Psychiatrická nemocnice Bohnice

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Psychiatrická nemocnice Bohnice
Administrativní budova u hlavního vchodu v pohledu z ulice
Administrativní budova u hlavního vchodu v pohledu z ulice
Účel stavby
Poloha
AdresaBohnice, ČeskoČesko Česko
UliceÚstavní
Souřadnice50°8′1″ s. š., 14°25′26″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky40605/1-1570 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Psychiatrická nemocnice Bohnice (do 30. června 2013 Psychiatrická léčebna Bohnice)[1] se nachází v Praze-Bohnicích (městská část a městský obvod Praha 8).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Václava v areálu nemocnice
Administrativní budova u hlavního vchodu v pohledu z areálu (2012)
Administrativní budova v roce 2023

Ústav byl založen počátkem 20. století (na průčelí vchodové budovy je uveden rok 1909) a byl tehdy společně s vídeňským ústavem nejmodernějším a největším obdobným ústavem v Rakousku-Uhersku. Oba ústavy měly dokonce stejného architekta Václava Roštlapila (mj. tvůrce monumentální Strakovy akademie v Praze-Klárově a Akademie výtvarných umění v Praze-Letné).[2]

Jako samostatný právní subjekt byla Psychiatrická léčebna Bohnice založena roku 1990, k 1. červenci 2013 byla přejmenována na Psychiatrickou nemocnici Bohnice. V centru její pozornosti je psychiatrická léčba a ošetření nebo vyšetření jedinců, kteří jsou v rámci duševní choroby nebezpeční sobě nebo okolí.

V lidové řeči je slovo „Bohnice“ užíváno jako symbolické obecné označení blázince nebo psychiatrického ústavu.[3]

Organizace a činnost[editovat | editovat zdroj]

Ústav má mnoho oddělení, mimo jiné tzv. centrum krizové intervence (včetně linky důvěry s poradenskou službou), několik oddělení pro léčbu klasických duševních chorob, oddělení gerontopsychiatrie, odd. léčby závislostí (alkohol, drogy, gamblerství) a také terapeutické dílny (keramika, pletení košíků, výroba svíček, knihvazačství, dřevařská dílna aj.). Pro hospitalizované pacienty je také možnost účastnit se muzikoterapie, hipoterapie atd. V areálu nemocnice se nachází divadlo Za plotem, otevřené po rekonstrukci v roce 1991, sloužící pacientům i veřejnosti. Pravidelně se v nemocnici konají nejen hudební festival Babí léto a divadelní festival Mezi ploty, ale i koncerty v klubu V. kolona.

Rehabilitační a resocializační projekty ústavu jsou částečně financovány z prostředků EU. Na hospitalizaci některých pacientů může navazovat v rámci resocializačního programu i možnost chráněného či komunitního bydlení.

V areálu nemocnice sídlí a působí i další instituce, například Psychiatrické centrum Praha (bývalý Výzkumný ústav psychiatrický) a Linka bezpečí pro děti.

Oddělení[editovat | editovat zdroj]

  • Akutní péče I (Centrální příjem pacientů v samostatné budově, Příjmové oddělení a Oddělení pro léčbu afektivních poruch, pavilon 27)
  • Akutní péče II (pro ženy i muže v pavilonu 23 a pro ženy i muže v pavilonu 26)
  • Akutní péče III (příjmové oddělení v pavilonu 1, denní stacionář v pavilonu 3)
  • Závislosti ženy (příjmové oddělení v pavilonu 8, následná režimová péče v pavilonu 7)
  • Závislosti muži (příjmové oddělení v pavilonu 31, režimová péče v pavilonu 18, režimové oddělení v pavilonu 35)
  • Ochranné léčby (režimové sexuologické oddělení v pavilonu 5, příjmové oddělení psychiatrické, protialkoholní, protitoxikomanické v pavilonu 17)
  • Následná péče I (pro muže v pavilonu 20, koedukované v pavilonu 21, pro nemocné v pavilonu 30)
  • Následná péče II (kombinace s mentálním postižením v pavilonu 14, dlouhodobá resocializace v pavilonu 15, pro muže s mentálním postižením v pavilonu 33)
  • Následná péče III (tři resocializační oddělení: pro muže v pavilonu 11, pro ženy v pavilonu 12, pro muže v pavilonu 13)
  • Gerontopsychiatrie akutní péče (pavilony 29 a 32)
  • Gerontopsychiatrie následná péče (pro ženy v pavilonu 9, v pavilonu 10 přízemí pro muže a patro koedukované, v pavilonu 24 přízemí pro ženy a patro koedukované)
  • Oddělení zdravotně sociální péče (v pavilonu 34)
  • Dětské oddělení (v pavilonu 28)
  • Interní oddělení (interní oddělení v pavilonu 22, léčebna dlouhodobě nemocných v pavilonu 25)
  • Komunitní péče (centrum krizové intervence, komunitní terénní centrum v zadním traktu divadla, centrum terapeutických aktivit, centrum psychosociálních služeb v pavilonu 4, ambulance a denní stacionář)
  • Rentgenologie (radiologické oddělení v pavilonu 6, detašované pracoviště na interně v pavilonu 22)
  • Rehabilitace (psychosomatická rehabilitace a fyzioterapie, fyzioterapie v zadním traktu divadla, hipoterapie v areálu farmy, kinezioeterapie v prostorách tělocvičen i jinde)

