Dejvice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dejvice
Ulice Dejvická
Ulice Dejvická
Lokalita
Městská částPraha 6
Správní obvodPraha 6
ObvodPraha 6
ObecPraha
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°6′17″ s. š., 14°22′28″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel23 401 (2021)[1]
Počet domů2 505 (2011)[2]
Počet ZSJ14
Dejvice na mapě
Dejvice
Dejvice
Další údaje
Kód části obce400459
Kód k. ú.729272
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dejvice (německy Dejwitz)[3] jsou městská čtvrť a katastrální území v pražské městské části Praha 6, rozkládající se severně od Pražského hradu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Hanspaulka#Dávná historie.

Nejstarší osídlení Dejvic bylo v oblasti Baby a Šárky, kde bylo osídlení minimálně z období kultury s nálevkovitými poháry a také z období knovízké kultury.

Od 11. století[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o Dejvicích jsou z roku 1088, tehdy se jednalo o ves ležící na svazích pod dnešní Horní Šárkou - Dejvice jsou uvedeny v zakládací listině Vyšehradské kapituly. Král Vratislav II. v ní daruje ves kostelu svatého Petra a Pavla na Vyšehradě:

„Degnicih de terra ad II aratra cum tomariis Bogdan, Premii.“[4] (Dehnických pozemků na dva pluhy se soustružníky Bohdanem a Přemilem.)[5] Nároky z této listiny byly potvrzeny králem Přemyslem Otakarem I. v roce 1222.[6]

V té době nesla ves název Degnici, díky hláskovému vývoji se jméno později změnilo na Dehnice a posléze vlivem lidové etymologie se název v 19. století změnil na Dejvice, úředně byla tato verze jména zanesena v roce 1886.[7][8] Původ jména bývá vysvětlován několika způsoby – jedna možnost je, že jméno má patronymický původ[7] odkazující na potomky Dehnovy, podle další verze bylo jméno odvozeno od místní výroby dehtu, ale existuje také varianta, která vysvětluje původ jména z osobního jména „dehna“ – zlý duch, démon či ďábel, podle toho, že původní obyvatelé údajně ohrožovali sousedy a pocestné.[9]

Další písemné zmínky o Dejvicích pocházejí z roku 1320, kdy získalo purkrabskou část Dejvic Svatovítské proboštství směnou s Janem Lucemburským.[10] Menší část však i nadále zůstala v majetku Vyšehradské kapituly.[11] Centrum původní vsi Dejvice se nalézalo kolem Proboštského dvora (dnešní ulice Proboštská). V této době zde byl vrchnostenský dvůr o jednom popluží – tyto pozemky byly osvobozeny od platů a břemen. Dále zde byl manský dvorec a čtyři selské usedlosti. Majitelé usedlostí museli pracovat tři dny v týdnu na vrchnostenském majetku. Kromě toho se tu nacházelo ještě několik chalup včetně kovárny a malé dvorce, které do roku 1325 vlastnil jakýsi Gothard.[5]

Druhá osada na území Dejvic ležela v oblasti dnešní Šárky a nazývala se Újezdec či Újezd v Šárce. Písemně je tato osada doložena v roce 1334.[12] Již během 14. století se jméno osady změnilo na „Šárka“. Na jižních svazích Šárky se pak nalézaly dva vrchnostenské dvory, selský dvůr a pravděpodobně od roku 971 se zde také nacházel kostelík svatého Matěje.[7] Původně patřil k Dejvicím pouze pravý břeh Šáreckého potoka, zatímco levý břeh patřil k Lysolajím. Změna nastala až v roce 1784.[5] Od druhé poloviny 14. století nevedli již dvorec probošti, ale pronajímali ho svým panošům, mezi jejich povinnosti patřilo taktéž vařit proboštovi pivo. S ohledem na velikost pozemků uvažoval Karel IV. původně o tom, že Nové Město pražské založí právě na území Dehnic.[7]

Po husitských válkách[editovat | editovat zdroj]

