Okrouhlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o sídlištním útvaru. Další významy jsou uvedeny na stránce Okrouhlice (rozcestník).
Okrouhlice
Byšičky, u Lysé nad Labem
Okrouhlice Charlottenburg v Banátu, založeno 1771

Okrouhlice (méně často též okrouhlík) je druh vesnice s domy kolem okrouhlé návsi.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sídlištní útvary tohoto druhu vznikaly v kolonizačním období od raného a vrcholného středověku. Domy jsou uspořádány okolo dostatečně prostorné, kruhové či oválné (okrouhlé) návsi, obvykle i s menším rybníkem. Od domů do volné krajiny byly radiálně rozloženy pěstební pozemky tvaru kruhové výseče. Sestava domů vytvářela vlastně spolu s ploty jakousi jednoduchou hradbu, především proti divoké zvěři. Na noc byl na náves naháněn dobytek. Tento způsob se v západních zemích - zejména v Německu - pokládá za charakterní znak slovanské kolonizace, i když jsou známy příklady i z neslovanského prostředí.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tento způsob založení nové osady se prokázal být účinný v jistém krajinném a terénním prostředí. Okrouhlice vznikaly obvykle v rovinatém prostředí středoevropských doubrav na nově vzniklé mýtině.

Nejčastěji se vyskytují ve středoněmecké rovině, zejména v zemích Durynsko a Dolní Sasko, a v polském Dolním Slezsku. V severním Německu jsou spojeny zejména s krajem Drawehn, kde jsou památkou po vymřelém kmeni Polabských Slovanů - Drevjanů. V českých zemích jsou méně časté, vyskytují se sporadicky na okraji Polabí (např. vesnice Byšičky nebo Vápensko, založené hrabětem Františkem Antonínem Šporkem) a v Poohří. Na Moravě jsou vzácné (např. Prostějovičky).[1] Místní název (toponymum) Okrouhlice v každém případě pochází od sídlištního tvaru, i když dnes už není zachován. Okrouhlice jako sídlištní typ je svědectvím a rozpoznávacím znakem určitých historických procesů. Jiné typy vesnic jsou: ulicovka, shluková nebo lánová vesnice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Prostějovičky. Sv. 20, str. 786.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohuslav Syrový: Architektura (encyklopedie), Praha SNTL 1973. s. 204
  • Wilfried Koch: Evropská architektura, Praha Ikar 1998. s. 395

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]