Vodárenská věž[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Věžový vodojem Bohnice.

Součástí areálu je také secesní věžový vodojem, který se nalézá za kostelem sv. Václava. Jedná se o polyfunkční vodojem, vysoký cca 45 m. Jeho autorem je Václav Roštlapil. Vodojem má čtyři nádrže – nejvýše je nádrž o objemu 300 m3 na užitkovou vodu, čerpanou z artéských studní na Tříkrálce u Vltavy. Pod touto nádrží jsou dvě expanzní nádrže otopného systému o objemu 5 m3. Pod nimi je nádrž o objemu 70 m3 na teplou vodu a nejníže je nádrž o objemu 80 m3 pro potřeby ústředních lázní. Vodojem byl odstaven v roce 1972, kdy byla léčebna připojena na veřejný vodovod. V roce 1996 byla provedena oprava fasády vodojemu.[4][5]

Památková ochrana[editovat | editovat zdroj]

Dostupné mapy ke článku

Celý areál je chráněn jako kulturní památka.[6] V roce 1964 byly jako památky zapsány kostel a zámeček, později byla ochrana rozšířena na celý areál nemocnice s výjimkou některých novějších staveb.

Chráněné budovy a parcely:

Léčebna měla vlastní hřbitov, založený roku 1909 přibližně 700 metrů západním směrem od hospodářského dvora. Hřbitov je zpustlý, veřejně nepřístupný a není součástí kulturní památky - areálu nemocnice.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • MUDr. Jan Cimický – v letech 1981–1996 primář socioterapeutického a rehabilitačního oddělení – pavilon č. 4, popularizátor psychiatrie. V září 2023 obžalován z trestných činů vůči 35 obětem z řad pacientek.
  • MUDr. Cyril Höschl – český psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog. Po roce 1989 byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V letech 1990–2021 ředitel Psychiatrického centra Praha, jehož základnou byly pavilony č. 19 a 23, a přednosta Psychiatrické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
  • MUDr. Karel Nešpor – primář oddělení následné péče a léčby závislostí, popularizátor psychiatrie.
  • MUDr. Petr Rákos (1956–1994) – bývalý primář, spoluzakladatel a vedoucí lékař Centra krizové intervence (původně pavilon č. 3), autor knihy Korvína čili Kniha o havranech.[8] Z jeho iniciativy byl roku 1982 realizován divadelní projekt „Bohnická divadelní společnost“ na pomezí psychiatrie a divadla.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ VÁLKOVÁ, Hana. Z psychiatrických léčeben budou nemocnice. Zmizí doléčování, varuje lékař. iDNES.cz [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-07-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ Psychiatrická nemocnice Bohnice: Historie nemocnice. Josef Tichý, 2015. Dostupné z WWW.
  3. ↑ OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého. Třetí, doplněné s rozšířené vydání. Praha: Paseka, nakladatelství a vydavatelství, 2005. ISBN 80-7185-638-X. S. 29. 
  4. ↑ Vodarny-originál. www.vodarenskeveze.cz [online]. [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ JÁSEK, JAROSLAV, 1945-. Pražské vodní věže. Vyd. 1. vyd. Praha: VR Atelier 104 s. Dostupné online. ISBN 80-238-6478-5, ISBN 978-80-238-6478-6. OCLC 85010939 
  6. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-21]. Identifikátor záznamu 152683 : Nemocnice - psychiatrická léčebna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  7. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-10-21]. Identifikátor záznamu 156725 : Činžovní dům - hospoda Štrasburk. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  8. ↑ RÁKOS, Petr. Korvína čili kniha o havranech. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1993. 186 s. Imagena. ISBN 80-202-0422-9.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Psychiatrická_nemocnice_Bohnice&oldid=23814199“