V době pohusitské byly Dejvice soukromým majetkem, od roku 1594 patřily úřadu nejvyššího komorníka. Od roku 1790 byly Dejvice opět částečně v držení svatovítského probošta.[9] Během třicetileté války byl vlastní Proboštský dvůr výrazně poničen, ale brzy byl opraven. V 60. letech 17. století zde byl založen i pivovar a dvůr byl centrem správy všech proboštských statků v okolí Prahy. Na konci 18. století byl dvůr rozšířen o další velký dvůr a v roce 1872 byla ke statku připojena i nedaleká usedlost Hadovka.[13]

První městská zástavba v Dejvicích vznikla ještě před 1. světovou válkou v okolí nádraží Bruska.[3]

Po první světové válce[editovat | editovat zdroj]

Staré Dejvice, dobová pohlednice, asi 1920.

Historie moderních Dejvic jakožto městské čtvrti začíná ve 20. letech minulého století. Součástí hlavního města se staly vznikem Velké Prahy k 1. lednu 1922. V této době byla celá čtvrť i s jejím centrem, Vítězným náměstím, postavena najednou podle moderního urbanistického plánu architekta Antonína Engela. Zavedena byla tramvajová doprava, těsně před druhovu světovou válkou i trolejbusová. Další výstavba se z Vítězného náměstí postupně posouvala na sever. V těchto místech byl také po válce postaven hotel International reprezentující socialistický realismus.

V roce 1978 sem byla zavedena linka A metra (tehdy konečná stanice Leninova, dnes Dejvická), vznikla také dnešní moderní silnice Evropská (tehdy Leninova) spojující letiště s centrem Prahy, a to přestavbou několika původních ulic (například Kladenské).

Charakter čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Dejvice jsou relativně luxusní rezidenční čtvrtí, jíž sice dominují velkolepé budovy vysokých škol a armády, ale obsahuje i mnoho klidných míst s vilami movitých měšťanů a rezidencemi zastupitelských úřadů, zejména vilová oblast Hanspaulka. Ceněno je těsné sousedství jak s centrální oblasti Prahy, tak s velkými plochami zeleně (Stromovka a Divoká Šárka).

Mezi ulicí Jugoslávských partyzánů a Evropskou se nachází univerzitní kampus, ve kterém je rektorát ČVUT a jeho fakulty - fakulta strojní, fakulta elektrotechnická, fakulta informačních technologií, fakulta stavební a fakulta architektury, dále budovy VŠCHT, bohoslovecký seminář, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy a Národní technická knihovna.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Pod Vítězným náměstím stojí stanice metra linky A. Na ni navazují autobusové spoje do Suchdola a Podbaby. Kromě metra jsou Dejvice spojeny s centrem ještě tramvajovou linkou přes Prašný most. U stanice metra Hradčanská se nachází železniční stanice Praha-Dejvice. Je historicky prvním nádražím na území dnešní Prahy, od roku 1830 zde začínala Lánská koněspřežka.[zdroj⁠?]

Automobilová[editovat | editovat zdroj]

Hlavními tepnami Prahy 6 jsou ulice vycházející z Vítězného náměstí – Evropská (na západ k ruzyňskému letišti), Jugoslávských partyzánů (na sever k Podbabě), Československé armády (na východ k Letné) a Svatovítská (na jih k Pražskému hradu a tunelu Blanka).

