžný zápis desetinného čísla s desetinnou čárkou.

• 2.08:15 - dvě hodiny, osm minut a patnáct sekund
• 6.10 - šest hodin a deset minut
• 6:10 - šest minut a deset sekund
• 1:10,13 - jedna minuta, deset sekund a třináct setin (sekundy)
• 9,76 - devět sekund a sedmdesát šest setin (sekundy)
• 5.13:24,7 - pět hodin, třináct minut, dvacet čtyři sekund a sedm desetin (sekundy)

Vyvarujte se zápisům ve stylu např. 1h25m13s nebo 13'55'', které jsou sice srozumitelné, ale nezapadají do celkového grafického vzezření Wikipedie.

Akademické tituly a hodnosti

Vědecké hodnosti a tituly se píší s tečkou na konci a v přesně stanoveném sledu velkých a malých písmen: MUDr., MVDr., PhDr., PaedDr., JUDr., ThDr., PhMr., RNDr., Ing., Bc., Mgr., CSc., DrSc., Ing. arch.

Tituly akad. arch., ak. mal., ak. soch., prof., doc. a podobné se píší s malým písmenem na začátku, pokud nejsou na začátku věty nebo nadpisu.

Tituly CSc., DrSc. a Ph.D. se píší za jménem a od jména se vždy oddělují čárkou. Příklad: Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc.

Zvláštní znaky

Pro psaní některých zvláštních nebo méně používaných znaků nebo jejich skupin můžete využít nabídku znaků, která se zobrazuje pod editačním oknem. Pokud váš prohlížeč podporuje JavaScript, vloží se znak kliknutím. (Pro psaní jednotlivých znaků lze použít také kombinace levé klávesy Alt s příslušným kódem znaku vyťukaným na numerické klávesnici.)

V nabídce jsou česká a slovenská písmena s diakritickými znaménky, interpunkční znaménka, která nejsou na běžných klávesnicích („“ – — … ’& «»), matematické a další značky (± − × ~ # ° † € ¿), zjednodušeně psané exponenty (¹ ² ³), wiki entity (závorky pro odkazy a šablony, svislítko) a HTML prvky (tvrdá mezera, HTML ohraničení komentáře).

Zvýrazňování

Hlavním způsobem pro zvýraznění je kurzíva a tučné písmo. Třebaže mnohde mimo Wikipedii je tučné písmo oblíbeno jako ideální zvýraznění slov nebo vět, ke stylu Wikipedie časté využívání tučného písma nepatří: ve Wikipedii se tučně označuje první výskyt názvu článku v úvodní větě, případně též jeho synonyma nebo klíčové základní pojmy, z nichž na článek například vede přesměrování. Nepostačuje-li ke zvýraznění kurzíva, lze využít nadpisy a členění textu do odstavců.

Kurzívou se na Wikipedii také označují názvy filmů, knih apod.

Jiné způsoby zvýrazňování (jiné písmo, barvy, podtržení) by se mělo využívat jen velice zřídka, v opravdu zvláštních případech. Zvláště podtrhávání je na Internetu nevhodné, neboť je možná jeho záměna s hypertextovým odkazem.

Poznámka k normám

Existující norma ČSN 01 6910:2007 se zabývá tvorbou obchodních a úředních písemností, nikoliv typografií. Proto některé otázky řeší jiným způsobem. Poslední existující typografickou normou byla ON 88 2503:1974, která byla k 1. 1. 1994 bez náhrady zrušena. V současné době v České republice neexistuje žádná norma zabývající se pravidly typografie.

Související články

• Wikipedie:Pravopisné rady
• Wikipedie:Vzhled a styl

Externí odkazy

• Hříchy pro šíleného korektora
• Typografie na webu v kostce
• Jak správně psát uvozovky