Heinrich Karl Scholz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich Karl Scholz
Narození16. října 1880
Rakousko-Uhersko Luh, Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. června 1937 (ve věku 56 let)
Rakousko Vídeň, Rakousko
ZeměRakousko
VzděláníAkademie výtvarných umění ve Vídni
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povolánísochař, malíř
OceněníGundelova cena
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Heinrich Karl Scholz (16. října 1880 Luh[1], Rakousko-Uhersko12. června 1937 Vídeň, Rakousko) byl rakouský sochař.[2]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V mládí se vyučil malířem porcelánu. Pak pokračoval na pokračovací škole v Hejnicích,[3] dále mezi roky 1900 a 1905 na liberecké Střední průmyslové škole, po níž následně pokračoval Akademii výtvarných umění ve Vídni. Zde ho učili například Edmund Hellmer nebo Hans Bitterlich.[4] Od roku 1912 žil ve Vídni[3] a tam také začal ještě během studií tvořit svá první díla. Získal za ně například Gundelovu cenu.[4]

Scholz tvořil jak velká díla, tak také plakety, medaile nebo plastiky. Jeho díla jsou vystavena v severních Čechách, dále v Haliči, což je území rozkládající se v Polsku a na Ukrajině, a jeho tvorba se nachází také ve Vídni.[4]

Jeho postavu zahrnul český spisovatel Jaroslav Hašek do svého románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, kde se zmiňuje o postavě sochaře Scholce.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi Scholzova díla patří například:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Raspenava
  2. VINKLÁT, Pavel Déčko; FILIPOVÁ, Dana. Raspenava – město na Smědé. 1. vyd. Liberec: Knihy 555, 2007. 160 s. ISBN 80-86660-18-4. 
  3. a b c d Scholz Heinrich (Jindřich) Karl (Karel) [online]. Kostelec nad Černými lesy: Archiv výtvarného umění [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. 
  4. a b c d Heinrich Karl Scholz [online]. Liberec: Liberec : Reichenberg [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. 
  5. ŠVECOVÁ, Jana. Do Frýdlantu se vrátí Valdštejn. Deník [online]. 2011-08-26 [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]