Další fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b Pošty Praha 6 a Praha 7 [online]. [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. 
  4. ↑ Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl I,. [s.l.]: [s.n.] S. 380. 
  5. ↑ a b c VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: TEIGE, Josef. Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha: Obec pražská, 1911. Dostupné online. S. 47–461.
  6. ↑ Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, díl II,. [s.l.]: [s.n.] S. 216. 
  7. ↑ a b c d ŠVÁBÍK, Jakub. Dejvické usedlosti [online]. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2009 [cit. 2015-01-03]. Dostupné online. 
  8. ↑ Hanspaulka – historie, vzpomínky, zajímavosti. Praha: Unicornis, 2005. ISBN 80-86562-05-0. Kapitola O Dejvicích a Šárce, s. 17–18. 
  9. ↑ a b Pražská šestka [online]. [cit. 2014-12-25]. Kapitola Základní informace o vzniku a historii Dejvic. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  10. ↑ RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních, I. díl. Praha: [s.n.], 1995. 
  11. ↑ BEDRNÍČEK, Pavel. Obce vůkolní před branami měst pražských, Praha 2006,. Praha: [s.n.], 2006. 
  12. ↑ HOLEC, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních, IV. díl. Praha: [s.n.], 1996. S. 261. 
  13. ↑ Webové stránky Prahy 6 [online]. Praha 6 [cit. 2014-12-25]. Kapitola Historie. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-25. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANSL, František. Smíchovsko a Zbraslavsko : společnou prací učitelstva. Smíchov: vl.n., 1899. Dostupné online. Kapitola Dejvice, s. 211–217. 
  • VACEK, František. Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí. In: VOJTÍŠEK, Václav. Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy. Praha: Důchod obce hlavního města Prahy, 1923. Dostupné online. Svazek IV.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Praha – hlavní město České republiky
obvody (1–10),
správní obvody (1–22),
městské části (57)
Praha 1
SO Praha 1 (Praha 1)
Praha 2
SO Praha 2 (Praha 2)
Praha 3
SO Praha 3 (Praha 3)
Praha 4
SO Praha 4 (Praha 4, Praha-Kunratice), část SO Praha 11 (Praha 11, Praha-Šeberov, Praha-Újezd), SO Praha 12 (Praha 12, Praha-Libuš)
Praha 5
Praha 6
Praha 7
SO Praha 7 (Praha 7, Praha-Troja)
Praha 8
Praha 9
SO Praha 9 (Praha 9), SO Praha 14 (Praha 14, Praha-Dolní Počernice), SO Praha 18 (Praha 18, Praha-Čakovice), SO Praha 19 (Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice), SO Praha 20 (Praha 20), SO Praha 21 (Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice)
Praha 10
katastrální území
a části obce (112)
Běchovice • Benice • Bohnice • Braník • Břevnov • Březiněves • Bubeneč • Čakovice • Černý Most • Čimice • Dejvice • Dolní Chabry • Dolní Měcholupy • Dolní Počernice • Dubeč • Ďáblice • Háje • Hájek u Uhříněvsi • Hloubětín • Hlubočepy • Hodkovičky • Holešovice • Holyně • Horní Měcholupy • Horní Počernice • Hostavice • Hostivař • Hradčany • Hrdlořezy • Chodov • Cholupice • Jinonice • Josefov • Kamýk • Karlín • Kbely • Klánovice • Kobylisy • Koloděje • Kolovraty • Komořany • Košíře • Královice • Krč • Křeslice • Kunratice • Kyje • Lahovice • Letňany • Lhotka • Libeň • Liboc • Libuš • Lipany • Lipence • Lochkov • Lysolaje • Malá Chuchle • Malá Strana • Malešice • Michle • Miškovice • Modřany • Motol • Nebušice • Nedvězí u Říčan • Nové Město • Nusle • Petrovice • Písnice • Pitkovice • Podolí • Prosek • Přední Kopanina • Radlice • Radotín • Ruzyně • Řeporyje • Řepy • Satalice • Sedlec • Slivenec • Smíchov • Sobín • Staré Město • Stodůlky • Strašnice • Střešovice • Střížkov • Suchdol • Šeberov • Štěrboholy • Točná • Troja • Třebonice • Třeboradice • Uhříněves • Újezd nad Lesy • Újezd u Průhonic • Veleslavín • Velká Chuchle • Vinohrady • Vinoř • Vokovice • Vršovice • Vysočany • Vyšehrad • Záběhlice • Zadní Kopanina • Zbraslav • Zličín • Žižkov
Administrativní dělení Prahy • Vývoj území Prahy a jeho administrativního dělení
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dejvice&oldid=22894928“