Sekerkové ze Sedčic: Porovnání verzí
m →Historie: Rozlišovač |
obrázek značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - dynastie |
|||
| jméno = Sekerkové ze Sedčic |
|||
| znak = Sekerkové ze Sedčic - coat of arms.png |
|||
| země = České království |
|||
| popisek = Erb Sekerků ze Sedčic |
|||
}} |
|||
'''Sekerkové ze Sedčic''' byli [[češi|český]] [[Vladyka|vladycký]] rod, svůj [[přídomek]] odvozovali podle vsi [[Sedčice]] na [[Žatec]]ku. |
'''Sekerkové ze Sedčic''' byli [[češi|český]] [[Vladyka|vladycký]] rod, svůj [[přídomek]] odvozovali podle vsi [[Sedčice]] na [[Žatec]]ku. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
První zmínky o rodu se objevují ve 14. století. |
[[První písemná zmínka|První písemné zmínky]] o rodu se objevují ve 14. století. Zakladatelem rodu se stal Jindřich. Rod nejprve držel statky pouze na Žatecku. V 16. století se rodina rozrostla a rozdělila do tří větví se sídly v Sedčicích, [[Veletice|Veleticích]] a [[Lobkovice|Lobkovicích]]. Patřili jim panství [[Kounov (okres Rakovník)|Kounov]], [[Kopisty]], [[Podmokly]], [[Měcholupy (okres Louny)|Měcholupy]], [[Odolena Voda]] či [[Neratovice]]. Působili jako hejtmani či královští úřednici. Ratiboř se stal [[kadaň]]ským hejtmanem. |
||
Jaroslav Sekerka ze Sedčic věřil, že jeho rod pochází ze slavného rodu [[Vršovci|Vršovců]] a zasazoval se o potvrzení této skutečnosti, padělal listiny a rozšiřoval pověst o domnělém původu. V roce |
Jaroslav Sekerka ze Sedčic věřil, že jeho rod pochází ze slavného rodu [[Vršovci|Vršovců]] a zasazoval se o potvrzení této skutečnosti, padělal listiny a rozšiřoval pověst o domnělém původu. V roce 1543 se snažil k legalizaci požadavku, kvůli jeho smrti v roce 1544 se toto nepovedlo, ovšem o půldruhého století později se tato myšlenka objevila znovu. Jaroslav Sekerka nakonec jako nejvyšší [[vachmistr]] císařského vojska dosáhl u dvorské kanceláře potvrzení falešného majestátu svého předka. Od roku 1666 se mohl psát jako Sekerka ze Sedčic, hrabě z Vršovců. Roku 1677 zemřel bez dědiců. Někteří příslušníci veletické větve rodu dožívali v Čechách ještě na přelomu 17. a 18. století.<ref name="otto"/> |
||
=== V exilu === |
|||
Po [[třicetiletá válka|třicetileté válce]] odešli z Čech a usadili se v [[Prusko|Prusku]]. |
|||
Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] hledala [[Rekatolizace|nekatolická]] část rodiny [[Azyl|útočiště]] na různých místech [[Sasko|Saska]] a [[Lužice]]. Například Bohuslav Sekerka (''Bohuchval, Gottlob)'' ze Sedčic se v letech 1624–1630 zdržoval ve [[Freiberg|Freibergu]], kde se mu narodil syn a dcera. Později žil v [[Míšeň|Míšni]], [[Pirna|Pirně]], v roce 1635 byl v seznamu [[Exulanti|exulantů]] v [[Drážďany|Drážďanech]] kde žil s 2 dcerami, 2 syny a 2 služkami. V Drážďanech neměl povolení k pobytu. Později se tento šlechtic přemístil zpět do Pirny, kde byl zraněn a oloupen Švédy, a v roce 1640 zažádal v [[Žitava|Žitavě]] o pas na cestu do Čech. V Čechách mu byl povolen pobyt jen na šest týdnů a při návratu lodí po [[Labe|Labi]], kdy loď ztroskotala, přišel Bohuslav Sekerka o doklady i pas. V roce 1655 žil v [[Bernburg]]u.<ref name="sterikova"/> |
|||
Rathibor Sekerka Setzitz, eques Bohemus, byl dne 27. listopadu 1628 zapsán ke studiu na [[Univerzita ve Franekeru|univerzitě ve Franekeru]]. Jen v tomto roce bylo na univerzitu ve [[Franeker|Frankeru]] přihlášeno sedmnáct [[Doba pobělohorská|pobělohorských]] exulantů z řad šlechty.<ref name="engelbrecht"/> |
|||
V roce [[1717]] pruský dvůr uznal rodině hraběcí stav a později i právo nazývat se Vršovci. |
|||
== Erb == |
== Erb == |
||
| Řádek 16: | Řádek 23: | ||
Spojili se s [[Údrčtí z Údrče|Údrckými]], [[Příchovští z Příchovic|Příchovskými]], [[Šlikové|Šliky]] či [[Štampachové ze Štampachu|Štampachy]]. |
Spojili se s [[Údrčtí z Údrče|Údrckými]], [[Příchovští z Příchovic|Příchovskými]], [[Šlikové|Šliky]] či [[Štampachové ze Štampachu|Štampachy]]. |
||
== |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
|||
| ⚫ | |||
<references> |
|||
<ref name="otto">{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = Ottův slovník naučný, díl XXII |
|||
| url = https://archive.org/stream/ottvslovnknauni36ottogoog#page/n908/mode/2up |
|||
| vydavatel = Jan Otto |
|||
| místo = Praha |
|||
| datum přístupu = 10.1.2017 |
|||
| datum vydání = 1904 |
|||
| strany = 808–809 |
|||
}}</ref> |
|||
<ref name="sterikova">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Štěříková |
|||
| jméno = Edita |
