Josef Bárta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Josef Bárta (rozcestník).
Josef Bárta
Základní informace
Narození1744
Praha)
České královstvíČeské království České království
Úmrtí13. června 1787 (ve věku 43 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Žánryopera
Povoláníhudební skladatel a varhaník
Nástrojevarhany
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bárta (psán také Barrta, Bartha nebo Bartta) (~1744, Praha13. června 1787 Vídeň)[p 1] byl český hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

V Praze se stal knězem. Do roku 1772 působil jako varhaník v chrámu sv. Salvátora u paulánů a v kostele sv. Michala u servitů. Později přesídlil do Vídně, kde měla ještě v témže roce premiéru jeho první opera La Diavolessa komponovaná na text Carla Goldoniho. Následující dvě opery byly psány na německý text ve formě singspielu pro vídeňský Burgtheater. Za pozornost stojí, že byly uvedeny o několik let dříve než Mozartův Únos ze serailu (1782), který je považován za zakladatele žánru. Bártovy opery si získaly značnou oblibu a árie z nich byly často upravovány pro komorní orchestr.

Z jeho dalších skladeb jsou významné jeho symfonie. Řada z nich vznikla již za jeho pobytu v Praze. Většina jeho symfonií má klasickou formu třívěté italské symfonie (Allegro-Andante-Allegro), při čemž první a poslední věta je psána v sonátové formě. Symfonie v molových tóninách mívají pomalý úvod. Jeho pozdní díla nesou výrazné rysy tehdy módního uměleckého stylu Sturm und Drang.

Kromě operní a symfonické hudby zkomponoval velké množství hudby komorní, z níž stojí za pozornost zejména jeho smyčcové kvartety.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

Instrumentální hudba[editovat | editovat zdroj]

  • 13 symfonií;
  • 18 quartetti per archi (smyčcová kvarteta);
  • 9 sonate per fortepiano/clavicembalo (sonáty pro klavír);
  • Parthia ex in do magg, (pro dva hoboje, dva lesní rohy a dva fagoty).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle některých zdrojů zemřel 1805 nebo 1808.[1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J.G. Meusel: Deutsches Künstlerlexikon oder Verzeichnis der jetzt lebenden deutschen Künstler (Lemgo, 1778).
  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha.
  • Camillo Schoenbaum: Die böhmischen Musiker in der Musikgeschichte Wiens vom Barock zur Romantik. (Studien zur Musikwissenschaft (StMw) 25, 1962), ISSN 0930-9578.
  • Hellmut Federhofer: Die donnernde Legion von Joseph Barta. (Součást sborníku Rainer Cadenbach, Helmut Loos: Beiträge zur Geschichte des Oratoriums seit Händel. Festschrift Günther Massenkeil zum 60. Geburtstag. Voggenreiter, Bonn 1986, ISBN 3-8024-0146-8, S. 135–150.
  • Jaromír Havlík: Symfonie Antonína Laubeho a Josefa Bárty, UK Praha, 1975, (disertační práce).
  • JAKUBCOVÁ, Alena, a kol. Česká divadelní encyklopedie - Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Praha: Divadelní ústav, Academia, 2007. ISBN 978-80-7008-201-0, ISBN 978-80-200-1486-3. S. 36–37. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]