|||
| odkaz na autora = Edita Štěříková |
|||
| titul = Exulantská útočiště v Lužici a Sasku |
|||
| vydání = 1 |
|||
| vydavatel = Kalich |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 2004 |
|||
| počet stran = 549 |
|||
| strany = 253 |
|||
| isbn = 80-7017-008-5 |
|||
}}</ref> |
|||
<ref name="engelbrecht">{{Citace sborníku |
|||
| příjmení = Engelbrecht |
|||
| jméno = Wilken |
|||
| titul = Význam Fríské akademie ve Franekeru pro pobělohorský exil |
|||
| sborník = Studia Moravica III. Sborník historiografických, filologických a uměnovědných příspěvků přednesených na vědecké konferenci Mars Moravicus – Neklidná léta Moravy |
|||
| vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci |
|||
| místo = Olomouc |
|||
| rok vydání = 2005 |
|||
| isbn = |
|||
| url = http://neon.niederlandistik.fu-berlin.de/static/nem_geschiedenis/Oost/Engelbrecht_text_Franeker.pdf |
|||
| strany = |
|||
}}</ref> |
|||
</references> |
|||
=== Literatura === |
|||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
| ⚫ | |||
* [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]] |
* [[Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů|Seznam českých šlechtických rodů]] |
||
[[Kategorie:České šlechtické rody]] |
[[Kategorie:České šlechtické rody]] |
||
[[Kategorie:Pobělohorští exulanti]] |
|||
Aktuální verze z 23. 7. 2022, 10:12
| Sekerkové ze Sedčic | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sekerkové ze Sedčic byli český vladycký rod, svůj přídomek odvozovali podle vsi Sedčice na Žatecku.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemné zmínky o rodu se objevují ve 14. století. Zakladatelem rodu se stal Jindřich. Rod nejprve držel statky pouze na Žatecku. V 16. století se rodina rozrostla a rozdělila do tří větví se sídly v Sedčicích, Veleticích a Lobkovicích. Patřili jim panství Kounov, Kopisty, Podmokly, Měcholupy, Odolena Voda či Neratovice. Působili jako hejtmani či královští úřednici. Ratiboř se stal kadaňským hejtmanem.
Jaroslav Sekerka ze Sedčic věřil, že jeho rod pochází ze slavného rodu Vršovců a zasazoval se o potvrzení této skutečnosti, padělal listiny a rozšiřoval pověst o domnělém původu. V roce 1543 se snažil k legalizaci požadavku, kvůli jeho smrti v roce 1544 se toto nepovedlo, ovšem o půldruhého století později se tato myšlenka objevila znovu. Jaroslav Sekerka nakonec jako nejvyšší vachmistr císařského vojska dosáhl u dvorské kanceláře potvrzení falešného majestátu svého předka. Od roku 1666 se mohl psát jako Sekerka ze Sedčic, hrabě z Vršovců. Roku 1677 zemřel bez dědiců. Někteří příslušníci veletické větve rodu dožívali v Čechách ještě na přelomu 17. a 18. století.[1]
V exilu[editovat | editovat zdroj]
Po bitvě na Bílé hoře hledala nekatolická část rodiny útočiště na různých místech Saska a Lužice. Například Bohuslav Sekerka (Bohuchval, Gottlob) ze Sedčic se v letech 1624–1630 zdržoval ve Freibergu, kde se mu narodil syn a dcera. Později žil v Míšni, Pirně, v roce 1635 byl v seznamu exulantů v Drážďanech kde žil s 2 dcerami, 2 syny a 2 služkami. V Drážďanech neměl povolení k pobytu. Později se tento šlechtic přemístil zpět do Pirny, kde byl zraněn a oloupen Švédy, a v roce 1640 zažádal v Žitavě o pas na cestu do Čech. V Čechách mu byl povolen pobyt jen na šest týdnů a při návratu lodí po Labi, kdy loď ztroskotala, přišel Bohuslav Sekerka o doklady i pas. V roce 1655 žil v Bernburgu.[2]
Rathibor Sekerka Setzitz, eques Bohemus, byl dne 27. listopadu 1628 zapsán ke studiu na univerzitě ve Franekeru. Jen v tomto roce bylo na univerzitu ve Frankeru přihlášeno sedmnáct pobělohorských exulantů z řad šlechty.[3]
Erb[editovat | editovat zdroj]
Ve znaku nosili tzv. mluvící znamení – dvě zkřížené válečné sekery, které nejprve měly celé stříbrnou barvu, později topůrka získala zlatou barvu. Štít byl modré barvy.
Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]
Spojili se s Údrckými, Příchovskými, Šliky či Štampachy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXII [online]. Praha: Jan Otto, 1904 [cit. 2017-01-10]. S. 808–809. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 s. ISBN 80-7017-008-5. S. 253.
- ↑ ENGELBRECHT, Wilken. Význam Fríské akademie ve Franekeru pro pobělohorský exil. In: Studia Moravica III. Sborník historiografických, filologických a uměnovědných příspěvků přednesených na vědecké konferenci Mars Moravicus – Neklidná léta Moravy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Sekerkové ze Sedčic, s. 138–139.